Tak, jako většinou, má-li něco pořádného vzniknout, musejí se sejít aspoň tři podmínky:
- potřeba
- příležitost tu potřebu řešit
- lidé schopní a ochotní tu příležitost k řešení využít :-)
Potřeba byla jasná od prvního roku po obnovení činnosti Junáka v roce 1990. Těm, kteří neztratili kontakt s dospívajícími a mladými lidmi, bylo hned jasné, že bez výrazné proměny systému skautského vzdělávání se v krátké době ztratí stovky a možná tisíce jinak perspektivních budoucích vůdců a vůdkyň. A protože k té proměně nedocházelo, mnozí z těch, kteří mohli být ozdobou skatuských oddílů, se skutečně začali ztrácet. Někteří přecházeli do jiných organizací - třeba k tomíkům nebo do YMCY - většina z nich ale (i pod tlakem narůstajících existenčních potíží v raném českém kapitalismu) vypadla úplně.
Kolem Václava Břicháčka a skupiny jím nadšených mladých lidí se alespoň rozvinul pokus zachytit některé v tom nejcitlivějším období, kdy jinak nenávratně mizeli z prostoru skautingu. Vznikly z toho kursy FONS a na ně posléze navazující PONS. Něco z toho se promítalo i do návrhů tehdejšího chlapeckého náčelnictva - a zatím zůstávalo spíš touhou než skutečností. Junák měl příliš mnoho dalších vlastních problémů - strategických, ekonomických, politických i
personálních ...
