Historie Gemini

Gemini? Jak to vlastně začalo ...

(1) Prehistorie

Tak, jako většinou, má-li něco pořádného vzniknout, musejí se sejít aspoň tři podmínky:

   - potřeba
   - příležitost tu potřebu řešit
   - lidé schopní a ochotní tu příležitost k řešení využít :-)

     Potřeba byla jasná od prvního roku po obnovení činnosti Junáka v roce 1990. 
     Těm, kteří neztratili kontakt s dospívajícími a mladými lidmi, bylo hned jasné, že
bez výrazné proměny systému skautského vzdělávání se v krátké době ztratí stovky a možná tisíce 
jinak perspektivních budoucích vůdců a vůdkyň. A protože k té proměně nedocházelo, mnozí z 
těch, kteří mohli být ozdobou skatuských oddílů se skutečně začali ztrácet. Někteří přecházeli 
do jiných organizací - třeba k tomíkům nebo do YMCY - většina z nich ale (i pod tlakem 
narůstajících existenčních potíž v raném českém kapitalismu) vypadla úplně. 

      Kolem Václava Břicháčka a skupiny jím nadšených mladých lidí se alespoň rozvinul pokus 
zachytit některé v tom nejcitlivějším období, kdy jinak nenávratně mizeli z prostoru skautingu. 
Vznikly z toho kursy FONS a na ně posléze navazující PONS. Něco z toho se promítalo i do návrhů 
tehdejšího chlapeckého náčelnictva - a zatím zůstávalo spíš touhou než skutečností. Junák měl 
příliš mnoho dalších vlastních problémů - strategických, ekonomických, politických i 
personálních ...

      Příležitost nastala až po 8. brněnském sněmu Junáka v roce 1995. 
      Od něj totiž začalo být jasné, že čeští skauti mají skutčně na víc, než aby jen 
čekali, že někdo ocení jejich historické zásluhy, divili se, že jim celkem nikdo nepoklepává na 
ramena, ale naopak česká společnost je čím dál tím méně "chápe", klesá jim členská základna, 
nemají dostatek peněz na udržení kvalitních časopisů, nedokáží využívat zahraniční nabídky atd. 
atd. A také bylo jasné, že nám ale nikdo a nic nebrání v tom, aby se to změnilo. Zásadní 
generační problém byl na tomto sněmu rozhodnut (byť zejména na místní úrovni tu a tam ještě 
řadu let přetrvával), o tom, že  Junák už nesmí propást dalších pět let přešlapováním na místě 
či dokonce ohlížením se zpátky, nebylo alespoň na úrovni řídících orgánů Junáka jasno. Šlo o 
to, kdo a jak tu příležitost využije i pro tu potřebnou proměnu výchovně-vzdělávacího sysétmu 
Junáka.
 

    Ti správní lidé se záhy soustředili kolem tehdejšího zpravodajů pro výchovu a vzdělávání činovníků. 

    A správně tušíte, že tim klíčovým člověkem byl Špalek, který záhy vytvořil tým pro 
tvorbu nového Řádu pro vzdělávání činovníků a činovnic (to je ten řád, který byl posléze 
schválen na sněmu v Plzni roku 1998 a platí dosud). Protože to ale nebyla jen skupinka 
teoretiků, ale lidí, kteří měli sami dost bohaté zkušenosti s tím, jak typické vzdělávací 
kursy - počínaje čekatelkami a konče instruktorkou lesní školou - vypadají a současně i docela 
jasnou představu, jak by vypadat měly, jako "praktický výstup" práce na novém řádu vznikl 
projekt "alternativní instruktorské lesní školy".   
 
     Ta se pod vedením Václava Břicháčka uskutečnila v létě roku 1997. 
     Na ní si absolventi - mezi nimi i Špalek - ověřili, že koncept instruktorské školy 
založené na partnerském vztahu mezi isntruktory a frekventanty, který se projevoval i tím, že 
frakventantni se podstatně podíleli na vytváření samotného vzdělávacího programu, je nosný a 
podstatně redukuje problémy, které do té doby podvazovaly ofenzivní rozvoj instruktorského 
vzdělávání.  
   
   Dalším logickým krokem bylo pokusit se přeměnit experiment v nosný strategický projekt Junáka. 
   U zrodu stáli Špalek, Víťa a Bobo - a jak to mezi nimi tehdy fungovalo, to by 
museli prozradit oni sami, protože já jsem byl až jako čtvrtý. Pátou byla tehdejší zpravodajka 
pro výchovu a vzdělávání činovnic - Káča Rocmanová, dnešní náčelní. Bylo jasné, že prvořadým 
záměrem bude vytvořit kvalitní instruktorskou lesní školu. Ale současně s tím by měl být 
realizován vůdcovský kurs - jelikož tehdy bylo strategickým zjmem Junáka, aby se v daleko větší 
míře "rozjelo" vzdělávání vůdců (neboť Strategie Junáka do roku 2005, kterou vytvářel velmi 
podobný tým - Špalek a já jsem byli jeho hlavními redaktory - stanovovala, že během několika 
málo let je nezbytné, aby v každém oddílu existoval aspoň jeden vedoucí s vůdcovskou zkouškou). 
Propojení instruktorské lesní školy s vůdcovským lesním kursem se pak stalo jedním z 
originálních poznávacích rysů tohoto projektu. Šlo už jen o to mu dát správné jméno. Jako 
bývalý nadšený fanoušek amerického kosmického projektu přípravy letu na Měsíc jsem navrhl ono 
Gemini (Blíženci - což byl i název toho amerického projektu) - a mohli jsme začít. :-)

(Pokračování příště) - Edy