Gemini 2014/Výměna/Smúla
Výměna oddílů
- SpoluCastor: Kecka
Můj záznam
Úvod
Výměna byla realizována na jednodenní tradiční akci Kecčina oddílu, která se jmenuje VařMařko. Jak už vyplývá z názvu, jedná se o vaření, a to o vaření v přírodě. Družiny, které soutěží v kategoriích podle věku, si musí podle zadaného tématu (letos Amerika) nakoupit potraviny, na místě pak vykopat ohniště a připravit předem domluvený pokrm. Vedoucí tvoří odbornou porotu a hodnotí chuť, estetiku jídla na talíři, přípravu ohniště, řešení případných problémů, které nastaly v průběhu vaření, případně scénku a nepovinné chody, pokud je družina nachystá. Akce se účastnili světlušky, vlčata, skauti a skautky.
Pozorování
Na výpravě mě přijali přátelsky, vedoucí i děti mě na ten den brali jako součást vedení. V případě rádkyň si nejsem jistá, jestli jsme navzájem tak úplně věděly, jak se k sobě chovat – nenapadlo mě se zeptat, kdo jsou rádkyně a které družiny je na akci mají a v průběhu akce se jim třeba mohlo zdát, že jim ‚beru‘ jejich práci, tedy občasné rady dětem. Je to ale jenom pocit. Dál se mi moc líbilo, že mě děti přijaly jako Kryštofa Kolumba, přestože jsme neměli při scénce (a ochutnávání) žádné kostýmy. To by u nás asi nefungovalo (nebo nás to ještě nenapadlo).
Co se týče atmosféry, byla příjemná. Všechno probíhalo v klidu – vedoucí nasekají dětem dřevo, ale jinak se zapojují pouze občasnou ‚procházkou‘ kolem ohnišť (ne zároveň), při které mají poznámky typu ‚Všechny nepoužívané rýče opřete o tamtu kozu na řezání dřeva,‘ případně lehce radí. Celá práce je na družinách, na kterých jde vidět, že je to baví. Propracovanost některých receptů mě až překvapila – jedna skupina si na lívance koupila dokonce javorový sirup. A co se mi líbilo moc, bylo závěrečné vyhlašování výherců. Ostatní družiny totiž bez řečí přijaly výherce, u nás často nastávají věty typu: ‚Ale to je nespravedlivé.‘ U vztahu mezi vedoucími a dětmi jsem si nevšimla ničeho neobvyklého – tedy vedoucí jsou autorita, kterou děti poslouchají, ale kdykoliv za nimi mohou přijít s nějakým problémem, který se vyskytne. Mezi vedoucími funguje spolupráce, jsou to kamarádi, i když zrovna nejsou s dětma. Co se týče trestů, na toto téma jsem se bavila s jedním z vedoucích, který je v týmu relativně nový. S výjimkou dražby zapomenutých věcí se systém dřepů a kliků pro nesmyslnost nepoužívá. Pokud dítě něco provede, musí to napravit – tedy pokud například našlape v klubovně, musí vytřít podlahu, i když už je konec družinovky (tohle je docela normální věc, jiný jednoduchý příklad mě teď ale nenapadá). Odměnou dětem je na této akci diplom, pro výherce každé kategorie tematicky pomalovaná vařečka. Jinak si myslím, že odměnou v každém ohledu musí být už to na ohni vlastnoručně připravené jídlo.
Družinový systém v oddíle funguje, vaří se po družinách, ve kterých se děti musí předem domluvit, jaké jídlo budou připravovat. Pokud byly přítomné rádkyně, mohly pomáhat jenom slovy.
Kecka tuto akci vedla, řekla bych, že její role je s tou mojí u nás srovnatelná.
Můj program
Mým úkolem bylo na akci připravit seznamovací hry, aby děti (s vedoucími jsem se seznámila ve vlaku a potom během rozhovorů na akci) věděly, kdo jsem a abych si zapamatovala alespoň část jmen – abych alespoň jednoho ze družiny znala jménem a nemusela na ně volat ‚Hej ty!‘ Bohužel jsem byla trochu nepřipravena na počet účastníků – více než 40 – takže nevyšlo všechno, co jsem chtěla. Děti na program reagovaly překvapivě pozitivně, i když aktivity byly jednoduché a zdánlivě nudné. Našim dětem slovo ‚seznamovačka‘ dělá husí kůži, i když si my myslíme, že jsme připravili zábavnou formu (naučili jsme se to slovo tedy příliš neříkat).
Dále jsme cestou vymysleli scénku, ve které jsem se ráda angažovala jako Kryštof Kolumbus a měla děti uvést do příběhu zadání tématu a následně při ochutnávání chválit za výborné jídlo, které v Evropě určitě doporučím. A podle domluvy s Keckou jsem taky čas od času procházela kolem ohnišť a sledovala přípravy. Do rámce výpravy ani jejích cílů tedy mnou připravený program nespadal, ale mé další úkoly už ano.