Gemini 2014/Výměna/Smúla
Výměna oddílů[editovat | editovat zdroj]
- SpoluCastor: Kecka
Můj záznam[editovat | editovat zdroj]
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Výměna byla realizována na jednodenní tradiční akci Kecčina oddílu, která se jmenuje VařMařko. Jak už vyplývá z názvu, jedná se o vaření, a to o vaření v přírodě. Družiny, které soutěží v kategoriích podle věku, si musí podle zadaného tématu (letos Amerika) nakoupit potraviny, na místě pak vykopat ohniště a připravit předem domluvený pokrm. Vedoucí tvoří odbornou porotu a hodnotí chuť, estetiku jídla na talíři, přípravu ohniště, řešení případných problémů, které nastaly v průběhu vaření, případně scénku a nepovinné chody, pokud je družina nachystá. Akce se účastnili světlušky, vlčata, skauti a skautky.
Pozorování[editovat | editovat zdroj]
Na výpravě mě přijali přátelsky, vedoucí i děti mě na ten den brali jako součást vedení. V případě rádkyň si nejsem jistá, jestli jsme navzájem tak úplně věděly, jak se k sobě chovat – nenapadlo mě se zeptat, kdo jsou rádkyně a které družiny je na akci mají a v průběhu akce se jim třeba mohlo zdát, že jim ‚beru‘ jejich práci, tedy občasné rady dětem. Je to ale jenom pocit. Dál se mi moc líbilo, že mě děti přijaly jako Kryštofa Kolumba, přestože jsme neměli při scénce (a ochutnávání) žádné kostýmy. To by u nás asi nefungovalo (nebo nás to ještě nenapadlo).
Co se týče atmosféry, byla příjemná. Všechno probíhalo v klidu – vedoucí nasekají dětem dřevo, ale jinak se zapojují pouze občasnou ‚procházkou‘ kolem ohnišť (ne zároveň), při které mají poznámky typu ‚Všechny nepoužívané rýče opřete o tamtu kozu na řezání dřeva,‘ případně lehce radí. Celá práce je na družinách, na kterých jde vidět, že je to baví. Propracovanost některých receptů mě až překvapila – jedna skupina si na lívance koupila dokonce javorový sirup. A co se mi líbilo moc, bylo závěrečné vyhlašování výherců. Ostatní družiny totiž bez řečí přijaly výherce, u nás často nastávají věty typu: ‚Ale to je nespravedlivé.‘ U vztahu mezi vedoucími a dětmi jsem si nevšimla ničeho neobvyklého – tedy vedoucí jsou autorita, kterou děti poslouchají, ale kdykoliv za nimi mohou přijít s nějakým problémem, který se vyskytne. Mezi vedoucími funguje spolupráce, jsou to kamarádi, i když zrovna nejsou s dětma. Co se týče trestů, na toto téma jsem se bavila s jedním z vedoucích, který je v týmu relativně nový. S výjimkou dražby zapomenutých věcí se systém dřepů a kliků pro nesmyslnost nepoužívá. Pokud dítě něco provede, musí to napravit – tedy pokud například našlape v klubovně, musí vytřít podlahu, i když už je konec družinovky (tohle je docela normální věc, jiný jednoduchý příklad mě teď ale nenapadá). Odměnou dětem je na této akci diplom, pro výherce každé kategorie tematicky pomalovaná vařečka. Jinak si myslím, že odměnou v každém ohledu musí být už to na ohni vlastnoručně připravené jídlo.
Družinový systém v oddíle funguje, vaří se po družinách, ve kterých se děti musí předem domluvit, jaké jídlo budou připravovat. Pokud byly přítomné rádkyně, mohly pomáhat jenom slovy.
Kecka tuto akci vedla, řekla bych, že její role je s tou mojí u nás srovnatelná.
Můj program[editovat | editovat zdroj]
Mým úkolem bylo na akci připravit seznamovací hry, aby děti (s vedoucími jsem se seznámila ve vlaku a potom během rozhovorů na akci) věděly, kdo jsem a abych si zapamatovala alespoň část jmen – abych alespoň jednoho ze družiny znala jménem a nemusela na ně volat ‚Hej ty!‘ Bohužel jsem byla trochu nepřipravena na počet účastníků – více než 40 – takže nevyšlo všechno, co jsem chtěla. Děti na program reagovaly překvapivě pozitivně, i když aktivity byly jednoduché a zdánlivě nudné. Našim dětem slovo ‚seznamovačka‘ dělá husí kůži, i když si my myslíme, že jsme připravili zábavnou formu (naučili jsme se to slovo tedy příliš neříkat).
Dále jsme cestou vymysleli scénku, ve které jsem se ráda angažovala jako Kryštof Kolumbus a měla děti uvést do příběhu zadání tématu a následně při ochutnávání chválit za výborné jídlo, které v Evropě určitě doporučím. A podle domluvy s Keckou jsem taky čas od času procházela kolem ohnišť a sledovala přípravy. Do rámce výpravy ani jejích cílů tedy mnou připravený program nespadal, ale mé další úkoly už ano.
Ostatní[editovat | editovat zdroj]
Pokud mě něco překvapilo, tak to byla míra přijetí dětmi – že mě opravdu poslouchaly a pokud se něco stalo a já jsem byla nejblíž, šly za mnou (například když se pod jedním vlčetem probořil nános hlíny u rybníka, takže mělo celou nohu mokrou). A nejvíc mě (a nejen mě) překvapil javorový sirup.
Zdrojem inspirace je pro mě jak celá akce, kterou bych ráda zorganizovala (a i ostatním holkám od nás se ten nápad líbí), tak některé dílčí části – například mě nikdy nenapadlo dělat diplomy ve tvaru souvisejícím s danou akcím (diplom VařMařky má podobu vařečky a jak jsem se ptala Kecky, i u ostatních akcí používají jiné tvary než klasickou čtvrtku). Tento nápad chci použít už na táboře, ovšem uvidím, jak se nakonec rozhodne hlavní designérka táborových papírů. Celá akce je naprosto nepodobná těm našim. Něco takového pořádáme maximálně na dni přežití na táboře. A i tam se o naše drahé děti ‚moc staráme‘ – loni už jsme si teda založili vlastní družinu a udělali vlastní jídlo (a po obědě jsme byli o 2 hodiny dřív než děcka), ale pořád si to jídlo nemusejí shánět samy (pokud sem nepočítáme úkoly, které musí pro získání jednotlivých potravin splnit).
Jak jsem už říkala Kecce, trochu mi na akci chybělo zhodnocení na konci pro každou družinu – co bylo dobře, co by bylo lepší příště jinak, spolupracovali jste, nebo to naopak trochu drhlo, tohle byl dobrý nápad apod. S tím samozřejmě souvisí i to, že by si vedoucí, pokud by to někdy v budoucnu takhle realizovali, měli už před akcí říct, kdo se na koho zaměří víc a pak to nimi probere. Co jsem si všimla, zhodnocení proběhlo u jedné družiny světlušek, kdy s nimi po uklizení a zahlazení ohniště celý den probrala jejich rádkyně. Dále, ale to mě napadlo až při psaní předchozího odstavce, by možná bylo dobré, kdyby existovala skupina vařících vedoucích. Ale to je jenom nápad, navíc by to možná trochu vylučovalo možnost čas od času projít mezi dětma a poradit jim, pokud by jim něco nešlo.
Program Kecky u nás[editovat | editovat zdroj]
Kecka k nám přijela na rukodělné odpoledne, při kterém měla děti naučit ubrouskovou techniku. Což si myslím, že se povedlo, navíc ji připomněla i vedení, takže jsem si stejně jako naše holky hodinu spokojeně patlala květináč, abych se s ním pak mohla doma chlubit :) Naše děti ji přijaly hezky, určitě je programem zaujala – přestože měly i jiné možnosti, dělaly si další květináče.
Kecka holkám nejdřív vysvětlila, co a jak se bude dělat, potom všechno zopakovala při každém dalším kroku a případném dotazu. Byla při vysvětlování trpělivá, pozornost si udržela po celou dobu činnosti. Co bych možná vytkla (i když netvrdím, že bych to neudělala taky), je příliš dlouhé vysvětlování činnosti před ní samotnou – vysvětlila před vyráběním každý krok, což pro děcka bylo možná zbytečné, myslím, že dokud to přímo nedělaly, zapomněly, co bylo řečeno v předchozím bodě. Je to ale opravdu jenom drobnost, která se stává i mně – prostě se zakecám. Děti to totiž nijak špatně neberou, protože dlouhé vysvětlování si na konci stejně nikdo z nich nepamatuje, pamatují si, jak to dělaly a ne jak to měly dělat podle návodu.