Vývoj morálního vědomí dítěte

Z Gewiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

A) předkonvenční stadium (2 – 7 let)[editovat | editovat zdroj]

  1. Heteronomní stadium (orientace na trest a odměnu): jestliže se děti chovají morálně, je to pouze z důvodu očekávání odměny/strachu z trestu. Děti nemají kritická měřítka, co je morální a co ne, autorita má velkou zodpovědnost.
  2. Stadium naivního instrumentálníhio hedonismu: vývoj morálního vědomí u malých dětí ovlivňuje třesk setkání s realitou (sami sebe berou jako střed vesmíru), nic není pro dítě problém, jen ty nároky, které jsou na ně kladeny X tresty. Dítě vykazuje prvky férovosti, má potřebu vracet to dobré i to špatné. Chová se ve shodě s určitými příkazy X zákazy, očekává výhodu nebo vyhnutí se nepříjemnosti. Správný čin je takový, který se dítěti vyplatí.


B) konvenční stadium (7 – 11 let)[editovat | editovat zdroj]

Jednání dítěte je ovlivňováno intenzivní potřebou někam patřit, být akceptován. Důležité je splnění sociálních očekávání.

Děti vstupují do jiné skupiny než je rodina (třída, družina), touží „zapadnout”. Ti, kteří zůstanou mimo to psychicky špatně prožívají (otvírá to prostor pro manipulaci např. vůdcem nějaké party, dítě je kvůli přijetí skupinou schopno udělat, co mu kdo řekne). Pokud dítě není ve skupině přijato, může dosud správně morálně se vyvíjející dítě začít jednat nemorálně.

  1. Moráka hodného dítěte: dítě jedná tak, jak se od něj očekává, mravní jednání slouží k vytvoření nebo udržení dobrých vztahů.
  2. Morálka svědomí a autority (orientace na řád a pořádek): dítě jedná podle sociálních norem, aby předešlo kritice autorit a aby předešlo pocitům viny, za něž by je odsuzovalo vlastní svědomí.


C) postkonvenční stadium (od 12ti let výš)[editovat | editovat zdroj]

V tomto stadiu se nacházíme od okamžiku, kdy máme vyvinutou reflexi, reflektujeme dobré jednání a jsme schopni jít proti proudu a stát si za svým.

Jedinec je schopen jednat reflektovaně, jaké bude mít jeho jednání důsledky. Znamená to také umět odhadnout, co se vyplatí (morální jednání se ne vždy vyplácí) a být ochoten nést sankce a důsledky, že jdeme proti proudu (avšak morálně). Rozhodování, co je správné a co ne, je založeno na principech, které jedinec sám vědomě přijímá za své a o kterých předpokládá, že se na nich mohou dohodnout všichni lidé.

  1. Morálka jako forma určité společenské smlouvy: dítě uznává, že práva jednotlivce i celého společenství mají být chráněna a respektována. Chová se ve shodě se společenskými normami proto, aby si zachovalo uznání nezúčastněného pozorovatele, který jednání posuzuje z hlediska obecného dobra.
  2. Morálka vyplývající z univerzálních etických principů: Jedinec se chová ve shodě s normami proto, aby sám sebe nemusel odsuzovat. Mravní principy platí pro všechny, tedy i pro něj a musí podle nich jednat.