Starší skautky mě berou spíš jako starší kamarádku a ne jako vedoucí oddílu; Jak získat autoritu u rangers, které jsou stejně staré jako já?

Starší skautky mě berou spíš jako starší kamarádku a ne jako vedoucí oddílu; Jak získat autoritu u rangers, které jsou stejně staré jako já?

Tak nejdříve bych se zamyslel, co vlastně na tomto stavu považuješ za špatné. Samo osobě „být kamarádem“ je poměrně kladná vlastnost. Je potřeba ji každým okamžikem balancovat s rolí „vedoucí jsem já a říkám, co je potřeba udělat“. Situace tak trochu na hraně nože, ale pokud dá vedoucí jednoznačně najevo, jak mu osobně na té věci záleží a je vnímán jako kamarád, tak má vyhráno. V nejhorším případě může trochu zatrucovat. Ztratí tím sice něco ze svého kamarádství, ale zase přidá na roli vedoucího. Když se holky podřídí, tak je potřeba je hodně moc pochválit, aby měly radost, že jejich vedoucí má radost. Příště to již půjde snadněji.

Daleko težší situace je při práci s rovery, respektive rangers. Velmi dobře si u nás na středisku vede „vedoucí“ roverského kmene, který má velmi vstřícný postoj. Věkový rozdíl mezi ním a kluky z kmene je malý ale i přes jejich „klackovitost“ se mu daří s nimi dobře vycházet a připravovat program. Je potřeba hodně trpělivosti, trocha hroší kůže a na nikoho netlačit. Nikomu nic nevyčítá. Spíše je nechává, aby jim vše samo docházelo. A pak se ptá, co s tím? Jak bychom to vyřešili? To asi není dobrý, nechat to jen tak? Roveři tedy nemají vždy nabitý program, ale na druhou stranu to kluky baví a jsou společná parta. A vztahy k svému vůdci mají perfektní. Zvláště, když toho pro ně dost zařídí. Ale nedělá vše. Na začátku roku si v kmeni rozdali různé skupinové role [1], takže hodně věcí kluci udělají sami a ani o tom neví. Nechtějí totiž zklamat ani jeho, ani své kamarády.

Zpet na Agora