Gemini 2015/Pozorování/Joska

JÍŤA

Jíťa je členkou našeho oddílu již osm let. Vstoupila do něj s diagnózou prodělané dětské mozkové obrny a epilepsie. Mozková obrna způsobila posun mentálního věku oproti tomu skutečnému, takže ačkoliv je Jítě již 19 let, mentálně se pohybuje mezi 5ti a 7mi lety. Za dobu členství v oddíle prošla všemi věkovými kategoriemi, nyní je roverkou. V tuto chvíli má speciální status, kdy "patří" do vedení, ale vlastně i sama ví, že je speciální případ, o který se musí vždy někdo velký starat. Jíťa ukončila základní vzdělání ve zvláštní škole, má za sebou dvouletou praktickou školu na Vinohradech a čeká ji (pokud jsme to správně pochopili) něco jako VOŠ s kvalifikací pomocníka při kuchyňských pracích. Když Jíta nastoupila do oddílu, zvládala mnoho věcí adekvátně svému věku, navzdory epilepsii i běhání a fyzickou námahu. Poté, co přešla do roverek a přestala se účastnit běžného programu s ostatními však dost zlenivěla. Rodiče, kteří se jinak o Jíťu starají výborně, Jítě dovolují kupovat si chipsy a Cocacolu, které má Jíťa moc ráda. V důsledku jejich neustálé konzumace a minimálního pohybu za poslední dva roky Jíťa přibrala dle mého dohadu kolem 5-7 kilo. Občas se sice dozvíme, že se svým mladším bratrem chodí ven sportovat, ale je to jen nahodilá a krátká aktivita. Jíťa se docela hodně potí, což je při teplém počasí na táboře dost problematické. Zvládá se sice sama oblékat a čistit si zuby (s určitými výhradami se i učesat), ale u mytí jí pokaždé musí někdo asistovat (2 lidi). Jíťa se sama dost nerada myje v táborových podmínkách. Jak to má v tomto ohledu doma, nevím. Nepříjemný je tento fakt zejména ve chvíli, kdy má Jíťa menstruaci. Vyměňování vložek bere Jíťa jako braní léků a dlouho trvalo, než jsme ji naučily, že s některými věcmi se nepromenáduje po celém náměstíčku (: Když se Jíťa obléká, absolutně ignoruje fakt, že jsou kolem ní jiní lidé a bez zábran se třeba celá svlékne donaha, hledá nové oblečení a má přitom stan dokořán. Jedna malá světluška, která s Jíťou umí výborně zacházet, byla na táboře roztomilá, protože v takových chvílích chodila Jítě zavírat stan a napomínat ji. Oblečení je dost problematické. Jíťa si totiž balí sama a nemá s sebou dost oblečení. Upozorňovaly jsme na to i rodiče, aby Jítiny věci před jejím dojezdem na tábor zkontrolovaly, jenže i tentokrát Jíťa neměla dostatek čistého prádla. Musely jsme ho spolu s Jíťou prát (což znamená, že jsem ho de facto prala já a Jíťa si ho šla pověsit, jenže jí to moc nešlo, tak jsem to pak převěšovala). Kromě toho má Jíťa oblíbené kousky oblečení. Sem bych zařadila zejména chlupaté ponožky, které způsobují ekzém, protože se v nich Jítě paří nohy a musíme ji neustále posílat se převlékat. Druhým nejpopulárnějším oblečením je tzv. krojová sukně, která je sice dlouhá až na zem, jenže je dost průsvitná, a tak je pod ní vidět všechno včetně spodního prádla. Jíťa ji nosí zásadně ke kroji a vyvolává to nemístné poznámky a záchvaty smíchu u zbytku tábora v těch nejnevhodnějších situacích. Jíťa je člověk velmi komunikativní (občas až moc), ovšem komunikaci odpovídá jejímu mentálnímu věku. Když má dělat něco, co ji nebaví (sport a práce), tak se tomu cíleně vyhýbá. Na letošním táboře se jí podařilo cíleně (vím, že to zní absurdně) vyvolat krátký epileptický záchvat, tudíž jsme byly nuceny od veškeré fyzické námahy upustit. Ale když Jítě na něčem záleželo (dobíhání do fronty na oběd, spěchání na program, na který se těšil atp.), nečinilo jí potíže běžet. Dokonce při jedné hře běžela cca hodinu v kuse bez námitek a problémů. Celá Jítin život a nálada se hodně odvíjí od vlastního nadšení nebo naopak nechuti. S tím souvisí, že Jíťa má v oddíle dvě největší oblíbenkyně. Protože letos dostala (opět) jako členka vedení zodpovědný úkol - výzdobu jídelny - vylepila fotky se svými oblíbenkyněmi všude možně, na ostatních fotkách byly jen neurčité fotografie věcí a cca 2 fotky celého oddílu. Všechny fotky měly komentáře, včetně těch s oblíbenkyněmi. Oblíbenkyně hrají také svou roli v programu, když byly v kuchyni, denními rádkyněmi anebo vedoucími programu, Jíťa byla celý den nadšená, ochotná atd. oproti ostatním dnům a programům. Na celém táboře existují dvě hlavní věci, které Jíťa zbožňuje - jakékoliv zpívání a celý slibový den. Během těchto oblíbených činností byla také jako vyměněná. Na táboře měla Jíťa vlastní harmonogram, který (aby jako loni nebloumala bezcílně po táboře) byl složen z účasti na některých programech a pomoci v kuchyni (a pak samosebou osobní volno). Jíťa má v rukou sice velký třes, ale zvládá pomalým tempem oškrabat brambory, nakrájet zeleninu, točený salám apod. Nemůžeme ji pouštět ke kamnům, protože by se s nejvyšší pravděpodobností spálila, opařila atd. Kromě takové manuální práce Jíťa dokáže psát, píše velmi roztřeseným písmem, jen tiskace. Celý tábor si vedla deník, který spočíval v tom, že Jíťa popsala několik stran opsáním harmonogramu dne, co se oznamuje na nástupu a pak visí na nástěnce. Svůj volný čas Jíťa také trávila četbou své oblíbené literatury - Čtyřlístky, časopis Princezna, různé dětské kuchařky apod. Když byla Jíťa na programu, naplno se projevil její speciální status "něcojakovedoucí". Ostatní holky k ní jsou ohleduplné, chápu, že není na stejné úrovni s vedoucími. Nejroztomilejší byl jedna světluška, která s Jíťou umí výtečně komunikovat. Povídala si s ní dlouho a když u Jíti viděla nějaké věci, co jí připadaly špatné (oblékání přede všemi, čouhající břicho zpod trička atp.), tak ji mile napomínala a upravovala. Na konci tábora při předávání oddílu předaly holky celý oddíl do rukou nových vedoucích. Při předání si u sebe ponechaly jen Jíťu, která tímto z oddílu odchází. Na Vánoce je slíbená oslava, při které se s ní definitivně rozloučíme, už teď se na ni Jíťa těší a my taky (: