Gemini 2017/Pozorování/Pařmen

Analýza osoby

Základní údaje

K úkolu pozorování jsem si vybral rádce družiny, kterou mu budu následující školní rok předávat. Říkejme mu třeba Mirek. Mirkovi je 17 let, ale do skautu se dostal relativně pozdě, až na přelomu 14 a 15 let. Protože byl o dva roky starší, než ostatní děti v družině, byl postaven už od začátku do role rádce družiny. Do veškeré družinové činnosti byl velmi zapálený, nevynechal téměř žádnou výpravu, schůzky navštěvoval pravidelně a znalosti ze skautských dovedností se snažil rychle doučit, prakticky od začátku se dobrovolně zapojoval do přípravy schůzek. Pro úkol pozorování jsem si jej vybral z důvodu, že má problém s autoritou u dětí ve družině a chtěl jsem najít způsob, jak mu pomoct.

Fyzický vzhled

Mirek je štíhlý, asi 175 cm vysoký a má vysportovanou postavu, protože hraje závodně fotbal. Jeho zapálení pro tento sport je skoro stejně velké, jako pro skaut, což se občas projevuje vymknutými kotníky, vyhozeným kolenem a jinými zábavnými věcmi. V družině se tak dá považovat (pokud je zrovna celý pohromadě) za fyzicky nejzdatnějšího jedince. Mirek o sebe a o svůj vzhled dbá přiměřeným způsobem, jak je u jeho vrstevníků zvykem. Tím, že je ve skautu relativně krátkou dobu, občas překvapí svou nepřipraveností na výpravě, kdy například zjistí, že si nevzal pláštěnku. Jeho rodiče znám pouze od vidění, vždycky jsem vše diskutoval pouze s ním.

Psychické vlastnosti

U Mirka vidím, že je motivován společností, kterou ve skautu máme. Má zde plno kamarádů, se kterými tráví mnoho času i mimo skaut. Zde bych chtěl vyzdvihnout, že dává skautu přednost před fotbalem, což je v našem středisku u jeho sportovců-vrstevníků zcela unikátní. Ja také velmi inteligentní. Na gymnáziu, které studuje, prospívá s vyznamenáním, a baví jej hlavně technické předměty díky skvělému logickému myšlení. Mirka bych zařadil k extrovertům, ikdyž to úplně jasné není. V dámském kolektivu nebo mezi malými dětmi se chová spíše uzavřeně.

Schopnosti a dovednosti

U Mirka je stále vidět, že do skautu chodí teprve třetím rokem. Je lepší, když při jakékoli činnosti (chystání her, jakákoli manuální činnost - např. chystání závěrečného ohně na táboře, role ve scénce při celotáborové hře, atd.) dostane co nejpřesnější pokyny. Často si není jist celkem jasnými věcmi nebo se naopak ptá na věci naprosto nepodstatné. To může být způsobeno lehce sníženým sebevědomím.

Sociální dovednosti

Mirek se daleko lépe seznamuje s klukama, než s holkama, kde to většinou chvíli trvá, ale neviděl bych to jako zásadní problém. Jeho role v družině je velmi specifická a z mého pohledu problematická. Ikdyž je o pár let starší, než všichni ostatní, občas se nechá strhnout davem, místo toho, aby jako starší a zkušenější ve vhodnou chvíli zakročil. Z pohledu vedoucích by měl být v roli rádce, avšak děti jej berou spíše jako svého vrstevníka. Mirek má navíc problém s artikulací, protože trpí vyskakováním čelistního kloubu a nemůže pořádně otevírat pusu.

Rodinné zázemí

Mirek pochází ze čtyřčlenné rodiny, má ještě o tři roky staršího bratra, který je také skautským vedoucím, ale v jiném oddíle. Narozdíl od svého bratra se Mirek snaží být poslušným vůči starším vedoucím. Bydlí v bytovém domě, avšak bídou určitě netrpí, nikdy jsem nezpozoroval, že by měl nějaký finanční problém.

Chování v kolektivu

Mirek se po čase velmi dobře začlenil do stávajícího kolektivu dětí v družině i oddíle. Bohužel má v poslední době problém s budováním autority, což se projevuje tím, že není schopen se správně zachovat v důležitých situacích. Například když druhá rádkyně naší družiny vysvětlovala na táboře hru, Mirek se bavil s ostatními dětmi. To vedlo k tomu, že rádkyně upozornila Mirka, aby se nebavil, a dětem byl z pozice rádce spíš pro smích. Na druhou stranu v tom vidím "začarovaný kruh", protože když nemá před dětmi autoritu, jeho případně dobré zachování v této situaci by nemuselo mít žádný efekt a děti by jej stejně neposlechly, aby dávaly pozor. Řešení tohoto problému vzal Mirek za špatný konec. Na táboře jsem si všiml, že se ke členům družiny začal chovat nepřiměřeně a používal ne úplně vhodné tresty, když jej někdo neposlechnul. To může být způsobeno tím, že cítí již brzký přechod z rádce na vedoucího a svůj problém s autoritou si také uvědomuje.

Opatření a podpora

Mirkovu situaci obecně vnímám jako složitou, na kterou asi není jednoduché řešení, protože budování autority je dlouhodobá záležitost. Chtěl bych provést alespoň dvě opatření, které by mu mohly do začátku pomoct:
1) Promluvit si s ním o výsledcích mého pozorování a dát mu zpětnou vazbu ohledně jeho chování.
2) Na začátku září se sejít s celou družinou a vytyčit dohromady co nejkonkrétnější seznam pravidel, jak se mají chovat děti a rádci, a jak se budou řešit případné přestupky. S těmito pravidly by se měla ztotožnit celá družina.
3) Pravidelně se s rádci bavit ohledně běhu schůzek a inspirovat je aktivitami, které by mohli s dětmi provádět

Odměny a tresty na táboře

Až do loňska jsme na táboře měli systém odměn a trestů v podobě "černé krabičky". Ten spočíval v tom, že dítě, které něco provedlo, bylo vedoucím napsáno na papírek a vhozeno do černé krabičky. V případě vykonání některé z nepopulárních prací (např. mytí nádobí po obědě) byli provinilci z krabičky vytahováni. Tento rok jsme na můj popud tento systém zrušili z následujícíh důvodů:
1) Nikde nebylo psané, za co se do černé krabičky vhazuje. Někteří vedoucí toho zneužívali a řešili problémy příliš jednoduše.
2) Děti ani vedoucí mnohdy nevěděli, proč vlastně v černé krabičce jsou
3) Trest se míjel účinkem, mnohdy měl dokonce opačný efekt. Některým jedincům vůbec nevadilo, že jsou v černé krabičce napsaní čtyřikrát a mezi ostatními pak mnohdy byli za "frajery"
4) Trest přicházel i s několikadenním odstupem místo toho, aby byl vyřešen okamžitě
5) Trest není z mého pohledu výchovný, naopak mi nepřišlo správné trestat děti prací, která se musí udělat a která by měla být vykonávaná přirozeně.
Žádný jiný systém odměn a trestů jsme nezaváděli a vedoucí si řešili odměny a tresty s dětmi individuálně. Osobně jsem použil trest pouze jednou, když kluci, co spali v tee-pee, záměrně uvnitř pálili mokrou trávu, tak že teepko zdáli připomínalo chladící věž Temelínu. Po krátké diskuzi a vysvětlení, že tímto celou plachtu ničí, jim bylo zakázáno do konce tábora rozdělávat uvnitř oheň, protože se neumí chovat zodpovědně. Po třech dnech se přišli vedoucím omluvit a uznali svoji chybu, tak jsme jim za odměnu rozdělávání ohně dovolili. Od té doby nebyl v teepku s ohněm žádný problém.