Gemini 2017/Pozorování/Meloun

Pozorování

Osnova: Dítě samo o sobě: 1) Základní údaje věk, pohlaví 2) Fyzický vzhled zdraví dítěte, péče rodičů, jak o sebe pečuje hodnotová orientace 3) Psychické vlastnosti Motivace, schopnost sebehodnocení, úroveň myšlení, cíle jedince, citové prožívání, postoje charakteristické rysy osobnosti 4) Schopnosti a dovednosti manuální zručnost, fyzická odolnost, studium, koníčky, zájmy, sport, v čem je dobré, nebo naopak, co mu tolik nejde 5) Sociální dovednosti seznamování a navazování vztahů, interakce s druhými, role v komunikace, řeč 6) Rodinné zázemí velikost rodiny hodnoty rodiny ekonomické zázemí výchovné styly rodičů Dítě v oddíle: Opatření a podpora:

1) K pozorování jsem si vybral asi tu nejvýraznější skautku (Mínu), kterou v oddíle máme. Je jí 12 let a je ve skautu je 6tým rokem.

2) Mína je vyšší než její vrstevnice. Není tlustá ani příliš hubená. Dělá karate a příležitostně i jiné sporty, takže má velice pevné a vypracované tělo oproti ostatním dětem. Pohybově je Mína velmi nadaná. Pohybové

programy jsou pro ni nejzábavnější a sama je často i iniciuje. Žádné výrazné fyzické změny jsem za těch let nezpozoroval, jen na to že se jí tělo v pubertě vyvíjí a hodně vyrostla.

Mína žije se svojí babičkou, protože její matka ji nechtěla. Babičce pomáhá s výchovou Mínina teta (Sova), která jí vzala do oddílu, který vede. Mína chodí v čistém oblečení, nikdy nepřišla na schůzku špinavá. Občas je nešikovná a zašpiní se od zmrzliny nebo od jídla ve škole. Na výpravu ale nikdy špinavá nepřišla a ani neměla s sebou špinavé oblečení. Na chování babičky je vidět, že se o Mínu stará, a že jí má ráda. Mína má vždy většinu věcí na výpravu či na schůzku připravené a v tomto ohledu je svědomitá. Myslím si, že si zakládá na tom, mít všechno v pořádku.

Mína není holka co by se malovala nebo dávala nějak velkou váhu zkrášlovacím připravkům. Nedá se ale říct, že by se o sebe úplně nestarala. Nechodí zašpiněná nebo nějak neupravená. Chodí s hezky rozčesanými vlasy, které má občas svázané do copu.

3) Snaží se zapadnout do mainstreamu své věkové kategorie. Nenosí značkové oblečení nebo nemá ten nejlepší telefon, ale nosí a používá levnější ekvivalenty. Což jí nevadí nebo to až tak hluboko nechápe. Mína navíc moc nechápe vztah společnosti ke značkám a připadá jí, že nemají význam nebo jí na tom prostě nezáleží. Myslím, že jí nedochází rozdíl mezi tabletem za 15 tisíc a tabletem za 4 tisíce, pro ni je to tablet jako tablet, triko jako triko. Nevyjadřuje své postoje a hodnoty a nerada si o nich povídá. Což ale neznamená, že žádné nemá. Hodnoty si převzala od své rodiny, především od Sovy. Mína se nenechá ovlivnit kýmkoli. Musí k němu mít kladný vztah, jinak ho neposlouchá a nebere zřetel na názor dotyčného. Takže hodnoty, které má z domova a ze skautu, se v mnohém shodují díky Sově. Myslím si, že se svými hodnotami by se spíše řadila mezi vyspělé děti než ty průměrné. Myšleno tak, že zastává více hodnoty dospělých lidí než dvanáctileté holky.

Mína je hodně motivována Sovou, která s ní tráví většinu jejího času. Nenechá se motivovat věcmi, ale spíš jí pomáhá, když jí to člověk verbálně podpoří. Má problém věřit cizím lidem, takže s motivací to je podobné, jako s jakýmkoli ovlivňováním. Nebere jakoukoli motivaci vážně od lidí, kterým nevěří. Na druhou stranu se velmi lehce nechá ovlivnit a motivovat od lidí, které zná. Sova ji motivuje a podporuje tak, že si začne myslet, že je o dost lepší, než tomu opravdu je. To občas vede k rozporům v oddíle a Mína na to už párkrát doplatila.

Mína má problém se sebereflexí. Je pro ni těžká, když se jí věnujeme v oddíle, i když si s ní v jednom člověk povídá. Mína na ni jako malé dítě nikdy nedostala prostor, nikdy neslyšela konstruktivní kritiku a teď se ke každé staví, jako kdyby to byl útok na ni. Myslím si, že to je důsledek přílišné motivace ze strany rodiny bez jakékoli negativní zpětné vazby. Podle mě si myslí, že ve všem co dělá vyniká, jak jí Sova tvrdí. Jelikož zpětná vazba a sebereflexe je pro nás v oddíle velké téma a hodně se mu věnujeme, Mína nad sebou začíná více uvažovat a tvořit si o sobě svůj obrázek. Ne ten, co jí vštípila Sova. Začíná se v tomhle ohledu zlepšovat, avšak je teprve na začátku. Posoudit úroveň jejího myšlení je docela těžké. Má spoustu vědomostí o velké škále věcí, ale podle mě není příliš chytrá. Je velice roztěkaná a nejdou jí žádné rozumové hry. Nedovede se dlouho soustředit na to, co ji nebaví a nezajímá, což dost zkresluje pohled na ni. Když se podívám jak se chová při hrách vyžadující přemýšlení, tak si vede dost špatně. Když je ve skupince, tak se vždycky snaží, což je tím, že si myslí, že je nejchytřejší, ale vždycky to za ní vymyslí někdo jiný. Při naučném programu zlobí a vyrušuje, protože je na ní moc složitý a málo pohybový. Má problém pochopit složitější pravidla her a občas nerozumí co po ní člověk chce. Ona sama nemá žádné její cíle. Cíle před ni staví Sova a ona si je přebírá a utváří z nich svoje. Mína není moc cílevědomá, takže jí to musí stále někdo připomínat. Mína je citově obrněná. Myslím si, že to má ze svého dětství, kdy měla problémy s mámou a musela jít k babičce. Nerada mluví o pocitech nebo je jakkoli sdílí. Myslím si, že má jakýsi blok, který se vytvořil když chtěla své emoce a pocity vyjádřit, ale babička ani Sova jí nenechali a neměla nikoho jiného, komu by to řekla. Poslední měsíc se snažíme téma pocitů a mluvení o nich dostat mezi děti. Mluvíme o nich a mnoho z nich se otevírá. Mína je jedna z nich a myslím si, že se někdy taky otevře a bude schopná o nich mluvit a prožívat je i navenek. Míniny postoje se odvíjí od toho, jestli jí dané téma baví, zajímá. Pokud je to pro ni jenom trochu nezajímavé, hned ho zavrhne. U Míny velice záleží na tom, jestli dané téma pochopí. Když ne, její postoj je už od začátku negativní. Když ano, záleží pak na tom, co o něm ví. Je u ní těžké změnit postoj k čemukoli, na co už názor má. Trvá to většinou dlouho a ona často ani nechce. Mína se dost často směje, je kamarádská, děti s ní užijí obvykle dost srandy. Když jí ale něco podráždí, je dost chladná osobnost. Nerada ukazuje jiné pocity než štěstí. Není u ní neobvyklé, že když se nesměje, tak má studený obličej bez jakéhokoliv výrazu. Mína potřebuje jakoukoli pozornost. Často se jí pozornosti dostává od kamarádů. Když to nestačí, snaží se získat pozornost za každou cenu a začne vyrušovat. Mezi svými kamarády je nekonfliktní a všichni jí mají rádi. Je taky velice samostatná, když jde o ni. Nemá problém s kýmkoli spolupracovat, pro skupinku je vždy přínos, ale jen pokud ji nevede. Když vede skupinku, tak nikoho nenechá udělat nic. Mína je soutěživá a jelikož si myslí, že je ve všem nejlepší, tak nikoho nenechá nic udělat. Teda pokud nejde o práci, to všem rozdá úkoly, a odejde si dělat svoje věci. Nerada pomáhá a když se na ni kdokoli obrátí, nepomůže mu, takže jí radši nikdo o pomoc nežádá.

4) Mína je manuálě zručnější než její vrstevníci. Ráda vyrábí, skládá origami a kreslí. Je šikovná na většinu rukodělek a manuálních prací např. v kuchyni.

Mína je dost fyzicky odolná. Za poslední rok měla jen jednu angínu a nepamatuji si, že by někdy předtím onemocněla.

Mína je na základní škole, ale má tam problémy s některými vyučujícími. Není to protože se neučí, ale tím, že občas ráda poučuje ostatní, i učitele. Jinak se učí a připravuje na všechny předměty a má hezké známky a vždy měla vyznamenání. Mimo školy a skaut ještě zpívá ve sboru, se kterým jezdí na soutěže, a dělá karate, ve kterém je dobrá, teda podle Sovy, což je pravděpodobně zkreslené. Mína svým koníčkům věnuje většinu svého času a ve zbylém jezdí se Sovou na výlety.

Je dobrá v pohybových aktivitách a v rukodělkách. Má taky vždy hezky uklizeno ve stanu. Míně nejdou všemožné aktivity, kde se musí přemýšlet.

5) Mína je dost uzavřená a těžko navazuje vztah s kýmkoli. V kolektivu špatně přijímá nové členy a má k nim odtažitý vztah a často na ně útočí narážkami. S lidmi v oddíle má kladný vztah a děti jí berou, i když s ní občas vznikají konflikty. Mína nemá výraznou roli v oddíle. Jednou na táboře si zkusila být rádce skupinky, ale vůbec se neosvědčila. Ve škole komunikuje s dětmi podobně jako v oddíle. Má problém s respektováním autorit, které se chovají povýšeně a tak má často problémy s učiteli ve škole. Míně se často stává, že se vyjadřuje povýšeně i přes to, že nechce. To jí často přidělává problémy s učiteli. Mezi přáteli, kde ví že má své místo, je komunikativní, někdy až moc.

6) Mína bydlí se svojí babičkou v malém bytě. Má svůj pokoj, který je normálně veliký. Nestýká se se svojí matkou, protože jí nechtěla a otce nikdy nepoznala. Mína většinu volného času tráví s tetou (Sovou). Sova jí do značné části nahrazuje matku a její přítel otce, kterého tak bere. Mínina babička nemá moc peněz a většina z toho padne na bydlení. Sova pak Míně kupuje oblečení, platí kroužky a všechny ostatní věci. Mína má dobré vybavení na výpravy od Sovy, která ho dostává v práci. Jezdí na všechny výpravy, nikdy se nestalo, že by nejela kvůli penězům. Babička Mínu skoro nevychovává, veškerou výchovu přebrala Sova, která jí směřuje k slušnému chování. Mína je často vychovávána kroužky kam chodí, jelikož tam tráví nejvíce času. Mína se k babičce a k Sově chová s respektem a je na ní vidět, že je má ráda a že jsou pro ni velice důležité.

Dítě v oddíle:

Mína je ráda středem pozornosti. Poutá na sebe pozornost a často ji vyžaduje vyrušováním a podobně. Mína je v oddíle dobře začleněná, bez ní bych si oddíl těžko představoval. Mína je na děti v oddíle příjemná. Chová se k nim přátelsky. Ostatní s ní rádi jsou, povídají si sní o různých věcech. Tedy ona si převážně povídá s nimi. Často je nepustí ke slovu. Děti jí berou dobře a mají jí rádi. Mína je ráda ve skupině, ale nemůže být rádcem skupinky, jelikož nenechá nikoho nic dělat a sama udělá všechno. Na druhou stranu, když je ve skupince, tak je silným článkem.

Opatření:

Míninu roli v oddíle můžeme podpořit programem v jakém vyniká. Můžeme si s ní promluvit o jejích nedostatcích a o tom, jak působí na ostatní a co by se s tím dalo dělat. Můžeme připravit program, který by přiblížil dětem ekonomické skupiny a pomoct jim porozumět. Myslím si, že největší podpora je ukázat, že o ní stojíme. Myslím si, že Mína se v oddíle cítí dobře, takže bude nejlepší se jí zeptat, jak se v oddíle cítí a co by potřebovala.

Odměny a tresty

V oddíle nepoužíváme typické tresty a odměny až na jeden, a to dřepy za sprosté slova. V našem případě to je spíš tradice. Tento trest už delší dobu vyžadujeme jen nahodile a je často nerespektován. Tresty ke kterým jsme přistoupili, jsou více na morální úrovni. Dětem dáváme zpětnou vazbu na jejich chování za určitý časový úsek např. schůzka, výprava. Také dětem říkáme na místě, jestli se nám líbí to, co udělali nebo nelíbí. Například když Citrón pomůže vlčeti uklidit stan, tak za ním přijdu a poděkuju mu a řeknu mu, že mě to vážně potěšilo. Naopak když mi Cerel skáče do řeči, tak ho napomenu a řeknu mu své pocity z toho, jak se chová. Toto není úplně trest nebo odměna, ale myslím si, že někdy je to účinnější, než nechat dítě dřepovat nebo ho posadit do koutu.

Uvedu jeden incident s Mínou, kdy jsem musel použít jiného trestu. Bylo to na schůzce, povídal jsem dětem o orientaci v mapě a jak zacházet s buzolou, na závěr jsme měli jít ven a vyzkoušet si to. Měli jsme dvě mapy a já jsem jim to na jedné ukazoval a na druhé to opakovali se mnou. Všichni dávali pozor a ty co to bavilo, si to zkoušeli i na druhé mapě. Jediná Mína mě neustále vyrušovala. Několikrát jsem jí napomenul, řekl jsem jí, jak se k tomu stavím a že se mi to nelíbí. Dokonce i ostatní děti jí okřikovali, ať přestane. Ona po chvilce pokračovala a ani po třetím napomenutí nepřestala. Poprosil jsem jí, aby šla za dveře, ona nechtěla, ale si trval na svém, protože jsem věděl, že by to nepomohlo. Mína pak odešla za dveře a já to mohl v klidu ukázat a zbytek dětí to naučit. Neměl jsem dobrý pocit z toho, že jsem Mínu poslal, za dveře. Mrzelo mě, jak se chová, ale hlavně, že není u toho, jak to vysvětluju. Ale věděl jsem, že když budu chtít aby se děti soustředili, musí odejít. Pro ní to rozhodně příjemný pocit nebyl. Po tom byla zbytek schůzky klidná a bála se vyrušovat. Nikdy jsem nikoho neposlal za dveře a nikdy jsem se nedokázal dobrat k tomu, jestli to bylo správně nebo nebylo. Na konci schůzky jsem si jí zavolal a vysvětlil jsem jí, proč jsem to udělal. Myslím si, že to pochopila a na další schůzce tak moc nerušila. Ale na schůzkách pak to bylo zpět při starém. Tím že jsem jí poslal za dveře, jsem nic nesledoval. Chtěl jsem děti naučit číst a zacházet s mapou a ona pro mě byla rušivý element, který jsem tímto odstranil. Tento trest mi bylo nepříjemné dát. Takový nezvyklí pocit roztrhávání někoho od nás. Já se ke všem dětem chovám stejně, ať udělají sebemenší věc špatně a já jim musím dát jakýkoli trest. Po tom co se vrátila z poza dveří, tak byla uzavřená do sebe. Rozhodně na mě nebyla naštvaná, spíš byla uražená tím, že jí nikdo nikdy předtím neposlal za dveře. Na další schůzce se Mína chovala normálně a my jsme se bavili úplně normálně a rozhodně se mezi námi nic nezměnilo.