Gemini 2016/Pozorování/Borůvka

Ema(pseudonym)

- velice neposedná sedmiletá holčička, kterou máme v oddíle a skupince světlušek teprve od září. Od té doby si svou pozici mezi holkama našla, ale ne zrovna takovou, která jí prospívá. Má poměrně velké a časté problémy s udržením pozornosti, jak už při zadávání pravidel hry, nebo když má o něčem mluvit sama či poslouchat druhé. Umí být dost živelná i se pořádně rozjívit, je poměrně neposedná a u ničeho dlouho nevdrží, když ji ale aktivita baví, umí podat dobré výkony. Ema má podle mě dost z flegmatika, může být chladná když se někomu něco stane,a často si najde něco pro ni lepšího na práci (třeba kreslení) než poslouchat kdejaké povídání. Je ale také mírně cholerická, umí se rozčílit jak na děti, tak na vedoucí - ikdyž rozdílným způsobem. Právě i v tomhle se liší od ostatních, samozřejmě umí prožívat radost i zalíbení, ale často bývá jednodušše apatická a zabraná do svého. Ema je přesto skutečně chytrá a hravá slečna, ostatní holky ji ale podle mě nepříjmuly úplně kvůli jejím dalším neduhům a lumpárnám. Není toho zrovna málo, a jak jsme spolu už probírali, - i Ema se snaží pochopit, že holkám může být třeba líto když se vychloubá svými hračkami, ale holky na ně nechá sotva sáhnout (jeden z nich pro ni má velkou citovou hodnotu - veverka), ale jde to pomalu a Ema má svou komfortní zónu

-která pro ni představuje, že se na ni semtam holky rozlobí(E. se pavouků nebojí, za to ostatní ano, i přesto jim je ale s úsměvem na tváři strká pod nos), nebo někomu v rámci zbrklosti ublíží a sama potom mnohdy zůstane apatická, spíš protože jí dělá problém vsřebat situaci a pochopit, že ikdyž něco neuděláme schválně, někdo kvůli tomu bude smutný.

Proč jsem si Emu vybrala?
E. mě zaujala prakticky už od první schůzky - na některých dětech prostě poznáte, že jsou mnohem individuálnější a mnohdy i náročnější na pochopení. Veřím, že je správné právě u takového dítěte dávat pozor, poslední co bych chtěla, je aby se smířila s tím, že nikdy nebude vyloženě mezi holky patřit. Jak píšu výše, E. je chytrá holka a má potenciál k tomu se holkám otevřít a zároveň jim neubližovat. Právě skaut by ji měl poskytnout přátele pro život, stejně tak ji naučit jak se k nim, ale i sobě s láskou chovat.

Jak Ema vlastně vypadá?
Ema je zhruba 140cm vysoká blondýnka s tmavými pramínky vlasů, střední útlejší postavy. Fyzicky je zdatná, účastnit se her je pro ni spíš problém urdžení pozornosti a zájmu. E. na schůzky chodí umytá, poměrně upravená, semtam lehce rozcuchaná, ale to je její specialita. Co se týče osobní hygieny na výpravách, musím na ni dát pozor, aby si skutečně s ostatními šla vyčistit zuby a ráno si vzala čisté ponožky (ale to není jediná), sama se pořádně česat neumí, tak ji češu já, stejně tak ostatní holky co chtějí třeba culíčky či copánky.
http://ginger-xx.tumblr.com/private/image/145821147764/tumblr_o8of8q8jxi1tpkt0w zde odkaz na fotku E. s Velikonoční masku z výletu do Toulcova dvora

Co jsem zatím s Emou řešila?
Ema příliš pozornosti neudrží ani při konverzaci, snad jen tehdy, když mi vypráví o dědečkovi nebo o svých oblíbených hrách na tabletu (hraje cca 1 až 2 hodiny denně)i tak jsme spolu poměrně probrali její problém s dloubáním v nose, ať to zní jak chce, je to zlozvyk který jí provází už pěkně dlouho a ani doma si s tím neví rady, E. si totiž mnohdy ani neuvědomí, že něco takového dělá, stalo se také - že se ji spustila i krev z nosu. Domluvili jsme se spolu, že pokaždé, když si jí já nebo někdo jiný všimnu při činu, důrazně ji osloví a počká, až prst z nosu vyloví. Proč? Nejsem jediná, kdo si E. zlozvyku všiml, a některé ostatní holky si myslí, že je to cituji ,,nechutný" a tak jsem dala řeč i s nimi a vysvětlila, že E. to třeba nědělá pokaždé naschvál, a že ji na to samy mohou upozornit.

Je toho samozřejmě víc, jak jsem vyrozuměla ze zadání, neměla bych to s rozepisováním přehánět, jelikož je nás přeci jenom 30 castorů ) Jsou i další věci, kterými bych chtěla Emě pomoci, jsou většinou ale zatím v začátcích, největší průlom nastane na chystaném táboře

ODMĚNY A TRESTY
Nejdříve k Emě a trestům, vzhledem k tomu, že není zrovna nejposlušnější a často ani neví, co provedla, je podle mě časté a opakované kárání jen pro pocit viny zbytečné, naopak kontraproduktivní. Pokud jsou to opakované manýry a vidím, že to třeba jen zkouší, důrazně ji oslovím jménem, jako při dloubacím problému a E. poměrně rychle zjistí, že tohle neprojde. Vždycky se po nějaké menší aférce snažím co nejdříve (dokud to má pořád v hlavě)s E. sednout a zpětně probrat situaci nejdříve z jejího pohledu, a následně se jí snažím nastínit pohled jiný, záleží dle situace, může jít o bolest/smutek někoho jiného, nebo otázky morálního charakteru, které převádím do pochopitelnější podoby. Funguje to asi tak, že si zrekapitulujeme situaci, zeptáme se sami sebe, jak by nám bylo a snažíme se zamyslet nad tím, proč jsme něco takového udělali, pak se případně zasaženému omluvíme. Konkrétní případ byl na výprvě, kdy byla E. rozjívená po etapové hře a lítala sem a tam po místnosti, dokud omylem nevrazila do jiné holčičky, která se díky tomu bouchla do lokte o stůl. E. jí samozřejmě nechtěla ublížit, ale nějakou chvíli trvalo, než pochopila, proč se na ní ta druhá naštvaná. Povídali jsme si o tom ještě jednou, den na to, kdy se E. bouchla do paty, a plakala, protože jí to bolelo, potom - co jsem jí nohu namazala a ona se trochu uklidnila, sama se mě za tu holčičku s loktem zeptala, konkrétně ,,jestli jí to také bolelo tak moc".

Tohle je mimojiné postup který aplikujeme i u ostatních světlušek, kostra zůstává stejná, ale ke každému dítěti je přístup individuální (na základě zkušeností) a s některými takové věci jednodušše potřeba řešit není, jelikož sami neprodleně pocítí vinu a mají zdravou dávku empatie. Řekla bych, že to je jedna z věcí, ke které bych E. ráda ukázala cestu.

Odměny,
jsou v naší skupince světlušek převážně formou pochvaly nebo vyzdvihnutí výkonu hned po aktivitě. Když někdo někomu pomůže jet tak, nebo mu třeba něco půjčí, na moment se s ještě jednou vedoucí zastavíme a vyjádříme, jak nám to připadá (a že je to super) přímo osobně, někdy se stačí jenom usmát a dát vědět, že o tom víme. Věřím, že pravidelné odměňování čokoládou a bonbony nemá smysl, jediné co si z toho holky vezmou je to, že pokud se budou chovat dobře - čeká je sladkost/hmatatelná odměna. Snažíme se holky učit, že mnohdy se dobré skutky neodměňují, nebo se třeba ani nezmíní, ale dobrými skutky nejsou o nic méně než kdyby ano. Všechny holky si plní první nebo druhý stupeň lucerny nebo nováčka, který nám v tomhle hodně pomáhá. Samozřejmě, že holky dostanou odměnu i v podobě sladkostí, ale to je vždy v případě etapové hry - ať už celoroční na schůzkách, výpravách, nebo táboře. U Emy si se sledováním dobrého a empatického chování dávám pozor, abych se na ni mohla alespoň usmát a mrknout, když k tomu dojde. Někdy se i zmíním zpětně, že to bylo hezké, co holky udělaly, vždycky potom alespoň trochu zajásají.