Gemini 2016/Pozorování/Tesák

Rád bych nejprve nadhodil fungování našeho oddílu. Zaprvé, je to roverský kmen, takže jakožto vedoucí přistupujeme tak, že vechávame volný pohyb všem členům, což je všeobecně vnímáno pozitivně. Zadruhé, 90% členú u nás púsobí ve vedení jiných oddílů. Naposled, když někdo něco provede, netrestáme ho, ale necháme to plynout, aby byl postižen následky své akce.

Vybral jsem si dívčí členku kmene, která působí ve vedení vodáckého skautského oddílu. Bude ji osmnáct a má dvě mladší sestry, obě rovněž ve skautu. Říkejme ji Anička.

V září začala kmen navštěvovat Aniččina mladší sestra Ivana. Anička Ivanu nemá ráda a nechce, aby Ivana kmen navštěvovala a bavila se s jejími kamarády. Aktivně neprovádí nic, ale dává velice najevo svůj nesouhlas. Ivana vůbec netuší, proč ji Anička nemá ráda. Když se dlouho s Ivanou bavím a ne s Aničkou, Anička je pak chvíli naštvaná i na mě. Od Ivany vím, že Aniččina nepříjemnost vznikala postupně. Nejintenzivněji se projevuje, když jsou spolu ve skautu, nebo na nějákém kroužku. Aniččina nepříjemnost postihuje i jeji nejmladší sestru, která začala chodit do vodáků.

Byli jsme na střediskové výpravě, kde jsme byli na vycházce na celý den. Ve velkém chumlu lidí se Anička od své sestry Ivany nedistancovala naopak, i když se celou dobu bavila se svým přítelem Petrem, vypadalo to že svou sestru sleduje a dává dobrý pozor na to, co dělá a jak se s námi baví.

Prozatím bych učinil závěr,že Anička nechce, aby ji sestry, přebíraly kamarády. Již od mládí, Vždy začala navštěvovat kroužek a po pár měsících ho začala navštěvovat i jedna z jejich sester a asi ji sebrala pozornost.

Pobavil jsem se s Aniččiným přítelem Petrem, který je můj dobrý kamarád a potvrdil jsem si tak svůj závěr, Dokone se to ještě prohloubilo. Vypadá to tak, že se Anička nejen bojí, že jí sestry vezmou kamarády, ale že ji v daném kroužku(činnosti) překonají.

Přihodila se velice zajímavá příhoda. Vyšli jsme si z Petrem. Když jsme se vraceli Petr obdržel telefonát a po jeho zakončení se rychle rozloučil a vydal do tmy. Za hodinu a půl bylo zhruba jedenáct hodin a já dostal od Petra zprávu : Prosím mohl bys autem přijet k xxxxxxxxx teď hned? P. S. Vezmi sebou kýbl.

Pujčiljsem si tedy od rodičů auto, vzal jsem kýbl a vyrazil. Bylo to zhruba jen dva kilometry daleko. Když jsem dorazil na místo a na trojuhelník zaparkoval vedle autobusové zastávky, naskytl se mi zajímavý pohled. Petr zde seděl s Aniččinou hlavou na klíně. Ta se vracela z vodácké oslavy a nepamatovala si přesně, jak se tam dostala a ani kolik vypila. Petr se ji neodvážil vzít hromadnou dopravou, protože vypadala, na zvracní. Naložili jsme ji tedy do auta a odvezli domů. Další den jsme se přes skype nenápadně vyptávali a snažili se nenásilně vzbudit nějáké zpytování, což se nám docela povedlo. I o týden později stačily dobře mířené pohledy a Anička hned věděla. Tímto způsobem jsme z ni dostali, že už nikdy nechce na oslavách pít. To bylo našim cílem a po tomto přiznání jsem cítil uspokojení a zadostiučinění.