Orlovy

Mladý muž se seděl na zápraží, záda opřena o dveře myslivny.
U kolenou měl orosený džbánek s pivem
a očima sledoval mraky narudlé od zapadajícího slunce,
jak plují nad vrcholky stromů.
Sem, na tato místa vyvede žáky žižkovské reálky,
sem je vezme ze zaprášených a špinavých ulic.
A nechá je dýchat vzduch provoněný smůlou,
bosýma nohama hmatat hebkost mechu i pružnost trávy.
Zrovna sem, k Vorlovské myslivně, do Lipnického podhradí.
Ano, to bude dobré. Pustí se do toho scoutingu.

Každá skautská základna má svou jedinečnou, neopakovatelnou atmosféru. Ale Orlovy jsou zcela mimořádné. Můžete se posadit na zápraží, na kterém sedával Svojsík, když hledal cesty k novému průkopnickému směru výchovy mládeže u nás. Můžete přemýšlet o tom, zda támhleten vysoký smrk pamatuje smích mladého Wolkera, když šel do myslivny za panem profesorem, bratrem vůdcem.

Orlovy jsou s Gemini spojeny od samého počátku. Jen v jednom roce - 1999 - jsme letní běh měli jinde. Ten rok totiž na Orlovech probíhala velká rekonstrukce. Dřevěné podlahy napadené dřevomorkou byly vystřídány nezdolnými a hygieničtějšími dlaždicemi. Ale stejně to bylo s tou dřevěnou podlahou člověčejší...

Orlovy vlastně nejsou pro Gemini moc praktické. Jsou strašně malé. Já vím, pro nás je malá asi každá základna, ale v létě tady spíme, opravdu kde se jen dá. A nemáte představu, jaký frmol je ráno u čtyř umyvadel na šedesát lidí. A jít se o přestávce vyčůrat - no záchodů také není moc. A letos ještě došla voda ve studni. Rybníček je zanesený bahnem. Tyčovina v okolí není a louka je samý krtinec. A ještě tam mají mizerný signál všichni mobilní operátoři. Prostě to vlastně vůbec není vhodná základna.

A tak si čas od času řekneme, že bychom mohli změnit lokál a jet v létě někam jinam. Někam, kde bude spousta záchodů a umyvadel a přespočet postýlek a ... a pak si představíme, jak hřeje sluníčko na zápraží, jak šumí les kolem Wolkerova pomníčku a jak chladí voda v Lipnickém lomu a jedeme na Orlovy. Kam také jinam. Orlovy jsou jenom jedny.