Vůdkyně roje nechce předat světlušky do oddílu.

Vůdkyně roje nechce předat světlušky do oddílu.

Toto je typický problém, který potřeba řešit na úrovni střediska se zapojením všech činovníků. Důvodem odmítnutí může být třeba osobní nevraživost, ale vůdkyně může mít i dobrý objektivní důvod, proč nechce děti předat. Takže prvním krokem je důvod zjistit. Samozřejmě, že nejjednodušší se je se vůdkyně zeptat a nebo případně informaci zjistit nenápadně přes třetí osobu. Dalším postup by závisel na podstatě příčiny. Pokud by šlo zjednat nápravu (například nevhodný termín schůzek), tak se asi o situaci dá jednat a vše ke spokojenosti stran vyřešit.

Horší to je například s obavou vůdkyně, že by děti skautování nechali, protože oddíl dobře nefunguje. Taková obava se rozptyluje daleko hůř a je potřeba s ní začít co nejdříve a odstraňovat příčiny. Domluvit konkrétní plán, co je potřeba změnit. Hodně v tomto může pomoci zapojení dalších činovníků střediska a tím nemyslím "hospodaře, předsedu revizní komise, atd.", ale ostatní vedoucí oddílů. V tomto případě je to čistá teamová práce. Musí si uvědomit, že cílem je předávat děti a nechat je růst až do dospělosti, aby se někteří mohli zpět vrátit k vedení oddílu. Většina vedoucích prošla oddíly všech věkových kategorií, tak mají pro tento princip zastání.

Asi nejhorší případ je, když si vedoucí nechává jedno vyspělejší dítě jako pomocníka. V podstatě tak supluje oddílového zástupce a tvrdí, že se bez něj neobejde a že s ním bude chtít dělat skautský program. Zkušenost z našeho střediska ukazuje, že i když s tím v 11 letech souhlasí a rok-dva spolu dobře vycházejí a funguje to, tak se pak vždy rozhádají a dítě odchází. Kolem 13 let jej totiž přestane bavit se o mladší starat a chtěl by raději vyniknout jinde a lajdáctví končí hádkou. Na přechod do skautského oddílu také bývá pozdě, protože se zvláštní "status" nesetkává s pochopením a navíc tam nikoho nezná.

Nejlepší řešení je ovšem prevence tohoto problému. Nám se podařilo několik let za sebou zajistit 100% přechod mezi vlčaty a skauty, i když to byly dva odděleně fungující oddíly. Na konci tábora skauti a skautky uspořádali pro mladší pouť. Připravili si pro ně atrakce, soutěže atd. Děti se navzájem poznaly a hlavně mladší přestali mít strach a dokonce si začali již na táboře rozebírat, kdo chce komu do družiny. V takových to podmínkách asi bude vůdkyně jen těžko bránit předání dětí do oddílu starších.

Zpět na Agora.