Gemini 2017/Pozorování/Žabka

Dítě, které jsem si vybrala pro tento úkol, je dvanáctiletý chlapec jménem (tedy vymyšleným, samozřejmě) Ríša. Jeho tatínek pochází z Mexika, kde Ríša žil do svých zhruba šesti let, poté se s maminkou (Češkou) přestěhovali do Česka, kde teď žijí (tatínek podle všeho bydlí chvilku tady a chvilku zase v Mexiku). S maminkou mluví Ríša česky, s tatínkem španělsky (na schůzky a akce ho vodí střídavě); s námi tatínek komunikuje anglicky, což je občas docela legrace. Kromě rodičů má Ríša ještě (tuším) dva mladší bratry. Důvod, proč jsem si Ríšu vybrala, asi není nijak racionální a promyšlený, prostě jsem se rozhodla, že o tomto klukovi, který k nám chodí teprve od září, vlastně moc nevím, a chtěla bych se na něj více soustředit.

Ríša je hubený (ale ne nijak vychrtlý), blonďatý, na kluka svého věku poměrně vysoký (tuším že nejvyšší v družině). Vypadá zdravě, rodiče se o něho starají (minimálně ho vodí na srazy a vyzvedávají), zajímají se o něho, povídají si s ním. On oba své rodiče respektuje a v rámci toho, co jsem viděla, i poslouchá.

Ríša se obléká pohodlně a sportovně (tepláky nebo kraťasy, nic jiného jsem na něm asi neviděla - možná ještě džíny), nosí značkovou kšiltovku a takové ty moderní boty, které nesnáším; jezdí na nějakém bordu (skate? long? netuším) a myslím, že se asi trochu snaží o nějaký styl, ale moc se v tom nevyznám, tak je to jen taková domněnka. Důležití jsou pro něj kamarádi a uznání kolektivu, rád na sebe připoutává pozornost ostatních z družiny.

Vnitřní motivací je hlavně asi ta snaha o uznání ostatních, hlavně stejně starých kamarádů, vnější funguje hlavně pozitivní (body do celoroční hry nebo sladkosti, když něco takového děláme). Sebehodnocení je Ríša schopen, když ho otázkou někdo přiměje zamyslet se, jaký má vlastně důsledek to, co udělal, ale sám od sebe si toho většinou nevšímá. Je inteligentní a pokud se ho podaří dostatečně zaujmout, často se nadchne do řešení šifry nebo hádanky (a dost se mu to pak daří), pokud mu to ale nejde, rychle ztratí zájem a motivaci dál se snažit. Se známkami a hodnocením ve škole opravdu netuším, jak si stojí, ale tipuju pár jedniček, dvojky a možná jedna trojka (ale podle toho, jaké mají učitele...).

Ríša je fyzicky zdatný, možná proto má sklon řešit konflikty silou; nechá se snadno strhnout k pošťuchování i rvačce. Manuální zručnost je u něj průměrně rozvinutá, ale je v tomto ohledu děsně puntičkářský a pečlivý - nad obrázkem nebo papírovou skládankou tráví pravidelně dvakrát více času než všichni ostatní (a taky ho to baví, většinou).

Koníčky: smartphone, facebook a youtube (myslím, že i něco točí); hraje na kytaru, ale nevím, jak moc nadšeně; hraje fotbal, ale jen s kamarády venku (zato dost často). Na schůzkách exceluje v šifrách, které zná, sportovních hrách (vybíjenou vždycky vyhraje); často nezvládá rozmyslet si, jak bude něco dělat, než s tím začne (takže složitější úkoly jsou občas trochu problém).

Ríša je rád středem pozornosti, a když není, neváhá na sebe pozornost upoutat používáním sprostých slov a dalších neslušných výrazů (ale není žádnou hvězdou kolektivu). Do naší družiny přišel na popud svého kamaráda a zatím to kupodivu vypadá, že ho to dost baví. Do kolektivu se zařadil bez problémů, i když přišel až později; na oddílových akcích se drží družiny (respektive její mužské části), ale to je v našem velkém oddíle dost běžné. Když má spolupracovat s holkami, je to občas docela problém, a občas od něj slýchám nějaké narážky typu "ty ženské..." (nejsem si jistá, jestli je to vtip, spíš mi přijde, že to asi někde slýchá a myslí to skoro napůl vážně). Není moc týmovým hráčem, v ufobale vždycky s nejlepším kamarádem hrajou jenom spolu; pokud má ale silnou motivaci, je schopen tým podporovat.

Velká otázka zní, jak, ale hlavně v čem Ríšu podporovat. Rozhodně ve sportu - myslím, že z kluků bude dost dobrý ufobalový tým - a možná by se daly zapojit i nějaké místní fotbalové zápasy (protože mi přijde škoda, že svůj sportovní potenciál příliš nevyužívá). Rozhodně si myslím, že bychom měli podporovat i jeho myšlenkovou činnost a hlavně umění nevzdat to (protože to se u něj projevuje dost často a pak kvůli tomu často ztroskotá...), to ale úplně nevím, jak začít a jak pak pokračovat.

Odměny a tresty

S odměnami a tresty je to v našem oddíle trochu složité, protože je v podstatě necháno na družinovém vedoucím, jak si to vymyslí a zorganizuje (neříkám, že se to neřeší, ale pouze na oddílových radách, které jednak mají spíš pouze informativní charakter a druhak se tam řeší pouze velké problémy, ty menší každodenní už méně). Se svojí družinou jsem se teď dostala do fáze, kdy vlastně nepoužívám téměř žádné tresty - respektive nevím, které bych měla používat a které ne, tak radši nepoužívám téměř žádné - ale zase vím, že některé věci nemůžu jen tak přecházet, takže se snažím alespoň nějak naznačit, že tohle nebylo úplně košer.

Nejjemnější forma upozornění je slovní, pak je ještě několik dalších slovních, a když pak přijde okamžik zoufalství, kdy nevím, co mám dělat, protože mi dvanáct dětí pobíhá po místnosti, zuřivě křičí a u toho se ještě stíhají mlátit; pak prostě ty nejzlobivější vyrazím za dveře, ti se tím trochu uklidní, protože přestane fungovat davový efekt, a až se uklidní zbytek, pošlu ty za dveřma zpátky, ale ošklivě se u toho mračím.

Přímo s Ríšou většinou není takový problém, aby to vyžadovalo jiný trest než tenhle, kromě jediného bodu - a to jsou sprostá slova a narážky. S tím opravdu nevím, co mám dělat - u nás v oddíle se tradičně používaly dřepy a kliky, ale to nefungovalo ani na nás, natož na kluky; takže tento bod se asi stává jedním z prioritních témat, která chci na Gemini řešit...