Veverka
Veverka – Alena Černá
Věk:
To je těžký - mění se v čase. Kontinuálně se zvyšuje (poslední dobou mi přijde, že čím dál tím rychleji), s občasným výkyvem (od přiměřenosti k infantilitě). Když jsem se dívala naposledy, bylo mi 11110.
Já a skauting
Jako spousta jiných podstatných věcí se mi i skauting přihodil víceméně náhodou. Můj mladší brácha totiž musel vyzkoušet všechny věci, které kolem něj prošly a na část z nich pak nalákal i mě. On z oddílu brzy odešel, já zůstala. Z různých důvodů - jeden z těch banálnějších je, že obecně u věcí, do kterých se pouštím, setrvávám. Sice někdy liknavě, ale přesto.
Já a Gemini
Stručně řečeno: Jsme spolu už deset let a je to tak trošku "love-hate relationship". Gemini mi dalo spoustu vzpomínek, zkušeností, zážitků, kamarádů, snad i pár přátel. Stálo mě spoustu fyzických sil, času, energie a pár kamarádů. Takže vždycky, když si připadám už přesycená a unavená, odcházím. A když se mi začne stýskat, vracím se.
Já mimo skauting
Pracuju
„Vypadám vážně srandovně, pět let už dělám v knihovně, a je to vážně velký šok, řadit furt stejný katalog, vědět, že za pět-deset let dostanu třídu T-9 a vůbec nic se nezmění, ani ty knížky k půjčení.“ zpívá Jarek Nohavica. A já si můžu notovat s ním (akorát tam pracuju už osmý rok a katalog moc neřadím. A třídu mám taky jinou. A asi by to bylo trochu falešně).
Nebo poslouchám hudbu
A může to být Nick Cave, Leonard Cohen, Jablkoň i ve formě Malé lesní, Slávek Janoušek, Ta Jana z Velké Ohrady, Yann Tiersen, Dvořák, Smetana, Orf a Grieg a spousta dalších. A v poslední době hodně poslouchám Staind, což je prý dost překvapivé.
Nebo si čtu
Třeba Pratchetta, Chestertona, Herriota. Nebo populárně naučné záležitosti. Ráda se vracím k některým dávno přečteným knihám (Egypťan Sinuhet, Modrá velryba, Z deníku kocoura Modroočka, Sto roků samoty...). A mám plnou knihovnu knih čekajících na svůj čas.
Nebo se sportovně vyžívám
Plavu (na vodu se neomezuji), jezdím na kole a semtam bruslím (rovněž v lecčems).
Co vám o sobě ještě chci sdělit
Řekla bych, že už teď je toho až až… Ale kdybyste byli vážně zvědaví, tak navštivte mé Šklíbí alter ego
Ostatní o Veverce:
Kdyby nebyla Veverka člověkem…
...byla by možná právě veverkou. Roztomilým, aktivním, plachým zvířátkem s chlupatým ocasem dlouhým jako je samo. Znám Veverku už léta a pamatuji si ji s velmi dlouhými vlasy. Nosívala je stažené do dlouhého ohonu, který připomínal veverčí ocas tím více, že má vlasy krásně zrzavé. Jistě svou přezdívku nezískala náhodou. V poslední době má vlasy úplně nakrátko, ale zrzavá je pořád. Veverka je poměrně obratná, ale 4 metry daleko skočit neumí a ze stromu na strom se o to ani nepokouší.
I naše Veverka žije v páru, žádná mláďata zatím nemá, ale o cizí se dokáže velmi dobře postarat. Za svůj revír nyní považuje Prahu 10 a dožila se již 4 násobku průměrného věku veverek. Pokud vím i ona má ráda oříšky, semínka a houby, ale hmyz určitě v oblibě nemá. Také nechodí loudit svačinu na lavičky do parku. Naše Veverka oplývá značnou trpělivostí a empatií. Bývá velice tvrdohlavá, někdy trochu roztržitá, ale vždy přátelská a pracovitá. Umí ostatní povzbudit, když to potřebují a zapojí se do každé legrace.