Gemini 2017/Pozorování/Stolička

1. část - odměny a tresty

Základním kamenem odměn a trestů v našem oddíle je tzv. "Drak", kterého jsme zavedli před 2 lety. Jedná se o namalovaného draka na A4. Papír je rozdělený malými čtvercovými poli a na straně je v každém řádku širší políčko pro jméno každého dětského člena oddílu. Od jména se přidávají červená políčka (na tu stranu má namalovaný drak hlavu a šlehá z ní červené plameny) a z druhé strany řádky zelená. K Draku se váže legenda o sv. Jiřím, který jako patron skautů přemohl draka a proto i my jako skautky a skauti každý sám za sebe, ale i společně jako oddíl, se snažíme také znovu každý rok draka přemoci. To se nám daří v momentě, když drak mizí pod zelenými políčky. A naopak se nám nedaří, když je silnější než my a svými plameny plní políčka červenou barvou. Zelené políčko může každý dostat za příkladné skautské chování. Naopak červené dostává, když se poddává sám sobě a skautsky nejedná. Legendu o draku vysvětluji vždy znovu v září a připomínáme ji i několikrát během roku. Systém funguje tak, že každý mladší člen oddílu může na konci schůzky/výpravy/táborového dne pro kohokoliv navrhnout zeleného draka a svůj návrh zdůvodnit. Vedoucí pak posoudí, zda si návrh zaslouží i přetavení v zelené políčko. Naopak červené draky smí udělovat pouze vedoucí (děje se tak po předchozí vzájemné domluvě mezi nimi = zamezení udělování situačně v afektu). Diskuze nad navrhovanými draky se děje na závěrečném nástupu akce či na táboře v určený vhodný čas během dne a za přítomnosti všech členů oddílu. Za silné stránky našeho draka považuji: 1) skrze společnou diskuzi s dětmi prostor pro kritickou reflexi situací a chování v nich, 2) posilování snahy všímat si dobrého chování u druhých a umět ho veřejně ocenit (= zelené draky kromě vedoucích navrhují i děti pro ostatní), 3) posilování koheze skupiny: hodnocení jednotlivců, které získává na významu, když se daří celé skupině (= drak na papíře zmizí jedině, když se každý chová rytířsky a svými zelenými políčky ho překryje). Funkce 3. bodu (společné přemožení draka) je vždy součástí při vyprávění legendy. Drak je ale živý tvor a proto nevisí jen staticky na nástěnce v klubovně během schůzek. Pronásleduje nás i na výpravách a táboře. Snažíme se mu ale čelit a proto si ho vždy dáme na viditelné místo, abychom nezapomínali se mu postavit. Dětmi je systém Draka pozitivně přijímán a hrozba udělení červeného draka dobře působí jako varovný signál ke zlepšení chování. Získání zeleného draka vnímají v drtivé většině prestižně (druhým rokem ještě více, než tomu bylo loni). Občas nastanou úsměvné, ale milé situace, když si nějaké dítě chce udělit červeného draka samo sobě. Většinou se nahlíží více sebekriticky, než je nutné a společně situaci rozebereme a draka neudělujeme. Za jejich snahu i vidět sebe sama kriticky je vždy oceníme.

Kromě draka dáváme klasických 10 dřepů za neslušné výrazy či za rušení při programu (toto je potřeba hlídat, aby dřepy měly svoji účinnost a přílišným udělováním nebyl jejich účinek devalvován).

Významnějším trestem je měsíční dovolená, která může být udělena za 15 červených draků a nebo za dlouhodobé špatné chování. Udělili jsme ji zatím 2x. Při jejím udělení dostal dotyčný nějaký úkol, kterému se má během dovolené věnovat (modrý život, zaznamenávání radostných prožitků, zápis do kroniky, ...). Zároveň loni jsme měli v tom samém měsíci výpravu, a tak jsme mu (vlče 1, 11 let) z ní poslali pohled. Je mu tak naznačeno, že se jedná o dočasný stav a že je stále součástí našeho oddílu, že ho máme rádi a těšíme se až zase mezi nás vrátí. Pohled od nás z výpravy ho velmi potěšil a k našemu překvapení po dovolené byl jak vyměněný. Jiné tresty mimo situačních (viz níže) nepoužíváme. Někdy jsou děti dost rozjetý a není zrovna snadné je uklidnit. Křik nic neřeší. V tu chvíli je dobré chvíli počkat a klidně i ztišit hlas. Většina dětí zpozorní a zbytek udělá skupinová dynamika, kdy ostatní začnou klidnit ty co stále jedou tu svou. Odměňujeme verbálně, ať už veřejnou pochvalou či individuálně a to nejen za dobré skautské chování, ale i úspěchy ve hrách a jaký to mělo význam pro družinku daného člena. Nemáme bodování jednotlivců. Jednotlivci ale získávají body pro svoji družinku a až ty soutěží mezi sebou. Snažíme se vyzdvihovat přínos jednotlivců pro ostatní.

Situační tresty: uvedu 2 výraznější příklady. První jsem udělil loni na táboře za porušení pravidel při večerní vycházce do lesa v rámci táborové hry. Pravidlo bylo jednoduché: nesvítit baterkou. Důvod byl dostatečně vysvětlen před odchodem z tábora: šlo o speciální slavnostní chvíli v rámci hry a zároveň jsme vysvětlili praktickou rovinu lepšího vidění v nočním lese bez umělého světla. Při odchodu jsem upozornil baterkou svítící vlče 2 (11 let) ať ji zhasne. Během cesty ji ale zas 2x rozsvítilo. Jelikož jsme šli v jedné skupince, tak jeho chování kazilo slavnostní atmosféru i praktickou rovinu, kdy ti co už si zvykli na přirozené večerní světlo, zas byli oslepeni. Přišel jsem k němu a klidně mu sdělil, že se spolu vrátíme do tábora, což jsme také učinili. Ostatní pokračovali dále a já se po té k nim vrátil. Vlče zůstalo v táboře a bylo mu to líto. Druhý se stal též na loňském táboře. Každá družinka spí v jednom týpku. Každý den týpka kontrolujeme a vyzýváme jejich obyvatele k úklidu. Avšak jedno vlče 3 (11 let) i přes tři upozornění hrozby leteckého dne si za půl dne v týpku neuklidilo. Situace byla složitější, že se jedná o dítě s poměrně těžkým aspergerem. V oddíle patří ale k nejstarším a občas se snaží chovat jako starý mazák a dávat najevo, že on to nemá zapotřebí. Vždy je ale u něj těžké rozlišit do jaké míry je to snaha před ostatními ukázat, že si může dovolit víc než ostatní (což odmítáme) a do jaké míry záležitost jeho handicapu. Přesto jsme se s druhým vedoucím rozhodli mu odpoledne letecký den udělat. Jeho reakce byla hystericky odmítavá a odešel trucovat. Když se uklidnil snažil jsem se mu sdílet své pocity i zrcadlit ty jeho a pomáhal mu s úklidem jeho věcí. Do konce tábora sice neměl perfektně uklizeno (což vzhledem k jeho hendicapu není ani možné), ale výrazně svůj úklid zlepšil, což ocenili i ostatní členové jeho družinky.

Rozhodování jak situace řešit v obou případech nebylo jednoduché a byl jsem si vědom jaké může mít důsledky (v prvním případě smutek nad neúčastí jedinečného programu, ve druhém výrazně náročnější situace pro dítě s hendikepem, než by byla pro jiné dítě). Přesto jsem se rozhodl jít cestou nastavení hranic dle opakovaně řečených pravidel. V obou případech pomohlo situace zvládnout již zmiňované sdílení vlastních pocitů i zrcadlení pocitů dětí.

2. část - komplexní pozorování

1. Základní údaje - Pro pozorování jsem si vybral Filipa (jelikož žádný kluk s tímto jménem k nám nechodí ani nechodil, tak jsem zvolil toto jméno). Každé dítě v našem oddíle by si zasloužilo důkladnější pozorování a u každého bych našel důvod proč si vybrat právě jeho/ji (máme genderově i věkově smíšený oddíl 7 - 14 let). Vybrat jsem musel ale jedno a rozhodl jsem se pro kluka, který je věkově ze všech kluků i holek v našem oddíle nejstarší (koncem června mu bude 12 let), jeho chování je dost problematické. Dokonce ostatní ve vedení ho chtěli před letošním táborem z oddílu vyloučit. Nakonec se mi podařilo najít způsob jak zařídit i ostatní vedoucí přesvědčit, aby na tábor jel.

2. Fyzický vzhled - Filip je hubený, lehce vyšší sportovnější postavy, blonďák s modrýma očima. Vlasy má rovné, asi 7 cm střižené a padají mu do čela. Nepotrpí si na žádné speciální účesy, až na nátělníky, ani módní hoperský či hispster hadry. Nosí většinou džíny, trička s obrázky komiksových postav a lehce ohnutou vyšisovanou kšiltovku a šusťákovou bundu. Nemá tetování (ani si nedává nalepovací obrázkové), piercing, nikdy nenosí "machršňůry" (klíčenky na krk), ani žádné řetízky či náramky (jako jiní a mladší v oddíle). Rád chodí v teplácích. Oblečení má vždy čisté, i na výpravách si dává pozor, aby se příliš nezašpinil.

3. Psychické vlastnosti - Velkým problémem je Filipa motivovat k jakékoliv činnosti. Domníváme se, že je to z velké míry způsobeno jeho vlastním podhodnocováním svých schopností. Často máme problém u nejrůznějších oddílových činností rozlišit, kdy si nevěří a kdy je jenom líný (sám se přimlouvám k tomu, že daleko častěji si nevěří). Bojí se riskovat a rozhodně není cílevědomý. Ostatně jednou mi řekl, že "nejlepší je zlatý střed". Filip je poměrně inteligentní kluk, školu zvládá velmi dobře. Má solidní paměť, horší však pozornost. Často lítá ve svých myšlenkách, až bych řekl lehkými útěky do fantazie, kdy přestává vnímat své okolí. Sám se mi i k tomu přiznal, že se mu to pravidelně stává. Své city nedává příliš najevo, ani hněv a zlost, ani radost. Působí však příjemným dojmem, jelikož má hezký mírný úsměv. Ovšem i ten může být jen určitou maskou a rozumět jeho prožívání je často velký oříšek. Je čestný, nelže a pokud udělá nějaký průšvih, nezapírá. Bojí se tmy, což mi i sám na minulém táboře řekl.

4. Schopnosti a dovednosti - Jak už jsem psal, Filip si moc nevěří a i proto se do nových činností pouští velmi nerad. Sám o sobě si myslí, že v ničem nevyniká. Manuálně zručný příliš není, ale když se mu názorně předvede práce s určitým nářadím, je schopný s ním pracovat celkem dobře. Při těchto činnostech potřebuje vždy povzbudit. Ač má poměrně sportovní postavu, pohybové a sportovní aktivity nevyhledává. Není příliš mrštný, ale začíná se věnovat parkouru. Při různých závodech a hrách opět potřebuje výrazné povzbuzení a po té je schopen výrazně zvýšit svůj sportovní výkon a patří k nejlepším v oddíle. Ve škole ho nejvíc zajímá vlastivěda. Při jedné květnové schůzce, kdy jsme se věnovali programům na udržitelný rozvoj, tak u mapy světa projevil velmi dobré geografické znalosti, rozhodně více, než by měl znát průměrný páťák. Velkým jeho zájmem je 2. světová válka, veškeré vojenské vybavení, konkrétní bitvy a zbraně. Velký čas věnuje hraním hrám na počítači. Založil si youtoube kanál, na kterém komentuje své hraní nejrůznějších her, dává hráčské tipy i má na něm recenze supermarketů. Na nich je vidět, že to Filipovi docela pálí a je schopen vidět nešvary, které tyto novodobé chrámy konzumu obsahují.

5. Sociální dovednosti - Filip milý a usměvavý a proto na ostatní působí vstřícným dojmem, ač jemu samotnému seznamování s druhými působí obtíže. Radši zůstává opodál a s verbální komunikací s novými členy oddílu i mimo něj si dává na čas. Je na něm vidět úzkost, kterou mu tyto situace přinášejí. Mluví tiše, avšak občas jeho hlas řízne celou místnost. Nerad bývá středem pozornosti. Avšak jako nejstarší kluk v oddíle je přirozeným magnetem pro ostatní kluky. A nejen kluky. Jelikož je velmi pohledný, jeví o něj zájem i většina starších holek v oddíle. Na velké jarní výpravě dokonce s jednou z nich proběhla 3x svatba v režii jiného člena oddílu. Nechali jsme tomu záměrně volný průběh, jelikož vše bylo v mantinelech přátelské hry a zároveň Filipovi se dostalo zájmu a silného pocitu kamarádství a obdivu druhých dětí, kterému se mu mimo skauta asi příliš nedostává. Sám mi potvrdil, že mimo skauta moc kamarádů nemá. Výmluvně o tom vypovídají jeho vlastní slova jeho jednoho youtube videa: "...koníčky nemám skoro žádné, ještě kromě toho skauta, to prostě je můj život...kámošů moc nemám, to prostě je můj život...".

6. Rodinné zázemí - Filip od útlého věku do konce 3. třídy žil pouze s mámou a babičkou (matkou mámy) na vesnici ve východních Čechách na statku jeho babičky. S vlastním tátou se nestýká. Na toto období vzpomíná jako na idylický čas. Za babičkou rád a často jezdí. Několikrát se zmínil, že až bude velký, přestěhuje se za babičkou a bude jí pomáhat s hospodářstvím. Tento jeho pohled na svoji budoucnost jsme se mu snažili několikrát zproblematizovat. Před necelými 3 lety se s mámou přestěhovali do Prahy, kde žijí v bytě s partnerem jeho matky. Jeho máma vůči Filipovi uplatňuje velmi liberální výchovný styl, místy až bezhraniční. Stejně jako se všemi rodiči, se i s ní snažíme co nejvíc otevřeně řešit chování jejího syna. Vždy si nás pozorně vyslechne, ale zakončí naše povídání slovy: "to víte, on je takový". Ze strany jeho mámy mu chybí podpora pro aktivnější trávení volného času. Ještě na vesnici hrál necelý rok floorball, ale nebavilo ho to a přestal. Žádný další impuls k zájmovým kroužkům ze strany jeho mámy dosud nepřišel. Pochybujeme však, že by v tom hrály finanční důvody. Včasné platby za registraci, tábor i vždy potřebné vybavení na výpravy spíše napovídají, že ekonomické důvody za tím nestojí. Filip proto plno času tráví na PC. O svém otčímovi nikdy nemluvil negativně, nicméně při několika setkáních s ním, kdy Filipa vyzvedával po výpravách jsme si všimli, že Filipa před námi shazuje ve stylu: "on je takový náš budižkničemu". V květnu jsme měli kvůli Filipovýmu chování, kdy od zimy získal hodně červených draků i několika vyjádřeních, že by radši na tábor ani nejel, pouze s jeho mámou osobní hodinovou schůzku v kavárně. Snažili jsme se jí vysvětlit jak je důležitá společná podpora (rodiče i vedoucích) dítěte ve skautingu i jsme otevřeně vyjádřili své obavy ze srážení Filipova sebevědomí ze strany jeho otčíma. To však ona popřela.

7. Dítě v oddíle - Filip přišel do oddílu v průběhu minulého školního roku, když se s mámou přestěhovali do Prahy. Mezi kluky si rychle našel kamarády. Díky jeho schopnostem, které jsou dány jeho věkem (a tím, že je nejstarším z kluků) jsme ho po táboře ustanovili rádcem jedné z družinek. Předtím než jsme tak učinili, tak jsme to s ním konzultovali. Vyjadřoval pochyby o svých schopnostech a zda to zvládne, že je to hodně odpovědnosti. Během roku jsme se mu snažili dávat podporu, ale asi nedostatečným či neúčinným způsobem. Během jara bylo vidět, že ho rádcování družinky vyloženě nejen nebaví, ale že dokonce má z něho strach. Odtud nejspíš i jeho vyjádření, že na tábor možná nepojede. Rádcování jsme ho proto zbavili. Ještě s jedním klukem tvoří takovou sígrovskou dvojici v oddíle, nachomejtnou se u každé lumpárny. I díky tomu se Filipovi podařilo teď do léta nasbírat 15 červených draků, za které dáváme měsíční dovolenou. Zklamáním pro nás bylo objevení silně vulgárních a zlostných komentářů pod youtube videi 2 dalších členů oddílu. Následoval individuální rozhovor s Filipem po jedné ze schůzek, kdy jsme mu dali reflexi na jeho chování na internetu: osvěta ohledně veřejné dostupnosti jeho videí, obsah jeho videí (fádní komentář ke hrám vs. kreativnější a tématicky zajímavější videa jeho skautské sestry a bratra) a kladli důraz na neskautské a nekamarádské chování. Domnívám se, že jeho komentáře byly způsobeny závistí, jelikož ostatní naši oddílový youtubeři měli násobně větší počet shlédnutí a lajků u svých videí. Ostatní ve vedení uvažovali i o jeho vyloučení z oddílu. Nakonec jsme po dlouhých společných debatách ve vedení dospěli ke konstruktivnímu řešení: udělení 2 týdenní dovolený s úkolem plnění modrého života, tak aby ještě stihl 2 schůzky před táborem a mohl se tak na něj více naladit. Pomohla i Filipova jasná kladná odpověď, zda na letošní tábor chce jet. Též pomohlo, že své komentáře pod videi po našem rozhovoru smazal (o to jsme ho poprosili) a naopak napsal lehce povzbudivé a konstruktivní komentáře (udělal sám od sebe). To jsem zjistil až během uplynulého týdne a rád ho za ně pochválím na příští schůzce.

8. Opatření a podpora - Filip je nerad lídrem, středem pozornosti v roli, kdy má velet ostatním. Proto jsme ho zbavili i role rádce. Zároveň má ale sklony před ostatními chránit nováčky v oddíle, když jim něco nejde. Všiml jsem si, že s podporou dokáže jim i dobře vysvětlit a naučit je nové věci. Cestu bych viděl v jeho nové roli, kdy by se po táboře mohl stát patronem nějakého nováčka. Tím by se mu mohlo dostat i hodně pozitivní zpětné vazby od nás vedoucích a šel by příkladem i pro ostatní. Ukázalo se, že vnímá důležitost kamarádského chování vůči ostatním v oddíle a to nadále od nás vedoucích posilovat. Rád bych mu na táboře dal také podporu a prostor pro všestranný pohybový rozvoj, který by mohl vidět jako prospěšný pro zlepšování se v parkouru. Cílem by též bylo společné nalezení nějaké činnosti/zájmu, kterou by od podzimu mohl rozvíjet v rámci kroužku kam by kromě skauta docházel. Filip by tak mohl poznat nové přátele a zároveň aktivněji trávit svůj volný čas, než jen hraním na počítači. Na tábor je zároveň mým cílem se pokusit přerámovat pohled ostatních vedoucích na Filipa, aby v něm začali vidět platného člena oddílu a ne toho, kdo jede na tábor s podmínkou "že bude sekat latinu, jinak pojede dřív domů". To považuji za velmi nešťastné řešení. Myslím, že má ve mě docela důvěru a pokusím se s ním trávit více času a připravovat mu takové situace, ve kterých může být pozitivním vzorem pro ostatní.