Gemini 2016/Pozorování/Pablo

Bonifác - koncept komplexního pozorování

Bonifácovi je 12 let, je u našich vlčat od začátku, tzn. pátým rokem. Vzhledem připomíná normálního dvanáctiletého kluka, štíhlého a fyzicky zdravého i zdatného (v našem oddíle spíše nadprůmerně). Občas nosí brýle a trochu šilhá.

Rodiče jsou velcí sympaťáci, bohužel jsou ale relativně čerstvě rozvedení - otec se znovu oženil nedávno, rozvod tipuji asi před rokem. Odloučení manželů trvá cca dva roky a i když to nebylo znát a rodiče zpočátku doprovázeli Bonifáce mnohdy společně, problémy v manželství trvaly nejspíš už od příchodu Bonifáce do oddílu. Co se ale týče materiální péče o dítě, nic se z našeho pohledu nezměnilo. Chodí slušně oblečený, z vybavení mu nic podstatného neschází. Je ovšem znát, že pro matku je bez manžela těžší platit výdaje, spojené s členstvím Bonifáce v oddílu. Jak se rodiče o finance dělí, nevím. Samotný Bonifác se o sebe stará asi jako většina kluků v jeho věku, těsně před pubertou - tedy moc ne, nosí co mu rodiče vyberou a hygienu splní po připomenutí.

Na schůzky chodí sám, odchází z nich se svou starší sestrou, nebo opět sám. Na výpravy ho doprovází a z nich odvádějí rodiče střídavě, ne spolu. Na závěrečný táborák už, pokud se nemýlím, jezdí tak poslední 2 - 3 roky také jen jeden z nich, ale můžou v tom být i jiné, než osobní důvody.

Co se psychických vlastností Bonifáce týče, je to kapitola sama pro sebe a mj. i proto jsem si ho k pozorování vybral. Již od začátku projevoval nezkrotný, až nezvladatelný temperament. Nejspíš se ale nejedná o žádnou formu závažné psychické diagnózy (ani rodiče o ničem podobném nikdy nemluvili) spíš je prostě od přírody dost slušně živý a rád upozorňuje na sebe a na své chování. Je to „leadr“ ve smyslu, že se rád předvádí, rád provokuje vedoucí, vykřikuje nahlas vtipy, narušuje program a baví tak ostatní. Když ale přijde na řadu možnost, ať už svěřená nebo neformální, šéfovat v nějaké roli skupince vlčat, nevede si příliš dobře. A to přesto, že v našem oddílu patří k těm schopnějším. Povahu má velmi nevyrovnanou, většinu doby se jeho chování projevuje příznaky výše popsanými, velmi rychle ale dokáže přepnout do role:

a) agresora, který je nebezpečný i nejlepším kamarádům b) naštvaného zaseklého dítěte (nepujdu dál, neudělám to, neomluvím se mu) c) mrzouta s pokleslou náladou, naštěstí většinou nevydrží dlouho. Často tyto tři „módy“ následují přímo za sebou.

Společně se zbytkem vedení se shodneme, že se tato nevyrovnanost zhoršila cca v době okolo rozvodu rodičů, na to si ale on sám nikdy nestěžoval. Co výslovně Bonifác zmiňoval, je přestup do jiné školy, kde, jak později vyšlo najevo, ho údajně šikanují někteří spolužáci. Snažili jsme se s ním o tom bavit, rodiče o tom také ví, řekli jsme mu, že to určitě musí sdělit i učitelce, podle některých rozhovorů se to snad lepší a má tam prý i nějakého kamaráda. O samotném studiu toho moc nevím, tipuji, že je to typ žáka, který je chytrý a zároveň líný. Nerad bych mu ale křivdil.

Bonifác je celkem souteživý typ, jako motivace k činnosti mu obvykle stačí možnost vyhrát, získat nějaké body, možnost postupu apod. Asi sám dobře ví, že má vždy velkou šanci na úspěch. Hodně emotivně prožívá nespravedlnost - upřímně míněná hláška „to je nefér“ patří k evergreenům jeho vyjadřování. Naneštěstí tuto větu ale užívá témeř vždy v situacích, které jsou dokonalé fér, jen se s nimi nedokáže smířit. Soudím, že pevně vytvořené postoje nemá, je přeci jenom ještě dost nevyzrálý. Schopnost sebreflexe mu minimálně v některých situacích nechybí, dokáže se například sám od sebe omluvit kamarádovi za svoje chování. Rychle se učí a umí samostatně přemýšlet.

Hodnoty a instituce, které ho formují, jsou:

Rodina - má dvě sestry, několik sestřenic a bratrance, všichni jsou členy skautu. Myslím nciméně, že mu příliš nedochází důsledky nastávajícího rodinného uspořádání. S velkým zaujetím například mluvil o nových sourozencích, které získá sňatkem otce s novou ženou.

Farnost - hodně z našich vlčat pochází z prostředí farnosti na Habrovce, takže se znají i mimo skaut.

Oddíl - Přes výše zmíněné problémy je Bonifác takový ten „srdcař“, který se zúčastní každé výpravy a pokaždé se vrací nadšený.

Škola - nejsem si ale jistý, jestli ho vede správným, nebo špatným směrem.

O jeho volném čase vím toliko, že jednou týdně sportuje, nějakou dobu hrál na klavír, ale s tím přestal. Hodně často mluví o „youtuberech“, stejně jako většina našich ostatních vlčat a rád hraje na počítači.

Bonifác - popis tresty a odměny

Tato situace je konkrétní, ale může klidně sloužit jako modelová, protože se stala víckrát.

Jsme na schůzce, naše malá klubovna je narvaná vlčaty. Na rozehřátí hrajeme vědomostní soutež. Snažím se (nebo jiný vedoucí) sdělit dětem zadání otázky přes poměrně velký hluk, který zde panuje. Několikrát napomenu Bonifáce, který neustále vyrušuje a činí atmosféru ještě více nesnesitelnou. Snažím se mu naznačit, že tím znervózňuje ostatní, kteří zrovna přemýšlejí nad odpovědí, říkám si, že se nad sebou možná zamyslí a zabere to. Když dají ostatní najevo, že jim to opravdu vadí, většinou se stáhne do ústraní a alespoň na chvíli se zklidní. Upřímně řečeno, tohle ale neplatí stoprocentně, protože téměř vždy část z nich odpověď neví a rádi se rozchechtají Bonifácově vtípku. Když už to dál nejde, řeknu mu, že má poslední šanci, jinak (rozhodnutí o trestu jsem měnil) a) se odebere ven, dokud se neuklidní b) odevzdá papír a nemá šanci získat pro dnešní schůzku žádné body. Většinou následuje Bonifácovo dušování, že „už s tím fakt přestane“. Většinou se mi ho zželí a nechám ho ještě chvíli být. Situace se ale opakuje a nakonec dodržím slovo a učiním jednu z variant s myšlenkou, že ho to třeba donutí zdržet se pro příště podobného chování.

Postupem času jsem se naučil více ovládat emoce, přehlížet podobné excesy a „nevypěnit“ tak rychle, pravdou ale je, že si ještě stále občas připadám v podobné situaci bezmocný. Nedokážu posoudit, zda to změnilo vztah mezi námi dvěmi, snažím se ukázat mu, že jsem taky člověk a ne jenom vedoucí. Že existují jasně nastavená pravidla, ale že si klidně se mnou může ve volné chvíli v klidu popovídat jako s kamarádem.