Gemini 2015/Pozorování/Honza

Pan Pepíček (níže již jen Pepíček) je fiktivní jméno, kterým nadále budu nazývat sledovaný subjekt.

  Pepíčkovi bylo tento rok 13 let, byl již po páté na táboře. je štíhlejší postavy, průměrného vzrůstu, kratší hnědé vlasy. Hraje florbal a nedělá mu problém se zapojovat do atleticky zaměřených aktivit, nicméně v nich nevyniká. Má genetický problém s kůží, neustále mu vysychá a často si ji škrábe i přes přísný zákaz. Kůže je třeba na nejpoškozenějších místech alespoň čtyřikrát denně umýt mýdlem a namazat speciální mastí. To je pro něj velký problém, nedělá to rád, mýdlo ho na rozškrábanou kůži štípe a nanáší si pouze tenké vrstvy masti i přes poučení o tom, že si jí má dávat mnohem více. Při této činnosti je nutný dozor. Také má alergii na pár potravin. Na schůzky a na výpravy chodí sám, stejně tak z nich odchází sám, stylem oblíkání nevyčnívá ani na jednu ani na druhou stranu, umí si sám sbalit batoh, schůzky a výpravy téměř nevynechává.
  Nejvíce u něj převládá temperament sangvinika, je rád a často středem pozornosti, neustále povídá i když to není vhodné, je neklidný a veselí. Také s menší části připomíná flegmatika, není vůbec soutěživý, místy až rezignuje, někdy tímto přístupem i zkazí hru svým spoluhráčům. Bere situace v životě s klidem a pohodou, nerozčiluje se. Když je potřeba něco udělat, snaží se najít nejjednodušší cestu nebo způsob, jak to obejít, příkazy nese většinou těžce, nakonec poslechne, ale později chybu opakuje. Tím nemám namysli nějaké manuální práce nebo znalosti, to většinou stačí říci nebo ukázat jednou, ale především tím myslím jeho vyrušování. Je schopný během večerního hodnocení, kde jsou všichni potichu a poslouchají hovořícího, začít povídat o tom co by udělal v nějaké hře. Rád své názory prosazuje, ale nedělá to často, protože k většině věcí zaujímá pasivní přístup. Nejraději se prosazuje, když je pro něco nadchnut. S tím souvisí i jeho motivace, musí ho to nadchnout, jinak je většinou pasivní a poslouchá plán ostatních nebo místy vzdávající či rezignační. Škola i rodiče s ním mají podobné problémy, doma mu však většinu strpí a škola s tím také nic nenadělá. Jinak to je velice chytrý kluk, projevuje se to, jak známkami ve škole, které má maximálně chvalitebné, tak je u něj občas vidět moment, kdy řekne opravdu něco zajímavého. Je všímavý, i když by to do něj spoustu lidí neřeklo, vypozoroval jsem, že umí velice dobře vnímat okolí, ve kterém právě je a lidi v něm. Své cíle má, ale bohužel níže, než by podle mě měli být. Z časti vzhlíží kde svému o 11 let staršímu bratrovi, který také chodil do skauta, nepodařilo se mu udělat vůdcovské zkoušky a odešel. Jeho bratr je po lidské stránce naprosto v pořádku, jen je líný, když může tak hraje hry na počítači a ve skautu nebyl zodpovědný, všechno bere také s klidem a je optimistický zároveň není moc cílevědomý v životě, nebo se tak, alespoň chová. Pepíček zatím žádný velký cíl v životě nemá, nebo ho skrývá někde hluboko v sobě, schopnost sebereflexe má, ale většinou nepřizná chybu i když vnitřně na ní přijde. Jsou, ale chvíle, kdy se nechá poučit. 
  Když však přijde na nějakou práci a on je opravdu donucen pracovat, tak pracuje a jde mu to dobře, problém je ho donutit a udržet ho u dané činnosti. Sportovat umí, ale moc se nepředře, Spíše je na myšlení, které bohužel v současném stádiu moc nepoužívá, postupně se odpoutává od sportů a více se přilíná, částečně po vzoru jeho bratra, ale i kamarádů ve škole, ke hrám na počítači.
  Vztahy navazuje velice snadno, nemá problém s kýmkoliv mluvit, ani s vrstevníky ani s dospělými, rád je poslouchán skupinkou lidí. Nejčastěji se baví o hrách a nebo jen tak co zrovna přijde na jazyk. Ve třídě zaujímá pozici částečně vychytrálka, částečně někoho kdo kuje s někým na někoho pikle. Pozicí se spíše člení k vyšším postům ve třídě. V oddíle bude pravděpodobně podrádce družiny. někde v hlouby mu je trochu líto, že není rádce sám, ale umí se s tím vypořádat. Na táboře podrádce prakticky byl a byla to pro něj velká lekce. Poslouchat něčí pokyny, být až ten druhý.
  Rodiče ví o jeho chování, nicméně doma moc pevnou ruku nemá. Jsou komunikativní, ale někdy jsou s nimi problémy s administrativou. Třeba zavolají čtyři dny před koncem tábora, že si Pepíčka potřebují vyzvednout o den dříve, tzn. před zakončujícím táborovým ohněm. I přes to, že před táborem bylo jasně řečeno, že děti pojedou na celý tábor pro všechny bez výjimek, protože s tímto máme špatné zkušenosti z minulých let. Navíc při závěrečném ohni máme celkové vyhlášení všech bodování a her na táboře a je to i velmi důležité symbolicky.
  Ještě jednou shrnu, jaké má chování v oddíle. Nemá problém s kýmkoliv komunikovat, nejradši se však baví s jeho třemi vrstevníky, kteří společně tvoří takovou partu, nicméně baví se se všemi. Ostatní na něj reagují kladně, moc často se nehádá, jen občas se chytne se svým rádcem, který je součástí výše zmiňované párty. Hádají se, ale píše o znalosti ze hry, než o to kdo má udělat, jakou práci, i když to se taky stává. Jak už jsem psal, rád je poslouchán, když o něčem mluví a pro děti je i velice zábavný. Myslím si, že mu, ale stačí bavit se i s konkrétním jednotlivcem. Co se týče týmového jednání, záleží jak moc ho to baví, dříve se stávalo, že často rezignoval, nicméně na to už jsme společně zapracovali a na táboře mi přišlo, že se zapojoval, není to, ale iniciativní člověk. Sám za sebe moc nehraje, ani nic moc nesvádí na ostatní, jen s konkrétním jednotlivcem se někdy poštuchují, chodí spolu i do třídy.
  Když, začal chodit Pepíček do skauta, moc jsem ho neznal. Vídal jsem ho jen na střediskových akcích a vnímal ho, jako jen těžce zvladatelné dítě, tak ho vnímali všichni. Na začátku minulého školního roku jsem přestoupil právě k němu do oddílu a začal vést skauty, tedy i jeho. I tehdy to bylo neproblematičtější dítě v oddíle, dobře jedno nejmladší vlče na tom bylo o něco hůř. Musím říct, že za ten rok co jsme spolu pracovali na jeho chování se obrovsky zlepšil. Částečně mi k tomu také pomáhalo to, že jsem vyrůstal ve skautu s jeho bratrem se kterým jsou si podobní. Pepíček dříve, téměř všechen program sabotoval a strhával tím i ostatní, neustále vyrušoval a nedokázal pracovat v týmu. Také nesnesl, když ho někdo napomínal. Nyní můžu říct, že mu týmová činnost dělá problémy pouze v případě, že je rozhádaný se svým rádcem. Vyrušuje, ale mnohem méně a někdy si to dokáže i sám uvědomit a přestat. Většinou stačí jen přísný pohled. Je však potřeba, a na tom budeme nadále pracovat, aby si sám uvědomil ne jen v některých, ale v každé situaci, že není zrovna vhodné mluvit. Poslední dobou program nesabotoval vůbec, alespoň ne co jsem měl šanci vypozorovat, ani nemá žádné tendence podvádět. A je schopen uznat, že napomenutí bylo oprávněné. Neumí to však uznat vždycky, stále se stává, že má nějaké řeči. To se dá vysvětlit jeho věkem, je v pubertě. To však nemění fakt, že na jeho chování budeme dále společně pracovat a zlepšovat se. Pozorování využívám k tomu, abych viděl, jaká příčina spouští jaká jeho chování a byl mu schopný vysvětlit v jakých situacích dělá věci nevhodně a nechat ho dopracovat právě k příčině, která nevhodné chování v dané situaci spustila. Takové pozorování na něj uplatňuji od doby co jsem přišel k němu do oddílu a budu ho uplatňovat i nadále. Věřím, že spolu máme výsledky, což je mimo jiné i velmi příjemné pro mě, zejména na schůzkách :)