Gemini 2015/Pozorování/Mufi

< Gemini 2015
Verze z 27. 7. 2015, 15:04, kterou vytvořil Mufi (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Dítě, o kterém jsem se rozhodla psát se pro teď jmenuje Marcela a v září půjde do 5. třídy, takže jí je 10 let. Rozhodla jsem se psát právě…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Dítě, o kterém jsem se rozhodla psát se pro teď jmenuje Marcela a v září půjde do 5. třídy, takže jí je 10 let. Rozhodla jsem se psát právě o ní proto, že se potřebuji zamyslet nad tím, jak s ní naložit v příštím roce. Už od začátku, co jsem, přišla ke světluškám, což jsou už 4 roky, s ní byly problémy. Vždycky byla dost náročné dítě, až jsme si říkaly, že by ona sama pro sebe potřebovala jednu vedoucí a pak jsme jí dokonce jednou ani nechtěly vzít na tábor. To už jsme všechno překonaly a Marcela se ve všem dost zlepšila, teď je ale problém v tom, že by už podle věku teoreticky mohla přejít ke skautkám, ale my jsme jí tam neposlaly proto, že si myslíme, že je moc málo samostatná a moc umíněná na to, abychom jí mohly poslat ke skautkám. Ona je z toho samozřejmě smutná, protože se tam už těšila a tak přemýšlím, co s ní, aby ještě jeden rok u světlušek vydržela, aby jí to u nás bavilo a aby z toho něco měla. K tomu všemu se ale ještě dostanu.

Marcelčin vzhled není ničím moc zvláštní, je hodně hubená, ale to má po mamince a jí normálně, takže to není žádná závada. Je dokonce docela dost sportovní, rychle běhá a díky své štíhlosti je hodně pružná a mrštná. Občas jí ale na druhou stranu vadí nosit příliš těžké věci, třeba krosnu, když jdeme na velkou výpravu. Nemá ale žádné zdravotní omezení.

Na Marcelku má, podle mě, největší vliv její rodinné prostředí. Má totiž hodně složitou rodinnou situaci, což jí moc neprospívá. Ale s věkem se to lepší. Její rodiče jsou rozvedení, nevím jak přesně dlouho, ale řekla bych asi tak od jejích 6 let. Na začátku, když jsem přišla ke světluškám byla atmosféra mezi nimi příšerná a bohužel to odnášeli všichni kolem, hlavně jejich dvě děti, ale také i my - vedoucí. Často se stávalo, že se nedohodli, kdo zrovna Marcelku vyzvedává ze schůzky, přijeli oba a hrozně se přede všema pohádali, kdo si jí teda odveze. Nebo si jí jednou tatínek vyzvednul z půlky výpravy a pak když jsme přijely do Prahy už bez Marcelky, tak tam na ní čekala její maminka. Takže to u nich vypadalo nejspíš tak, že se o ní rodiče prostě přetahovali, každý se jí snažil vyhovět, jak to nejvíc šlo, aby zrovna on byl ten oblíbenější rodič a možná se vzájemně před ní i pomlouvali. Když na to před Marcelkou nějak přišla řeč, tak buď hodnotila, koho z rodičů má zrovna radši nebo to nějak zatutlala a nechtěla se o tom bavit (ccož jí samozřejmě nikdo nenutil) a dělala, že je všechno v naprostém pořádku. Myslím, že hlavně kvůli tomuhle byla vždycky tak rozmazlená a šíleně vznětlivá. Když jsme jí něco vytýkaly, hned se hrozně rozsoptila a měla skoro histerický záchvat, vůbec se s ní nedalo mluvit. Taky jsme měly dost problémů s její maminkou, když jsme jí říkaly, že Marcelka hodně zlobila a co dělala, tak to vždycky svedla na nás a pohádala se s náma. Už od začátku bereme Marcelku jako velkou výzvu, už stokrát jsme přemýšlely, že jí ze světlušek vyhodíme, protože to občas fakt nešlo, ale skauting je přece pro všechny a náš úkol je i tomuhle dítěti vštípit nějaké hodnoty a pravidla. Po tom, co jsme jí řekly, že jí nechceme vzít na tábor (nakonec jsme se domluvily, že teda jo, ale mělo to dost přísná pravidla) je všechno mnohem lepší. Byla to sice šílená scéna, všichni jsme z toho byly naprosto oklepané, ale Marcelka si aspoň uvědomila, že její chování má někde strop, že jí to nebudeme trpět do nekonečna. Pravidla perfektně dodržela a od té doby je to o tisíc procent lepší. Stačilo jí dát najevo, že takhle to prostě dál nejde. Teď je to tak, že rodiče už se (aspoň ne veřejně) nehádají a Marcelka nás začala poslouchat. Už to pochopila, že vedoucí se prostě poslouchají. Dokonce na táboře složila světluščí slib. Já jsem to s ní hodně probírala a zdálo se mi, že tomu fakt docela rozumí, že ví, co chce složit za slib. Mám z ní vlastně docela velkou radost. Tím se dostávám k další věci. Myslím, že Marcelka je hodně vysazená na trendy, má ráda to, co je cool a to ostatní je hrozný a nechutný. Obléká se podle nejnovější módy, někdy v květnu dokonce přišla na schůzku v teniskách na podpatku :D. Lakuje si nehty, občas má lesk na rtech a poslouchá moderní popové zpěvačky, které letí u jejích spolužaček. Trochu se bojím toho, že v nadcházejících letech začne kouřit, protože její starší, asi čtrnáctiletý, brácha prý už kouří. Ona sice tvrdí, že kouření je nechutné a že to nikdy nebude dělat, ale zároveň je její brácha pro ní docela velký vzor. Další problém je s vírou. Marcelky maminka je věřící, nevím jak tatínek, ale určitě svoji víru nepraktikuje. Marcelka má šílený problém s vírou a Bohem a kostelem a protože je nás oddíl věřící, tak prostě v neděli chodíme do kostela a večer a ráno se modlíme a účastní se toho i nevěřící světlušky, tak ona musí taky. Všichni kromě ní to snáší dost dobře, ale ona to nějak nezvládá. Nevím přesně kvůli čemu to je, možná kvůli tomu tatínkovi nebo obecně kvůli rozvodu jejich rodičů a nebo prostě proto, že je to absolutně nemoderní chodit do kostela a ona neví, co by řekla svým spolužákům, kdyby se jí zeptali, jestli chodí do kostela..

Marcelka je svojí psychikou hodně specifická, potřebuje trochu jiný přístup než ostatní. Ona třeba nebere někoho, kdo by měl mít autoritu jenom z toho, v jaké je funkci. To znamená, že ona neposlouchá vedoucí proto, že jsou vedoucí, ale jenom když si u ní získají respekt. To samé platí i ve škole a i u rodičů (podle mě). Já jsem si naštěstí její respekt získala tím, že jsem se s ní skamarádila, tím mě pustila blíž k sobě a tak poslední rok je ke mně dost upřímná, nelhala by mi. Jsou bohužel ale i některé vedoucí, které ona prostě odmítla poslouchat proto, že "je hrozně divná", a to se docela těžko řeší. Myslím, že je obecně Marcelka dost velký cholerik. Často se naštvává z věcí, které za to vůbec nestojí, stropí velkou scénku, rozbrečí se, ale za chvíli je zase všechno ok. Rozhodně není schopná přijmout jakoukoli kritiku na její osobu a sebereflexe podle mě moc schopná není. Ještě jsem neviděla, že by se někomu moc omlouvala.. Je pro ní hodně důležité být v centru kolektivu nebo spíš "rebelského kolektivu" :D, ale poslední dobou se ona tenhle jejich kolektiv snaží trochu usměrňovat, aby poslouchaly. Ale ráda vymýšlí nějaké kraviny a rebelie, hlavně aby byla v partě. Docela snadno navazuje kontakty, vždy přes nějakou činnost. Když s někým něco vymýšlí/podniká, většinou se ho pak chytí a jsou kamarádi. I s vlčatama je schopná se normálně bez hádek bavit. Na druhou stranu u ní čas od času vznikají nějaké konflikty, ale je to čím dál tím lepší. Ve vztahu k nám to má tak, že rozhodně v nás potřebuje cítit nějakou oporu nebo jistotu. Není příliš mazlivá, ale stejně potřebuje naší pozornost. Potřebuje se s náma bavit a smát se. Když je nějaký problém, je potřeba jí ho nějak logicky vysvětlit, předložit spoustu pádných argumentů a vyslechnout si její argumenty a tak nějak se domluvit na tom, že náš názor má smysl a že by bylo fajn se mu podřídit.

Teď ještě řeknu všechno, co jsem vynechala. :) Marcelka má teda jednoho staršího bráchu, chodil dřív do ke skautům, ale už toho nechal. Její rodiče jsou rozvedení a mají střídavou péči, myslím že po týdnu. Její maminka žije sama, ale tatínek se vzal nějakou novou ženu, se kterou má další dvě malé děti (Marcelčiny nevlastní bratry). Ekonomická situace v jejich rodině je dost dobrá, Marcelka často má i drahé věci a značkové oblčení, protože oba její rodiče zastávají vysoké funkce. Výbava na schůzky i na výpravy je víc ne dostatečná. Marcelka má moc ráda všechna zvířata, má doma kocoura a králíka a hodně se o zvířata zajímá ve svém volném čase, vždycky mi ukazuje nějaké fotky nebo vypráví o zvířatech. Marcelka taky nádherně zpívá, chodí do sboru, tancuje moderní tance a hraje na klavír.

Jako taková hrozba do budoucna se mi jeví to, že asi máme pořád tendence Marcelku považovat za toho člověka, kým byla třeba před dvěma lety. Teď je totiž úplně někým jiným, vyspěla a je z ní docela inteligentní holka, která ví, co si může a co nemůže dovolit. Bojím se toho, že by ji občas naše předsudky proti jejímu chování mohly ovlivnit její další vývoj. Nechci, aby na sobě musela nést moc velkou váhu toho, co udělala v minulosti, chtěla bych jí dát nový list papíru a bez předsudků jí podporovat v tom, jaká je a vidět její dobré vlastnosti a prohlubovat je. Teď je Marcelka nejstarší světlukškou a my vedoucí si chceme dát na příští školní rok jako jeden z cílů jí nějak víc zapojit do dění na schůzkách. Přemýšlíme, že bychom z ní udělaly podrádce jedné družiny a ona by měla na starosti občas třeba připravit nějakou hru nebo by měla nějakou speciální funkci, třeba svolávat svojí družinku, když je nástup, nosit vlajku na výpravy, stát na nástupu hned vedle vedoucích, zapalovat a připravovat večerkovou svíčku, lepit na nástěnku světluškám body.. Prostě nějakou malou roličku, kterou normálně zastáváme my vedoucí, aby měla pocit, že jí věříme a že víme, že ona je starší a chceme jí už příští rok poslat do skautek, tak teď nám musí dokázat, že je na to připravená.