Gemini 2014/Výměna/Vosa

Vyplnila: Vosa SpoluCastor: Lucka

Úvod:

Lucky tábor byl střediskový a celkem na něm bylo asi 40 dětí (skauti, skautky, světlušky, vlčata) a 10 starších roverů/vedoucích. Celý tábor byl tří týdenní, ale světlušky na něm byly jen druhé dva týdny. Všichni účastníci spí v podsadách, vedoucí mají podsady postavené na dřevěné plošině (to mi přišlo moc pěkné). Velkým rozdílem oproti našemu táboru bylo kromě počtu účastníků také to, že Lucčino středisko je křesťanské, ale to se projevilo jen na drobnostech (malá kaple na tábořišti, ranní pomodlení, rituály před jídlem…)

Pozorování:

Do vesnice jsem přijela autem o chvilku dříve, než jsme měly domluvený sraz, takže jsem do tábora dorazila sama díky mapě, kterou mi Lucka poslala předem a díky pokřikování dětí, které měly zrovna rozcvičku :) Lucka mě na snídani představila světluškám a několika vedoucím a pak všem na ranním nástupu.

Atmosféra byla poklidná a přišlo mi, že mě všichni přijali až překvapivě dobře. Světlušky svoje vedoucí poslouchaly a zároveň s nimy měly i kamarádský vztah… zkrátka to bylo stejné jako u nás. Všichni vedoucí (nejen vedoucí světlušek) mezi sebou měli velice přátelský vztah.

Kromě mého programu byla dopoledne hra v lese a odpoledne etapa CTH velmi podobná pašerákům a deskové hry (kvůli nepřízni počasí).

Družinový systém v rámci oddílu nebyl patrný, holek bylo 6 a nepřišlo mi, že by některá z nich měla roli rádce, ale v rámci CTH celého tábora byly všechny děti rozděleny do skupin, které soupeřily mezi sebou (v každé skupině byly zastoupeny všechny oddíly).

Co se role Lucky týče, vypadalo to, že zástupce vůdce oddílu (druhá vedoucí byla starší), i když myslím, že to nebylo důležité. Ostatní vedoucí jí důvěřují….hospodář tábora musel na nějakou dobu odjet a dočasně jí svěřil svou funkci.

Tvůj program:

Měla jsem program pro 6 dětí na 1,5 hodiny. Mým cílem bylo, aby měly holky něco na památku a mou návštěvu si užily. Také si zahrály hru, kterou ještě neznaly. Nejdříve jsme vyráběly takové památkové kartičky, které se dají využít i jako pohledy, a potom hru, které se u nás říká Mayské pyramidy, ale vymyslela jsem k ní legendu tak, aby zapadala do celotáborové hry oddílu. Vypadalo to, že děti program baví a byly hodné, přestože jsem byla předem varovaná, že je velká pravděpodobnost, že některé z nich budou odmlouvat. Kromě mého programu jsem se pak jako pozorovatel účastnila etapy kde jsem s Luckou a ještě jednou vedoucí seděla na stanovišti a pak dozorovala jednu deskovou hru.

Další:

Překvapilo mě, že světlušky měly vlastně 2 celotáborové hry, jednu oddílovou a jednu střediskovou. Nápad střediskové celotáborovky mě zaujal, ale obávám se, že na našem táboře by se nedal zrealizovat. Pak se mi líbilo ranní slovíčko, zde mělo náboženskou tematiku, ale pro náš oddíl by se daly použít různé texty k zamyšlení. Režim dne byl na táboře velice podobný, lišil se jen ranní mší a radou během poledního klidu.

Jednu věc ale hodnotím lehce negativně… během ranního nástupu by se mělo při vyvěšování vlajky zdravit. Zpívat nikoho nenutím, ale zvednout ruku je jen maličkost, která nikomu neuškodí.

Program Lucky na našem táboře

Cílem Lucky bylo, aby si děti vyrobily něco na památku a to se jí povedlo, ještě dlouho po její návštěvě jsem při ranní kontrole úklidu viděla Cameru obscuru na poličkách v podsadách. Děti výroba bavila, to bylo také tím, že na její program šly ty, které si utrhly vstupenku a měly tedy opravdu zájem něco vyrábět. Lucka holkám vrobu dobře vysvětlila a řekla jim také spoustu zajímavostí, které s výrobkem souvisely. Holky jí poslouchaly a chovaly se k ní jako ke všem ostatním vedoucím. Dokonce se na ní ptaly i po jejím odjezdu :)