Špalek
Špalek – Tomáš Řehák, podomácku též Bobek
Kolik ti je?
Znáte základní otázku života, vesmíru a tak vůbec? Bezva. Tak si k tomu přičtěte jedničku. A na jaře to budou čtyři třetiny Kristových let.
Kde je tvé doma?
na Praze 6. Nedávno mi zde postavili pomník, který doufám, přetrvá staletí i všechny budoucí režimy.
Špalek a skauting
V kolika letech jsi se nechal zlákat skautingem?
V osmi. Vstoupil jsem do ilegální pražské osmnácté smečky vlčat. Fungoval jsem tam jen tři roky a pak jsem na dlouho ztratil se skautingem spojení. Ale Osmnáctka pořád funguje, četl jsem si nedávno historii střediska a dýchla na mě nostalgie z toho, jak Pet popisuje tábory, na kterých jsem byl. Skoro jako kdyby líčil středověk...
Co při tvém vstupu na skautskou stezku hrálo důležitou roli?
Táta a vůbec celé rodinné prostředí. Táta byl členem náčelnictva Junáka, dědeček dokonce náčelníkem těsně před Plajnerem. Babička byla zakládající členkou Svojsíkova oddílu.
Kdy a jak dlouho jsi byl vůdcem oddílu (smečky, roje)?
Pokud lze počítat i období ilegality, tak osm let. V roce 1982 jsem s několika kamarády založil oddíl Stopaři, který působil poloilegálně v řadě různých organizací - Pionýr, TOM, ČSOP a jiné. Střídali jsme organizace tak často, že jsme skoro ani nevěděli, kde zrovna jsme... V roce 1988 jsme založili ilegální skautské středisko Stovka a v roce 1989 jsme se přihlásili k obnově Junáka. V roce 1990 jsem oddíl předal. Po dvouleté pauze jsem v něm ještě tři roky působil jako zástupce vedoucího, ale to už jsem dělal i „vyšší“ funkce. Dneska mají Stopaři už čtvrtou generaci vedení, do které patří třeba Markéta. A před ní vedla oddíl Veverka.
Kdy a kde jsi skládal vůdcovskou zkoušku?
V roce 1990 v Praze.
Jaké kurzy a lesní školy jsi absolvoval a kdy?
Tak jednak již zmíněnou vůdcovskou zkoušku s přípravným kurzem. Bylo to hned po revoluci, z odborného hlediska bych to dnes asi hodnotil velmi kriticky. Některé přednášky byly ... takové ... jak to říct ... Prostě pro nás, kteří jsme vedli oddíly už řadu let, nebyly v podstatě o ničem. Ale třeba Edyho přednáška o myšlenkových základech byla "nářez".
Klíčový pro mě byl Multipurpose seminar WOSM v roce 1990 v Praze. Ten pro nás uspořádali čelní představitelé WOSMu (lidé z evropské a světové kanceláře) a pro mě to bylo jednak první setkání se světovým skautingem a jednak první setkání s moderní teorií managementu; navíc v prostředí neziskovky. Dneska je to už běžné, ale když nám někdo v roce 1990 vysvětloval základy strategického plánování, řízení lidských zdrojů a personalistiky, tak to byla opravdová bomba!
Absolvoval jsem instruktorskou lesní školu na Selešce v roce 1991, první ILŠ po revoluci. Nechce se mi ji zpětně hodnotit. Byla prostě první.
Také jsem absolvoval nějaké skautské kurzy v zahraničí: Itálie (komunikace), Kanada (lidská práva a humanitární programy), Kypr (výchova činovníků), Švýcarsko (management).
Nejvíc jsem se toho ale naučil za ty roky na Gemini – každý rok si odvážím spoustu nových věcí.
Na kterých vzdělávacích akcích jsi působil jako člen týmu?
Zlenický seminář (kde začala vznikat první strategie Junáka), Batolata v džungli (kde vznikla stejnojmenná, dnes beznadějně rozebraná knížka), Pavouk a Hopík, Adults in Scouting Forum na Maltě a ještě něco by se našlo. Na Fonsech a Ponsech (tedy správněji Fontech a Pontech) a i leckde jinde jsem vystupoval jako potulný námezdný instruktor za guláš, nocleh a dobré slovo.
Jaké jiné funkce jsi ve skautingu (v Junáku) zastával, kdy a jak dlouho?
Zástupce vůdce střediska a vůdce střediska (4 roky), člen náčelnictva (5 let), zpravodaj pro humanitární programy (3 roky), člen ústřední rady (3 roky), zpravodaj pro výchovu činovníků (7 let), místonáčelník (3 roky). Zastupoval jsem Junáka na třech evropských a jedné světové skautské konferenci. Pak jsem ještě dva roky pracoval ve skupině „Adults in Scouting“ Evropského výboru WOSM. K tomu řadu „menších“ funkcí: skautské informační centrum, strategická komise Junáka, Dnes jsem členem RSRJ – to je takový skautský ústavní soud a místopředsedou správní rady Skautské nadace Jaroslava Foglara.
To vypadá celé dost impozantně, co? Většinou to bylo jen schůzování a papírování. Ale dělal jsem to (většinou) rád.
Jaký je tvůj důvod, proč jsi dosud zůstal skautingu věrný?
Na to se mi nechce odpovídat v jedné větě. Těch důvodů je více. Skautingu jsem věrný zůstal, funkcí už jsem se ale ve valné většině zbavil.
Špalek a Gemini
Kdy a v jaké pozici jsi se poprvé setkal s Gemini?
Na Gemini jsem od prvního ročníku v roce 1998 jako vůdce školy. Takže tu patřím k těm nemnoha, kteří nikdy Gemini neabsolvovali.
Proč se na Gemini vracíš?
Protože je to úžasné spolupracovat s takovými lidmi, jací se tu sešli. Protože to má smysl. Protože mě to baví. Protože se toho spoustu naučím.
Co budeš mít hlavně na starosti?
Žádné starosti mít nebudu. Maximálně nějaké příležitosti a výzvy.
Nač se při tom těšíš a čeho by ses naopak nechtěl při tom dočkat?
Těším se, až to budeme mít za sebou. Na ten pocit, že se to povedlo, že už se nic nemůže zkazit, že jsme všechno společně překonali. Na tu chviličku na konci závěrečného ohně, kdy se pod hvězdami potkávám s těmi, kteří odešli do skautského nebe přede mnou - s tátou, dědečkem, babičkou. S těmi, kteří mě učili, co je to skauting. Nechtěl bych se dočkat toho, že mi tuhle chvíli zkazí pocit neúspěchu a prohry. Ale moc se toho nebojím - ještě nikdy se to nestalo. Ty opravdu důležité věci se vždycky podaří - i když ne vždycky tak, jak jsme si to představovali.
Jakou radu máš pro účastníky Gemini?
Vyspěte se do zásoby. Naučte se spát rychle. Buďte připraveni na všechno. Nenechte se vyvést z míry tím, že nejste připraveni na nic. Přijeďte rozdávat i brát, hovořit i naslouchat.
Špalek mimo skauting
Jaká je tvoje „civilní profese“ – a jak jsi se na ní připravoval
Jsem ředitelem Městské knihovny v Praze. A většinu toho, co k tomu potřebuji umět, mě naučil skauting. Fakt, nekecám. Jinak jsem vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze a musím říct, že mě škola bavila. Ale matematice se nevěnuji už skoro dvacet let a tak bych už dnes nepochopil ani vlastní diplomku. Škoda.
Komu nebo čemu se ještě věnuješ kromě své práce a skautingu?
Měl bych se věnovat rodině (tj Maru, Danovi a Štěpánovi), ale moc se mi to nedaří. Fotografuji. Čtu. Hraji hry všeho druhu včetně počítačových.
Tvůj oblíbený sport?
Ne. Já a sport jsme si neporozuměli. Snad možná trochu softball. Když zdraví a kondice dovolí, tak kolo – pomalu, rozvážně a výhradně z mírného kopce po rovném asfaltu.
Tvůj oblíbený druh hudby?
Nápadité písničky s chytrými texty. Plíhal, Ebeni, Skoumal, Křesťan, Nohavica, M. Ryvola, Burian, Radůza. Pavlína Jíšová s Druhou trávou je úžasná deska. Samozřejmě Kryl. Hradišťan mě dokáže úplně dostat. Některé starší věci s Lucií Bílou jsou velmi poslouchatelné. Ze zahraničí zejména starší folk – Simon & Garfunkel, Leonard Cohen, Bob Dylan, Pete Seeger, Joan Baez. Taky Susan Vega. Sentimentální vztah mám k některým (!) starším kotlíkářům. Třeba W. Ryvola, W. Daněk, Hop Trop. Z klasické hudby především komorní, moc rád mám spojení kytary a příčné flétny. Úžasný nástroj je taky Panova flétna.
Tvoje oblíbené knížky?
Těch je strašně moc. Ještě dnes se třeba utíkám k některým dětským knížkám. Třeba knížky Arthura Ransomeho nebo Hanky Bořkovcové patří k mým léčebným prostředkům, když je mi opravdu zle. Samozřejmě Foglar. Stále se vracím i k některým „dospělým“ knížkám: Pána prstenů jsem četl snad desetkrát, Merleho Malevil taky a Saturnina jsem kdysi uměl skoro nazpaměť. Úžasný je Chaim Potok, především Vyvolení, Slib, Jmenuji se Ašer Lev, Dar Ašera Leva. Z odpočinkových věcí mám rád Eddingsovu Belgariadu či Pratchetta a starší věci od Toma Clancyho. Přečetl jsem většinu toho, co napsal E. S. Gardner a jeho fabrika na detektivky. Fajn je i Stephen King nebo John Irving. Baví mě i Harry Potter - i když kvalita jednotlivých dílů je velmi kolísající. Alespoň podle mého názoru.
Ostatní o Špalkovi
Kdyby špalek nebyl člověk, byl by…
Dlouho a musím říci že dlouho marně jsem přemýšlel, jaký tvoreček by se hodil k našemu jinak jednoduše popsatelnému Nejvyššímu. Přečetl jsem díky tomu dílo stařečka Darwina i Bibli, ale něco co by se podobalo Jemu, jsem nikde nenašel.
Sedl jsem si na zápraží a dumal. Prošel jsem si dny strávené společně, pěkně hodinu po hodině, a přišel jsem na to, že specifikovat Jeho jedním tvorem by byla škoda.
Ráno jeví se coby medvěd grizzly ze zimního spánku probuzený, nebezpečný nejen svým „ Ráno…“ a smrtícím zastřeným pohledem.
K polednímu, když se blíží čas oběda, stává se z Něho vrnící kocour spokojeně odpočívající s plným bříškem.
A odpoledne?
Odpoledne záleží na situaci.
V době tzv. zkoušek se jiným – obzvláště zkoušeným – jeví jako nelítostný vlkodlak, navíc zhusta mluvící nějakou neznámou řečí. Sám sobě však přijde jako milý a společenský páv, pyšný na své vědomosti a rétorické umění.
Není-li doba zkoušek, On se stává orlem, který z výšky pozoruje dění kolem sebe. Jeho majestát se vznáší nad námi ostatními a sem tam se snese aby poradil, pokáral či poopravil a pochválil.
Dědu Darwina by z toho rozbolela hlava.
On je zvláštní.
A mezi jinými je to také ten nejkrutější tvor co chodí po zemi. Člověk…
Špalek pro budoucí účastníky
Castoři a Polluxové moji milí!
Využívám úplně první příležitosti, jak vás oslovit. Není snad poslední, ale je výjimečná tím, že se zatím vzájemně neznáme – a tak si musíme jeden druhého představovat. Já vás, když teď píšu a vy mě, až to budete číst. Budete nejspíš podobní všem těm účastníkům, kteří se za ta léta už na Gemini vystřídali. Ale také budete jiní – nejen každý zvlášť jako individualita (to samozřejmě), ale i jako parta. Protože každý z nás bude nejen tím, co si na školu přivezeme, ale také tím, co si od ostatních vezmeme.
Lesní škola je vlastně příležitostí k takovému malému začátku. Sjedou se pohromadě lidé, kteří o sobě nic neví. Nejsou zatížení minulostí a tím, že každá parta se čas od času pohádá, že některé věci už po letech lezou na nervy a některá nedorozumění hlodají i po letech. Ale tady jsme najednou každý jako bílý list a záleží jen na nás, co na něj nakreslíme. Snad proto jsou vztahy na lesních kurzech a školách tak silné, snad proto tam vzniká tolik přátelství i lásek. Kdy už se nám poštěstí sejít se s partou lidí, kteří s námi sdílejí společné zájmy a hodnoty, prožívat s nimi intenzivní chvíle a přesto začínat ten vztah úplně od začátku?
Tak nám všem přeji, aby se to povedlo. Abychom každý dali ze sebe to nejlepší a to nejlepší v druhých našli. Abychom se toho od sebe navzájem co nejvíc naučili. Abychom se měli rádi.
Kontakt
rehakt (zavynáč) mlp.cz (A opravdu vím, jaké "I" se tam normálně píše...)