Mandala
Mandala je sanskrtské slovo a v doslovném překladu znamená střed, obvod, nebo magický kruh. Tibetské mandaly v sobě harmonicky spojují tvar kruhu, čtverce a dalších symbolů a obrazců. Ve čtverci cítíme zděnou pevnost, do které se vstupuje čtyřmi branami. Každá brána je střežena divokým božstvem, které chrání vnitřní Já před vnějšími útoky připoutanosti, chamtivosti a strachu. Symbol božství je umístěn doprostřed kruhu. Dá se také říci, že kolo je symbolem nebe, vnějších sil a nekonečna, čtverec představuje vnitřní síly, zemi. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Mniši budou vytvářet mandalu sypáním obarveného písku. Její tvorba představuje rituál, který vyžaduje velkou pečlivost a trpělivost. Obvykle je vytvářena při příležitosti nějaké slavnosti či obřadu a její forma se řídí smyslem a významem této příležitosti.
V mandale jsou zakresleny základní principy tibetského buddhismu. Každá mandala pomáhá a vede k rozvoji těch, kteří chtějí postoupit dále na duchovní cestě. Podle Tibeťanů může být pro ty, kteří jsou schopni hlubokou symboliku přečíst, meditace nad mandalou stejně hodnotná jako studium tibetských posvátných textů. Avšak nejen pro mnichy, kteří obřad sypání mandaly z obarveného písku provádějí, ale i pro návštěvníky a pozorovatele má z buddhistického hlediska přítomnost při obřadu velký význam. Sypání mandaly je doprovázeno dalšími obřady, a to zejména před a po vytvoření písečného obrazce. Když je mandala hotová, v souladu s pomíjivostí, která je podle buddhismu základní vlastností světa, se rituálně zničí a písek je vsypán do řeky.
Slovo mandala se dostalo do povědomí lidí na Západě zejména díky Jeho Svatosti dalajlamovi, který předává učení Kálačakry na různých místech po celém světě. Kálačakratantra je pro Tibeťany zvláště významná, neboť rok 1027, kdy bylo její učení poprvé vyloženo, se stal prvním rokem nového tibetského kalendáře, tzv. šedesátiletého cyklu rabčhung.
Tibetská mandala v klášteře Tikse
Buddhistické mandaly jsou považované za jakési meditační pomůcky, které mnichům tvoří předlohu pro určitou vizualizaci. Nejčastěji bývají zhotoveny jako dvourozměrné kruhové obrazy nebo útvary, ale také je možné se setkat s jejich ztvárněním trojrozměrným, buď ve formě modelu nebo dokonce celého chrámu či kláštera, vystavěného do podoby mandaly. Některé mandaly symbolizují vesmír respektive rozložení kosmických či božských sil v něm, v jiných se vyskytuje určitá sestava božstev, symbolizujících různé aspekty mysli.
Druhy mandal
Konkrétních mandal je mnnoho druhů, jedním z nich je mandala sypaná z barevných písků. Zdlouhavé a na trpělivost náročné vytváření pískové mandaly by se snad dalo nazvat paralelním procesem k vlastní meditaci. Některé části pískové mandaly představují svou základní a přesně danou strukturou palác, který má střed a čtyři brány na čtyřech světových stranách. Do kruhvého obrazu se přitom zvláštním způsobem kombinují vodorovné a svislé projekce pomyslného paláce, takže bez znalosti podrobného popisu mandala zůstává jen tajemným kruhem plným jemných barevných ornamentů. V paláci sídlí božstva, v mandalách někdy zobrazovaná symbolicky, jindy obrázky a v některých případech i položenými soškami.
V Ladaku se pro mandalu používá častěji tibetský název kjilkhor.
V klášteře Tikse vytváří mniši mandalu třikrát ročně. Obrazec je sypán barevným pískem vytvořeným z rozdrcených polodrahokamů. Vytvoření mandaly vyžaduje mnoho hodin a dnů práce. Mandala obsahuje mnoho symbolů, které musí být při každém vytváření dokonale ztvárněny. Po dokončení se mniši shromáždí při významném obřadu. Zatímco zpívají hlubokými tóny posvátné mantry, mandala je smetena do nádoby a vsypána do nedaleké vody jako vyjádření koloběhu života a také jako požehnání.
Historický vznik mandaly
Je obtížné řici něco k historii mandaly, protože historie předpokládá čas. Mandala však existuje v podstatě na druhé straně času a prostoru. Nedá se zařadit v čase, ba dá se v čase sotva pozorovat, má ale stále tendenci táhnout nás do svého středu, kde právě čas a prostor končí. Časově byl jednou z nejprvnějších mandal nejspíše úder meteoru do praoceánu. Neboť slovo mandala pochází ze sanskrtu a je tudíž východního původu, je mandala v povědomí většiny lidí něco východního. Mandalu však nalezneme u kořenů každé kultury, protože žije v kořenech každého člověka. V dávné historii můžeme mandaly naléz na skalních rytinách v Africe, Americe, ale i v Evropě se objevují motivy kruhu.
Západní pohled na mandalu
Na západě se významem mandal do hloubky zabýval švýcarský psychiatr a psycholog Carl Gustav Jung, který spojil mandalu s Já, středem celkové osobnosti. Přišel s myšlenkou, že mandala ukazuje přirozenou potřebu prožít všechny nám dané možnosti, naplnit ideál celé naší osobnosti. "Mandaly tradičně sloužily jako nástroj meditace, posílení koncentrace jedince na vnitřní já za účelem dosažení významných zážitků. Zároveň vytvářejí vnitřní řád. Mandaly symbolizují bezpečné útočiště vnitřního smíření a celistvosti." Jung dále napsal, že základním motivem mandaly je tušení středu osobnosti, určitý druh centrálního bodu uvnitř duše, ke kterému je vše vztahováno, podle kterého je vše uspořádáno a které samo o sobě je zdrojem energie. Energie centrálního bodu se projevuje v téměř neodolatelném nutkání a potřebě stát se tím čím jedinec je, stejně jako každý organizmus je hnán k tomu, aby na sebe vzal podobu toho, co je charakteristické pro jeho vnitřní povahu, nezávisle na vnějších okolnostech. Toto centrum není pociťováno nebo považováno za ego, ale lze-li to tak vyjádřit, jako já.
Člověk a střed - další pohled na mandalu
Lidské tělo je tvořeno z buněk a ty jsou zase tvořeny atomy. Tak se tedy naše tělo nakonec skládá z nesčetného množství mandal. Můžeme ho však chápat i v celku jako mandalu. S nataženýma rukama a nohama tvoří pěticípou hvězdu, a každá hvězda je mandalou. Jako hvězdicová mandala má však každý člověk jasně znatelný střed, a my všichni ho neustále hledáme. A někdy ho v sobě nalezneme. Vědomé prožití našeho středu pociťujeme jako nepopsatelné štěstí. Je to cílem každé meditace. Nakonec je každá meditace kroužení kolem vlastního středu, a proto mandalou, a každá mandala připomentutím vlastního středu, a tedy meditací..
Ve skutečnosti je obtížné pohroužit se do mandaly a přitom zůstat nedotčený. Je to skoro nemožné stvořit mandalu, aniž byste přitom nebyli vnitřně pohnuti. Mandala je pohyb, kolo života, představa vesmíru, který neustále vzniká z jednoho centra, tíhne směrem ven a zároveň se z mnohosti sbíhá k jednomu středu. Tento základní vzor pozná každý člověk, neboť ho nosí v sobě.
Na západě se také rozšiřuje terapie kreslení či vybarvování mandal. Ta se díky svému jedinečnému koncentrickému tvaru nabízí jako ideální předloha pro meditaci i nezkušeným, nervózním a stresovaným lidem. Malování přitom proces meditace i vlastního poznání posiluje. Během vybarvování mandal budete postupně pociťovat, jak se Vám zklidňuje dech. Nakonec budete zcela uvolnění a spočívat sami v sobě.
Zdroje
Článek přejat z www.protibet.org
- obrázky mandal
- mandala pro vybarvení [1]
- kniha o malování mandal