Gemini 2016/Výměna/Sam

V rámci výměny jsem v posledním květnovém víkendu navštívil výpravu skautek, které vede Vašek (pro ty jsem realizoval program) a světlušek, které vede Borůvka. Protože jsou obě, stejně jako já, mezi Castory, bylo docela zajímavé sa mít možnost poznat, bavit se o našich zkušenostech z vedení a hlavně na vlastní oči vidět, jak vypadá jejich výprava. Jednalo se o klasickou víkendovou výpravu, v tomto případě do Hradce Králové a na téma Alenka v říši divů. To pro mě bylo jedno z prvních překvapení, my zpravidla víkendovým výpravám symbolický rámec neděláme. Skautek bylo nakonec jen pět, což pro mě vzhledem, k programu, který jsem si připravil, nebyla dobrá zpráva, ale do jisté míry jsem i s takovou možností počítal, takže to nebyla tryagédie. Světlušek bylo nějakých dvanáct.. Vedoucí od oddílu byly na akci tři, ale spolu se mnou a mimooddílovou dvoučlennou mužskou výpomocí bylo vedoucích opravdu dost.

Nebudu lhát, když jsem v sobotu dopoledne přijížděl do Hradce, byl jsem dost nervózní, jak budu těch 24 hodin na výpravě fungovat a hlavně jak se povede můj program. Ovšem hned poté, co jsem na skautskou základu na sídlišti jižně od centra města dorazil, pohoda, která panovala na výpravě a velmi přátelské přijetí od celého dívčího kolektivu, mě zbavily velké části dosavadní hrůzy. Příjemně mě překvapilo, jak bezproblémově probíhala veškerá komunikace mezi vedoucími a dětmi. Vedoucí si sice hodně stěžovaly, že je děti neposlouchají, dělají blbosti a celkově jsou víceméně na zabití, mně ale přišlo, že to není zdaleka tak horké. Rozhodně ve srovnání se stádem našich skautů, nebo nedejbože vlčat, to byla procházka růžovým sadem. Co se trestů a odměn týče, měl jsem pocit, že jejich užití vedoucími jsem snad ani neviděl. Naopak mi přišlo, že se jim daří většinu situací řešit upřímnou a přátelskou komunikací s dětmi. Vycházení vedoucích mezi sebou mi přišlo bezproblémové a založené na vzájemném přirozeném respektu. Bylo však cítit, že kolektivu nevládne úplně velké nadšení a samozřejmý zájem o dobrou výpravu.

Jak jsem psal výše, tématem výpravy byl příběh Alenky v říši divů. A tak velká část aktivit byla tímto rámcem propojená a zatraktivněná. V sobotu odpoledne byla etapová hra, potom scénka do děje apod. Některé aktivity však s rámcem vůbec nesouvisely a celkově jsem měl dojem, že hru nikdo moc "neprožívá". většina aktivit probíhala rozděleně pro skautky světlušky, nemám pocit, že by fungovalo ještě nějaké další dělení an družiny, v takovém počtu dětí by však nejspíš moc nedávalo smysl. Za světlušky zodpovídala Borůvka, za skautky pak Vašek, i když většina průběžného plánování na výpravě probíhala v celém kolektivu vedoucích, bylo zřejmé, že každá z vedoucích cítí zodpovědnost za svůj oddíl, což mi dává smysl. Myslím, že to funguje o něco líp než u nás, kde občas zodpovědnost za jednotlivé oddíly není úplně jasně daná.

Můj vlastní program byl pouze pro skautky, tedy pro šest holek (k pěti skautkám se přidala ještě jedna starší a schopnější světluška). mezi jedenácti a patkácti (?) lety. K cílům, které jsem si vytyčil: od Vaška jsem se dozvěděl, že by stály o to, aby se holky lépe naučily s mapou. Prvním cílem tedy bylo zlepšení schopnosti orientace v mapě a naučení několika méně známých značek z mapy. Dále jsem chtěl holkám předat něco z vlastních znalostí a schopností, a proto jsem se zaměřil na architekturu, kterou budu studovat. Návštěva Hradce je pro takový cíl ideální, protože je to krásné město, kde jsou bohatě zastoupeny mnohé starší i nedávné historické slohy. Mým druhým cílem tedy bylo, aby holky měly stručný přehled o několika obdobích české architektury a poznaly zajímavé hradecké stavby. A nakonec jsem chtěl přidat prvek mého skautského zázemí, a proto jsem zvolil tvorbu zážitkového náročného programu, jaké se nám v Kruhu, myslím si, daří připravovat. Mým posledním cílem tedy bylo, aby si skautky můj program užily a vyvolal v nich silný zážitek.

Konzultací s Vaškem jsem se dozvěděl, že není třeba, aby můj program souvisel se symbolickým rámcem výpravy, jeden z cílů (mapa), byl ovšem iniciován vedením oddílu a výpravy. Program, který jsem k dosažení vytyčených cílů vymyslel, vypadal takto: připravil jsem velkou hru, ve které týmy (dvojice) skautek měly za úkol obejít/objet větší okruh po městě, tvořený několika významnými stavbami ze tří období české architektury. Ke každé další stavbě je vedly instrukce v obálce, kterou vytáhly z větší obálky (celkem bylo obálek v sobě šest, poslední obálka byla úplně malinká). Instrukce byly pokaždé v jiné podobě, někdy vyžadovali komunikaci s kolemjdoucími, někdy bylo kýžené místo popsané tak, aby jeho polohu zjistily podle značek v mapě apod. Souběžně s obcházením celého okruhu měly skautky ještě plnit několik úkolů různé povahy - někdy měly zjišťovat informace o stavbě, ke které zrovna přišly, jindy ji kreslit apod. Na celou hru měly něco přes 2,5 hodiny.

Teď k samotné realizaci: Když jsem holkám vysvětloval pravidla, regovaly spíše chladně, ale celkem rychle všechno pochopily a aktivně se do hry pustily. Dvakrát za celou hru mi zavolaly na mobil, číslo jsem jim dal pro případ problémů. Poprvé, aby mi řekly, že nestíhají všechno a podruhé, aby vysvětlily, že se na základnu vrátí trochu později. Okruhy, po kterých měly jít, jsem sice sestavil naprosto odlišné, abych minimalizoval riziko, že se dvojice sejdou, stejně se tak však stalo, v centru města se spojily dvě dvojice, nakonec se připojila i třetí. Z města se vrátily cca o půl hodiny později, než měly, s tím, že se jim zdaleka nepovedlo splnit všechno, ale že to bylo zajímavé a užily si to. Samozřejmě se mi po hře ulevilo, před ní jsem se cítil, jak kdybych měl šišku zaraženou vy víte kde.

Zpětná vazba: na tu došlo až večer, bezprostředně po programu na ni nebyl čas. Probíhala z části pohybově ("hajlováním", chozením z jedné strany místnosti k druhé apod.), z části otevřenými otázkami, z části uvolněnějším povídáním. Vyplynulo z ní několik zajímavých závěrů: Všechny holky si hru užily, přišla jim zajímavá kombinace aktivit i rychlý spád hry. Na splnění všech úkolů by potřebovaly výrazně víc času. Rady místních, kterých se na cestu ptaly hodněkrát (prý cca patnáckrát), byly jen velmi málo užitečné. I v případě nejznámnějších hradeckých staveb jim kolemjdoucí jen málokdy úspěšně poradili.

Celkově jsem s programem spokojený, jeden cíl se mi povedlo naplnit zcela (zážitek), zbylé dva částečně. Kdybych měl program realizovat znovu, více bych spoléhal na orientaci podle mapy a méně na rady kolemjdoucích. Na celou hru by mohlo být více času a holky by (jak jsem se mimo jiné dozvěděl ze zpětné vazby) jistě ocenily, kdyby okruh obcházely po větších skupinkách nebo dokonce všechny dohromady, já si ovšem myslím, že v takovém případě by nároky kladené na ně a tedy i přínos byly výrazně nižší.

Na celé výpravě mě překvapilo pár věcí: večerní modlitba, kterou jsem na skautské akci zažil poprvé v životě, celková uvolněnost až laxnost vedoucích i dětí. S tím souvisí další poznatek: volného času během celé výpravy bylo opravdu hodně. U nás by takové množství volného času pro děti bylo považováno za velký problém. Inspirovalo mě celkem důsledné dodělávání přípravy během výpravy, klidné a přátelské vztahy mezi vedoucími i dětmi. Podobností s našimi výpravami je mnoho: počet účastníků, délka akce, programová náplň,řešení technického zajištění apod. Přišlo mi, že děti bylo možné o něco více zapojit. Třeba si myslím, že v situaci, kdy je na akci hodně vedoucích a děti často mají volný program, bylo by příhodné, kdyby se podílely na vaření jídla, to ovšem dělali pouze vedoucí.

Celkově jsem se z navštívené výpravy vrátil víc než spokojený. Měl jsem radost z akce samotné, mých hostitelek, zajímavé inspirace pro další snažení i výsledku mého programu.