Gemini 2014/Výměna/Lucka

Lucka u Vosy

Úvod:

Vosin tábor je celostřediskový. Účastní se ho asi 60 holek a 60 kluků, přičemž každá skupina obývá jeden konec louky. Dívčí část, ve které jsem den strávila, je tedy zhruba stejně velká jako celý náš tábor. Starší účastníci strávili v tee-peech dva týdny a světlušky s vlčaty asi deset dní v podsadových stanech.

Pozorování:

Ve vesnici na mě čekala Vosa a vyzvedla mě hned u autobusu. Do tábora jsme dorazily ještě před budíčkem ve chvíli, kdy skautky připravovaly snídani. Vzhledem k velkému dešti v noci byl budíček posunut o hodinu, což některé světlušky asi ani nepotřebovaly. Všichni byli plni dojmů z vytopených tee-pee a noční evakuace do “bezpečného” hangáru. Na hromadném nástupu jsem byla představena a díky tomu se mi po nástupu hned samo od sebe představilo několik světlušek. S vedoucími jsem se seznámila již před nástupem a zdálo se, že mají role pevně rozdělené. Vosa se během celého dne starala výhradně o světlušky, což je podobné jako u mě. Oproti vedoucím na tomto táboře bych ale řekla, že naše role jsou více promíchanější a na dílčí starosti jsme více spojováni. Během dopoledne probíhal program, který jsem nepřipravovala a účastnila jsem se ho jen jako divák a zapisovač bodů. Překvapilo mě, že světlušky mohou z hromadné hry v jídelně celkem volně odcházet pro pití nebo jen tak, což u nás není obvyklé. Pravděpodobně se ale jedná o důsledek tak velkého počtu členů. Především světlušky měly k vedoucím ten správně “oblejzavý” vztah - neustále se chodily ptát na maličkosti, o poledňáku seděly v jídelně s vedoucími a pod. Družinový systém přímo u světlušek jsem si moc nevšimla, ale vím, že jsou rozděleny do nějakých skupinek, ve kterých ale zrovna tento den nijak nespolupracovaly. U skautek už je to asi výraznější. Starší skautky pravděpodobně připravují CTH pro mladší.

Můj program:

Můj program proběhl v rámci VaPro (Variabilní program). Dvacet sedm světlušek mělo možnost si skrz plakáty vybrat svůj program a na výběr měly z pěti. Na můj přišla dvakrát čtyřčlenná skupina světlušek, přičemž nejstarší bylo zhruba 10 let. Jedna ze světlušek byla částečně hluchově postižená a používala naslouchátko, ale komunikace s ní nebyla prakticky nijak obtížnější. Při vymýšlení programu jsem si stanovila, že bych chtěla, aby si světlušky něco odnesly. Vzhledem k tomu, že sama nejsem výtvarný typ, zvolila jsem něco praktického a navíc obdobný program se letos konal i na našem letošním táboře a měl úspěch. Praktičnost jsem chtěla podpořit i fun facty, které s vyráběnou camerou obscurou souvisí. Do symbolického rámce jsem program nijak nezařazovala a myslím si, že to nevadilo. Další programy, které byly v rámci VaPra nabízeny, na tom byly stejně. Program se světluškám líbil a pracovaly až překvapivě klidně. Bohužel kvůli světlu jsme nemohly nové “foťáky” hned použít, ale věřím, že večer je vyzkoušely znovu. Prototyp, který jsem dělala doma mi ve tmě fungoval, tak snad to fungovalo i jim :-) Kdybych dokázala vytvořit naprostou tmu, zaujalo by to světlušky více. Některé byly ale dostatečně unešené z toho, že si mohly malovat temperama na obličej.

Další:

Na Vosině táboře mě překvapilo, že téma CTH se kromě nástěnky do prostředí vůbec nepromítlo, naopak jsem si zapsala několik věcí, které by se daly aplikovat i na našem táboře. Podobně jako náš tábor i u Vosy musí dovážet vodu a překvapilo mě, že ji využívají i na sprchování. Harmonogram dne je velmi podobný tomu našemu a pak už se tábor liší snad jen v počtu účastníků a v tom, že jsme smíšený tábor a to dává táboru zase úplně jiný šmrnc. Ve Vosině táboře chybí víc duch celotáborové hry - celotáborové obleky (nakonec se ukázalo, že obleky měly, jen ten den jsem je neviděla), hra s legendou v duchu CTH a další.