Rituály skautského tábora

Tento text vznikl před deseti lety pro příručku oboru Táboření v edici Vůdcovská zkouška. Pro zájemce jej zde nabízím v původní, neupravené podobě. Špalek

Úvodem

Kapitola o rituálech a symbolech je svým charakterem nutně jiná, než například pojednání o hygienických předpisech. Protože majonéza do táborového jídelníčku nepatří. Nikdy. Tečka. Není o čem diskutovat… Oproti tomu o rituálech a symbolech je třeba diskutovat. Ujasňovat si názory a hledat. Hlavně hledat. Nikdy s tím nepřestat… Následující text není a nemůže být objektivní a nezpochybnitelnou pravdou. Je pouze mým osobním pohledem na věc. Můžete s ním souhlasit nebo nesouhlasit. To není až tak důležité. Co ale důležité je a oč vás prosím: rozmyslete si dobře sami pro sebe, PROČ se mnou souhlasíte nebo nesouhlasíte. Děkuji předem. A teď už pojďme společně hledat táborového ducha…

Světlo pochodně se přibližovalo. Do kruhu napjatých tváří vstoupil Světlonoš a přistoupil k připravené pagodě. Tiše, beze slova před ní poklekl a uklonil se. Pak pomalu, opatrně zabořil planoucí louč do nitra pagody. Světlo zmizelo a chvíli bylo slyšet jenom praskání, čím dál silnější. Pak jsme ve tmě rozeznali světlý oblak dýmu, který stoupal vzhůru. Objevily se první plamínky. Zprvu jen nesměle, dušeny kouřem, zatančily a zase zmizely. A pak náhle, v jediném okamžiku vzplála pagoda vysokým jasným plamenem. Ozářila kruh napjatých tváří, které sledovaly toto jedinečné divadlo, tak důvěrně známé a přeci pokaždé jiné. A s doprovodem praskajícího dřeva, šumění lesa a bublání potoka ozval se čistý hlas: “Červená se, line záře…”

O rituálech obecně

Rituály jsou nedílnou součástí našeho života od narození až do smrti. Tvoří jeden z nejstarších a nejdůležitějších stavebních kamenů lidské kultury. Jsou záležitostí duchovní, společenskou, citovou. Odrážejí a zase zpětně ovlivňují naše vnímání krásy. Jsou rituály vážné a velebné, rituály dojemné a taky rituály veselé a žertovné.

Existují rituály tak prosté, že jim porozumí každý z nás – vzpomeňme například podanou ruku. Je pro nás symbolem dobré vůle – při vítání či loučení nebo jako nabídka smíru a přátelství. A přeci jsou kultury, které by naší podané ruce nerozuměly. Stejnou myšlenku vyjadřují jinak. Což teprve tak složité rituály, jakými jsou třeba katolická liturgie nebo vlastně téměř jakákoliv bohoslužba? Čím složitější a závažnější je obsah, který se rituálem snažíme sdělit, tím obtížnější je mu rozumět a chápat jej, pokud ovšem nejsme “zasvěceni”.

Skautské táborové rituály patří k těm složitým a proto pro příchozího vůbec nejsou snadno srozumitelné. Navíc nejsou ani jednotné – každý oddíl či středisko mají své tradice, jak zahajovat či končit den, jak zapalovat táborový oheň, jak vztyčovat a snímat vlajku.

Pojďme se dohodnout, že jsme této různorodosti rádi. Že nám nevadí, že tutéž dobrou vůli vyjadřují jiní jinak. Že rituály našeho oddílu jsou nám drahé, ale ctíme i rituály cizí, snažíme se jim porozumět a třeba se jimi i obohatit. Jen velmi málo pravidel je opravdu závazných. Všechno ostatní záleží na našem vkusu, zvyklostech a výchovném záměru, který sledujeme.

Skutečně – výchovném záměru! Rituály totiž tvoří nesmírně důležitý výchovný prostředek, který má vůdkyně čí vůdce k dispozici. Jejich dopad na duchovní, citový a estetický rozvoj dívek a chlapců může být dalekosáhlý. Zejména táborové prostředí, které mnohostranně zbystřuje vnímavost ke všem podnětům, vytváří ideální příležitost k oslovení lidské duše, nesmazatelné a nezapomenutelné.

Pojďme si něco říci o několika nejběžnějších rituálech, které každý tábor provázejí.

Budíček

I když se to na první pohled nezdá, i budíček je rituál. Čím dál tím řídčeji je naštěstí spojen s kopáním do podsad, rádoby-vojenským povykováním a vůbec neestetickým kraválem. Málokomu se chce z prohřátého spacího pytle. A tak by měl být budíček něčím radostným, co táborníky naladí a pomůže jim překonat pohodlnost. Hezká písnička je často to pravé…

Nástup k vlajce

Ranní a večerní nástup ke státní vlajce je asi nejoficiálnější táborový rituál. Přestože se vždycky najde někdo, kdo je ochoten o tom diskutovat, vyjádřím své osobní přesvědčení: na skautský tábor to rozhodně patří! Nastupujeme ve skautském kroji a státní vlajku zdravíme skautským pozdravem. Přimlouval bych se rovněž za použití skautské hymny – není-li zařazena v nějakém jiném pravidelném rituálu. Vše ostatní – použitou povelovou techniku, nástupový tvar, čas, techniku vztyčování – bych nechal na zvyklostech oddílu. Neexistuje na to žádný oficiální předpis. V každém případě by však z rituálu vztyčování a snímání měla být jasně patrná úcta k symbolu české státnosti. Pokud máme na táboře zahraniční hosty a přivezou si svojí vlajku, chováme k ní podobný respekt.

Jídlo

Zasloužené jídlo jistě řadíme k radostným okamžikům táborového života. A radost se má sdílet. Z výchovného hlediska považuji za nešťastné, aby každý popadl svojí misku a začal se co nejrychleji cpát. Přimlouvám se za to, abychom počkali, až si k jídlu sedne i ten poslední a nějakým zřetelným způsobem společné jídlo zahájili. Křesťanské oddíly zpravidla modlitbou, viděl jsem jídlo zahajované písničkou či sborovou deklamací nebo krátkou úvahou, kterou si někdo za skautů připraví. Nebo si jenom prostě popřejeme dobrou chuť. Ale měli bychom udělat něco, co navodí pocit sounáležitosti a vzájemnosti. Nepodceňujme tyto zdánlivé maličkosti!

Večerka

Nějakým jasným, zřetelným způsobem by měl táborový den končit. Skautská večerka zpívaná či hraná nebo jiná příhodná píseň (oblíbená je třeba indiánská ukolébavka Ho-Ho-Watanay) nebo alespoň přání dobré noci…

Táborový oheň

Táborový oheň patří k významným táborovým rituálům českých skautů. Záměrně říkám “českých”, protože většina zahraničních skautských organizací slavnostní táborový oheň v našem pojetí vůbec nezná. Do českého skautingu pronikl především přes Woodcraft a hnutí Lesní moudrosti. Proto také čeští skauti považují E.T.Setona za jednoho ze zakladatelů skautingu – na rozdíl od většiny skautů na celém světě, kteří vůbec netuší, kdo to byl. Při setkáních a společných akcích se zahraničními skauty je nutné mít tuto skutečnost na paměti – jinak se vážnost, kterou my přikládáme táborovému ohni, může stát zdrojem velmi trapných nedorozumění.

Nicméně pro nás je – a doufejme ještě dlouho zůstane – táborový oheň skautským svátkem. Opět můžeme říci, že co oddíl, to vlastní pojetí táborového ohně. Z výše uvedených důvodů se často objevují prvky převzaté ze setonovské indiánské symboliky (Čtyři světla, Zákony lesní moudrosti). Často ale jsou nahrazeny vlastní tvorbou nebo léty zažitými a vytříbenými postupy. Rozhodně se vyplácí studovat různé zvyklosti a nechat se jimi inspirovat a poučit. Pokud se něco osvědčilo jinde, třeba je to vhodné i pro nás. Čím více se zvyklosti našeho oddílu budou blížit jiným, tím srozumitelnější budou sestrám a bratrům, kteří nás navštíví, tím snadněji je budeme moci sdílet. Tak či onak – jako pro každý slavnostní rituál, mělo by i zde platit: uměřenost, vkus a opravdovost.

Vyplácí se také trochu, opatrně experimentovat a zkoušet nové věci. Některé z nich se ujmou a stanou se pravidelnou součástí tradic, jiné třeba představují jenom zajímavé zpestření. Vzpomínám si, jak jednou nepřetržitě lilo několik dní a vypadalo to, že už nikdy nepřestane. Nechtěli jsme přijít o táborový oheň, a protože jsme měli na táboře sedmimetrové besední týpí, udělali jsme malý “táborák pod střechou”. Výsledek byl nesmírně působivý. Světlo odrážené bílou plachtou stanu, dojem útulnosti a bezpečí – vyzkoušejte to někdy!

Skautský slib

Skautský slib je jeden z vůbec nejvýznamnějších okamžiků v životě každého skauta. Tábor k němu poskytuje zpravidla lepší podmínky, než víkendová akce. Slib by měl být neopakovatelným zážitkem, který se nesmazatelně vryje do paměti. Proto se v první řadě snažíme respektovat osobnost toho, kdo bude slibovat. Především pro něj přeci rituál připravujeme – ne pro sebe. Skautský slib lze skládat veřejně, před celým oddílem, nebo dokonce v přítomnosti hostů. A naopak – lze z něj učinit úplně intimní záležitost, které se účastní jen nezbytné minimum osob. Přiznám se, že tato druhá možnost je mi mnohem sympatičtější. Tradičními rekvizitami skautského slibu jsou: oheň, Základy Junáctví a státní vlajka. Každou z nich lze za určitých okolností vynechat nebo nahradit – jsou-li k tomu dobré důvody. Co chybět nesmí, je slavnostní nálada a působivé prostředí. Skautský slib je také natolik významný krok, že by měl dostat příležitost “doznít” v mysli slibujícího. Nechávali jsme skautky a skauty na táboře u jejich slibového ohně jak dlouho jen chtěli. Někteří (zejména ti, kteří skládali slib jako trochu starší) probděli u ohně celou noc a přemýšleli.

Vyhlašování vítězů, pochvaly, vyznamenání

Na každém táboře čas od času vyhlašujeme vítěze něčeho – bodování, soutěže, hry nebo chceme někoho veřejně pochválit či jinak ocenit. I to je součást oddílových rituálů. Pamatujme si, že by především měl vyjadřovat upřímné ocenění a uznání. Občas je vidět přepjaté a teatrální show, při kterém se vyznamenaný zjevně stydí a nejraději by byl někde hodně daleko. Takové vyznamenání je vlastně trest…

Veselé rituály

Většina výše uvedených rituálů patřila spíše k těm slavnostním, vážným. Na táboře však zpravidla existuje i řada rituálů veselých. Ať už je to třeba slavnostní předávání vařečky nastupující službě nebo večerní vyhlášení nejlepšího přebreptu dne. Do této kategorie mohou patřit i zvyky jako slavnostní naházení služební družiny do vody po zvláště nepodařeném obědě. Ovšem pouze za předpokladu, že to veselé připadá i těm mokrým a nikoliv jenom těm suchým…

Dramaturgie rituálů

Každý rituál má – i když se to třeba na první pohled nezdá – určitou dramaturgii. Cosi mu předchází, má nějaký průběh, jedno nebo více vyvrcholení a pak doznívá. Čím závažnější a důležitější rituál, tím více musíme na jeho dramaturgii dbát. Rituál slibového ohně musíme zakomponovat do táborového programu. Musíme se zamyslet, jaké aktivity mu budou bezprostředně předcházet. Dramatická úpolová hra typu Hu-tu-tu? Špatně! Oheň budou všichni zahajovat plní prožitků úplně jiného druhu, napůl ještě ve hře, nestačí se “přeladit na jinou strunu”. Máme před ohněm zařazen hodinový nácvik zpěvu? To už je lepší, klidnější program lépe odpovídá náladě při zahájení ohně. Jenomže k němu zpravidla patří i společný zpěv – a leckomu se po prozpívané hodině v jídelně už nebude chtít namáhat hlasivky u ohně… Tak nějak promýšlíme program před rituálem. Posuzujeme z různých hledisek, vzpomínáme, co bylo úspěšné a co ne. (Co tedy zařadit před táborový oheň? Hmm… třeba procházku po okolí tábora s povídáním o nočním lese a životě v něm?)

Důležitý je samozřejmě vlastní průběh rituálu. Každý rituál má svůj zřetelný začátek a konec a zpravidla alespoň jedno výrazné vyvrcholení. Okamžik, kdy vyšlehnou první plameny ohně, když vlajka počne klesat ze stožáru, když se zasekne sekera na znamení zahájené práce atd. Důležitá je i délka rituálu. Jen málokdy se vidí rituál příliš krátký, velmi často rituál příliš dlouhý…

Velké a hluboké rituály potřebují také dobu k doznění. Může být výhodné zařazovat je později večer, takže po nich nenásleduje již žádný další program a každý si svůj prožitek “zpracuje” před usnutím na lůžku.

Nové rituály

Vytvořit nové táborové rituály a symboly patří k nejnáročnějším úkolům, před které mohou být vůdkyně či vůdce postaveni. Přistupujeme k tomu tehdy, když potřebujeme zakotvit novou tradici nebo cítíme, že stávající z nějakého důvodu nevyhovuje. Nežijeme totiž ve vzduchoprázdnu. Věci, které působily jímavě a vroucně před lety, se mohou dnešním mladým lidem zdát směšné. Pokud něco takového zjistíme, nemá smysl rozčilovat se, že si neváží starých zvyklostí, ale je třeba začít lidi s tradicemi sbližovat. Kus cesty zpravidla musí urazit ti i oni.

Pro vytváření nového rituálu si musíme nejprve položit následující otázky:

• Proč chceme nový rituál, jaký výchovný cíl sledujeme?
• Co má být jeho duchovním a společenským obsahem, o čem má vypovídat?
• Navazujeme na nějaký existující rituál? Je nějaká tradice, o kterou se můžeme opřít?
• Jakou symboliku použijeme? Vymyslíme si vlastní nebo sáhneme po nějaké existující (skautská, národní, indiánská, keltská, africká,…)
• Pro jak staré skautky či skauty rituál připravujeme? Budou mu rozumět? Nebude jim naopak připadat dětinský?
• Cítím, že já sám v něm vyjadřují upřímně své pocity? Budou mít tuto příležitost i ostatní?

V každém případě se neobejdeme bez fantazie a tvořivosti, vkusu a trochy praktických zkušeností z každodenní psychologie. Významným pomocníkem nám může být umění. Pokud existuje nějaké hodnotné dílo - píseň či hudba, poezie, socha, kresba či obraz, které mohu vhodně použít, je to zpravidla ku prospěchu věci. Rovněž velmi hluboké jsou některé odvěké instinkty – třeba fascinace ohněm. Na té staví nejen symbolika táborových ohňů, ale nesmírně působivé může být použití svíček či pochodní. Významným prvkem každého rituálu je také prostředí, ve kterém se odehrává. Stejný rituál, který dokáže otřást naší duší na břehu jezera v záři zapadajícího slunce, nemusí vůbec působit na perónu nádraží…

Symboly a symbolika

Pojďme si ještě něco závěrem říci o symbolech a symbolice na skautském táboře. Především – symboly jsou základní kameny nějaké symboliky jazyka a obsahují určité sdělení. Pokud je používáme, měli bychom vědět, jaké sdělení obsahují. Není dobře je využívat jenom jako výtvarný prvek, bez zájmu o to, co vlastně říkají. Za prvé je to vůči nim nezdvořilé, za druhé to může vést k trapným nedorozuměním. Proto se pídíme po původu a historii jednotlivých symbolů, které chceme použít.

Na našich táborech se mísí a prolínají symboly různého původu a historie. Najdeme zde často symboliku:

• státní (vlajka, řídčeji hymna nebo znak),
• skautskou (lilie a trojlístek, hymna, večerka, kroj),
• indiánskou (táborový kruh, totemy, zdobená týpí, symbol Woodcraftu),
• křesťanskou (kříž, táborová kaple či modlitebna)
• oddílovou (znak, osobní emblémy či erby táborníků)

A do toho všeho ještě třeba symboliku pocházející z celotáborové hry: elfové či trpaslíci, Keltové, staří Slované, Samurajové…

To všechno dohromady vytváří svérázný kolorit, který snad svědčí především o naší toleranci a otevřenosti. Klade to ovšem nároky na náš vkus a uměřenost – aby výsledek nebyl jako když pejsek s kočičkou pekli dort.

Závěrem

Asi nezbývá než opakovat, čím jsme začali: rituály a symboly jsou výchovným prostředkem, který od každého, i od sebezkušenějšího vůdce, vyžaduje neustálé hledání, zpytování svých vlastních pocitů a pozorné naslouchání pocitům těch druhých. Hodně zdaru.

Tento dokument je autorským dílem a jeho využití je možné pouze v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Kupříkladu je možné pořídit si kopii pro osobní potřebu, naopak není dovoleno dílo dále měnit či upravovat. K užití díla nad zákonem stanovený rozsah je třeba souhlasu autora.

Vaše názory (diskuse k této stránce):

Vaše názory mě zajímají - podělte se o ně prosím! Špalek