Historie Gemini/První ročník
První ročník Gemini
Autor: Edy
Ostrý start při východu slunce
Ostřílené znalce skautských nápadů jistě nepřekvapí, že na tomhle „ostrém startu“ projektu GEMINI léta Páně 1998 si tým kolem Špalka dal skutečně záležet. Pro účastníky nastal v noci ze 27. na 28. března. Cílem jejich celonočního pochodu byl kostel v Dobré Vodě v Novohradských horách, kde přesně při východu slunce se mělo všech šest skupin, na něž byli rozděleni „zvacím dopisem“, potkat společně s námi. A znalce rovněž nepřekvapí, že z těch šesti skupin byly jakž tak na místě čtyři, zatímco ty dvě zbylé (mobily tehdy ještě nebyly takovou samozřejmostí jako dnes) bloudily kdesi „v prostoru“. Nicméně – tak jako i mnohdy potom – vše se k dobrému obrátilo. A tak, když nám místní farář za přispění bratří Hurníků – dvou Polluxů, z nichž se vyklubali salesiánští duchovní, otevřel kostel, už všichni – mnozí z přítomných možná poprvé v životě – zažili v jeho tichu skutečné oslovení „čímsi“. A to byl teprv začátek.
Konečně se dočkali - a my s nimi
Jak jsem psal minule, prvotním smyslem celého projektu GEMINI bylo vytvoření alternativy k dosavadní podobě instruktorské lesní školy. Tomu také odpovídalo složení těch, kteří se toho brzkého rána na startu GEMINI 98 sešli: 20 frekventantů ILŠ – tedy Polluxů, z nich nejstaršímu bylo 63 let, nejmladšímu 22. Na rozdíl od ročníků následujících zde byla mezi Polluxy celá řada bratří, kteří překročili třicítku, někteří z nich už dost dávno. Castorů – tedy účastníků vůdcovského lesního kursu - bylo naopak jen 14 (nakonec jen 13), čili nejméně za celou další historii Gemini.
Jak jsme si vychovali konkurenci
Zpětně nahlíženo, bylo tohle všechno ku prospěchu všech, námi z týmu počínaje a Castory konče. Pokud jste si našli stránku, na níž je přehled členů týmu GEMINI za všechny ročníky, jistě jste si povšimli, že na rozdíl od sáhodlouhých seznamů z posledních let jsme odstartovali se třinácti členy týmu – včetně těch, kteří měli na hrbu zajišťování kompletního zázemí. To, že toto číslo pro nás nebylo nešťastné, byla podstatně zásluha těch, kteří se účastnili jako Polluxové. Na řadu z nich bylo opravdové spolehnutí, leccos uměli lépe než my a přitom nám to nijak nevhodně nedávali najevo, prostě velmi nám usnadnili vytvoření skutečně partnerského vztahu mezi instruktory a frekventanty. Ostatně řada z nich se v následujících letech stala ozdobou týmů jiných vzdělávacích akcí (např. Stříbrná řeka, ELŠ), nebo je dokonce zakládali – MUŠKA (Rejpal), OIKOS (Vrt), EJHLE (Fidla). Jestliže má tedy dnes Gemini silnou konkurenci jak v oblasti instruktorských LŠ, tak vůdcovských kursů, má na tom tenhle první ročník nehynoucí zásluhu.
Na tomto ročníku Gemini jsme si pochopitelně spoustu věcí vyzkoušeli napoprvé:
- předakci pro Castory – tedy několika denní pobyt účastníků vůdcovského kursu před vlastním letním během na akci, která jim umožní vytvořit partu a současně někomu pomoci
- Orlovy jako vhodnou základnu pro letní běh – až na jeden ročník jsme tam pak opravdu byli
- pobyt malých dětí na letním běhu – Maru a Špalka doprovázel Štěpán, kterému tehdy ještě nebyl ani jeden rok. A dokonce i účastníci - Polluxové Martin a Majka Pokorní z Brna tam měli po celou dobu svou malou dcerku. A tak byla založena tradice přítomnosti malých dětí, která už Gemini neopustila
- prezentace Polluxů pro Castory v rámci jejich přípravy na vůdcovskou zkoušku – to byl samozřejmě jeden z hlavních prvků vytvoření Gemini a ukázal se jako velmi nosný
- velkou hru vytvářející určitý dramaturgický předěl – tehdy to byla stavba věží, k níž jsme se už v dalších ročnících nevrátili (hlavně proto, že přece jenom poněkud handicapovala děvčata), ale principiálně se tenhle prvek též osvědčil
- nabídku různých programů zprostředkovávajících setkání s duchovním rozměrem života – od klasické katolické mše (v Hrádku u Vlašimi, když jsme byli v Měsíčním údolí, si ji nakonec – slouženou Polluxy bratry Janem a Václavem Hurníkovými – účastníci prakticky vyžádali) přes ekumenickou bohoslužbu až k řadě různých rituálů či zamyšlení.
A co bude dál?
Gemini 98 ukázalo, že jsme vyrazili správným směrem. Bylo ovšem jasné, že má-li se z jednoho úspěšného pokusu vytvořit dlouhodobý úspěšný projekt, bude třeba ještě leccos „dotáhnout“. Jak jsme se o to pokoušeli a k čemu to nakonec vedlo – to bude ale obsahem kapitolky příští.
