Moulin
Moulin - František Šereda
Kdo jsem
kolik mi je: 27 (to platí v většinu roku 2010 a kus roku 2011, obávám se, že pak to tu bude neaktuální)
odkud jsem: Z Nymburka, což je, pro lepší orientaci, skoro přesně mezi Prahou a Hradcem Králové.
co studuji nebo jako co pracuji: V jedné práci právě kontroluji zda jsou už opravdu nakreslené všechny obrázky do stezek světlušek a vlčat, v druhé mám za úkol přemýšlet nad tím, jak zapojit finanční gramotnost do neformálního vzdělávání. V prvním případě pracuji v KUJ v druhém na ČRDM
co bych chtěl být: Právě teď bych chtěl být někým, komu nedělá potíže vyplňovat tyhle profilové dotazníky ve kterých člověk musí inteligentně a stručně všem říct co je zač.
Já a skauting
můj oddíl: Nevím jak moc je můj, ale jmenuje se se Vorvaň a je to 4. oddíl skautů ve středisku Krahujec Nymburk. Chtěl jsem přidat odkaz na web, ale je trestuhodně neaktuální. Tak alespoň web střediska, kde to sice není o moc lepší, ale nemělo by to tolik vadit - http://www.krahujec.cz.
jak dlouho jsem v oddíle: Že je to dvouciferné číslo, na to už jsem si zvykl, ale právě teď mi došlo že už asi má na začátku dvojku.
jaké jsem absolvoval skautské kurzy: LŠ Šiwo v roce 2003
co při mém vstupu na skautskou stezku hrálo důležitou roli: Bylo mi 6 a bylo chvíli po revoluci, takže určitě rodiče.
jaký je můj důvod, proč dosud zůstávám skautingu věrný: Skoro každý den vidím, že je to k něčemu dobré. A pořád přichází něco nového.
Já mimo skauting
komu nebo čemu se ještě věnuji kromě své práce a skautingu: Hrozně rád jezdím vlakem a čtu knížky. To se naštěstí dá spojit dohrady.
můj oblíbený sport: Určitě si nějaký jednoho dne najdu. Musí to být něco, kde vlastně nezáleží na tom, jak moc to člověku nejde.
můj oblíbený druh hudby: Těžko říct, v hudbě se moc nevyznám. U většiny názvů žánrů nevím ani, co znamená to slovo, natožpak abych si dokázal představit co je to za hudbu. S oblíbenou hudbou to dělám tak, že mám playlist, který se jmenuje "kořenová směs" (pozůstatek z dávných dob, kdy příslušné mp3 byly uložené přímo na D:\) a do něj umísťuju to, co se mi zrovna líbí. Najdou se tam někdy opravdu divné věci, například písnička, kterou hraje barová kapela ve scéně z Nové naděje, když si Obi-Wan Kenobi a Luke Skywalker v Mos Eisley přicházejí najmout Hana Sola a jeho Millennium Falcon.
mé oblíbené knížky: Celkem rozsáhlý seznam.
Aktuálně považuji za svou oblíbenou autorku C. J. Cherryh a to obzvláště její knihy Cyteen a Regenesis. Z science fiction určitě stojí za doporučení "velká trojka" - Clarke, Henlein a Asimov. Ze stejné generace je pak skvělý ještě Frank Herbert, u kterého se ale nevyplatí skončit jen u Duny a jejích pokračování. Trochu jiný subžánr jsou pak pánové Gibson (Neuromancer, Bridge trilogy), Sterling nebo třeba Neal Stephenson, u kterého stojí za zmínku jeho "barokní cyklus", který vás přesvědčí o tom, že romány s mnoha znaky cyberpunku se mohou bez problémů odehrávat i mezi lety 1650 a 1715.
Z fantasy samozřejmě nemůžu vynechat Tolkiena a Sapkowského. Z tohohle žánru mám ovšem taky hodně rád ty knihy, které míří spíše na děti. Ať už je to Rowlingová a Harry Potter, Lewis a Narnie, Ende a Nekonečný příběh (nebo třeba Momo, tuhle knížku si určitě přečtěte, až nebudete mít čas) nebo třeba Pullmann a jeho trilogie začínající Zlatým kompasem. Klasika žánru jsou samozřejmě Alenka v říši divů od Lewise Carrolla a Čaroděj ze země Oz od Franka Bauma. Obě tyhle knížky mají tu výhodu, že už jsou celé legálně k dispozici ke stažení na internetu, třeba na http://www.gutenberg.org/. Naopak z nejnovějších stojí za povšimnutí třeba série začínající knihou Město Ember od Jeane DuPrau. Všechny tyhle knihy mají tu výhodu, že kromě zajímavého čtení poskytují spousty námětů na symbolické rámce k hrám. Zajímavý pohled na "dětskou fantasy" pak nabízí Lev Grossman a jeho kniha Mágové.
A protože nějaká literatura nejspíš existuje :-) i mimo SF, měly by tu určitě být i tyto odkazy: Anton Myrer, William Saroyan, Haruki Murakami a nejspíš i další, na které si teď nevzpomenu.
Pokud mám zmínit něco nebeletristického, tak asi knihu "Nepokojná léta, historie třicetileté války" od Petera Englunda. Ne že by mě obzvlášť zajímala třicetiletá válka, ale takhle knížka ukazuje výborný způsob jak psát o historii.
Z Televizních novin víme, že pokud je to možné, má se končit zvířátky či něčím roztomilým. K tomu tu máme Jamese Heriota a jeho zvířátka a potom úplně na závěr Medvídka Pů
má oblíbená filmová nebo literární postava: To se asi nedokážu rozhodnout
jaké mám doma zvíře: Samá taková zvířata co u nás bydlí a nenechají se rozházet tím, že tam bydlíme taky. Od pavouků po roztoče. Nic většího nepředpokládám, pro myši (až na Křesťanovu Myš v jedenáctém patře) jsme vysoko, pro ptáky hnízdící za komínem zas nízko.
Co vám chci ještě napsat
Kontakt
frantisek.sereda@gmail.com