Maru

{{{2}}}

Maru – Marie Řeháková

Kolik ti je?

48

Já a skauting

V kolika letech jsi se nechala zlákat skautingem?

V deseti

Co při tvém vstupu na skautskou stezku hrálo důležitou roli?

Společenství dětí.

Kdy a jak dlouho jsi byla vůdkyní oddílu (smečky, roje)?

Vůdkyní nikdy, jen členem vedení.

Jaké jiné funkce jsi ve skautingu (v Junáku) zastávala, kdy a jak dlouho?

Členka hospodářského odboru 3 roky, Revizní komise TDC 3 roky a teď jsem v TDC zaměstnaná na plný úvazek. Jsem revizorem ve středisku STOVKA v Praze 10, okresu Praha 10 a Skautského Institutu a účetní střediska Gemini a kraje Praha.

Jaký je tvůj důvod, proč jsi dosud zůstala skautingu věrná?

Stále to společenství, i když už ne dětí, ale dospělých, kteří jsou mně blízcí. (A taky kdybych neskautovala, neviděla bych svého muže moc často.)

Já a Gemini

Od kdy jsi instruktorem Gemini?

Instruktor vlastně nejsem vůbec, ale v týmu Gemini jsem byla začátku (od r. 1998) ať už jako hospodář, jako lektor pro hospodaření nebo šéf servistýmu. Po dvaceti letech v týmu Gemini jsme předali kormidlo novým instruktorům, takže dělám už jen podporu na vyžádání.

Proč se na Gemini vracíš?

Jsou tam lidé, kterým věřím a je mi s nimi fajn (a tvrdí, že mě potřebují).

Co budeš mít hlavně na starosti?

Podporu katedře Pravidla a také kuchyni.

Nač se při tom těšíš a čeho by ses naopak nechtěla při tom dočkat?

Těším se na setkání s novými lidmi.

Jakou radu máš pro účastníky Gemini?

Buďte v pohodě.

Já mimo skauting

Jaká je tvoje „civilní profese“ – a jak jsi se na ní připravovala

Nevím, jestli mám nějakou civilní profesi, když jsem zaměstnaná u skautů, ale pracuji jako ekonom.

Komu nebo čemu se ještě věnuješ kromě své práce a skautingu?

Především se snažím věnovat svým dvěma synům (Štěpán a Dan).

Tvůj oblíbený sport?

Běh mezi sporákem a pračkou.

Tvůj oblíbený druh hudby?

Trochu od všeho, nejvíc folk a country.

Tvoje oblíbené knížky?

Ostatní o Maru

Kdyby Maru nebyla člověk, byla by docela určitě surikata. Je sice spousta věcí, v nichž se Maru a surikaty liší (například surikaty žijí na poušti v podzemí, Maru žije v Praze v podhradí, surikaty se rády vyhřívají na sluníčku, Maru vyhřívat se na sluníčku spíš neuvidíte, surikaty jsou malá zviřátka, Maru úplně malá není, surikaty vstávají zpravidla za úsvitu, Maru vstává za úsvitu výjimečně, surikaty baští broučky a housenky, Maru broučky a housenky nebaští), ale je také spousta věcí, v nichž jsou si podobné docela dost. Tak například:

Surikaty žijí v koloniích o dvaceti až třiceti zvířatech. A Maru v pohodě zvládá život i v mnohem početnějších skupinách.

Podzemní nory surikat jsou často tak rozlehlé, že se v nich najde místo i pro další zviřátka, třeba kapské zemní veverky. No a s Maru pod jednou střechou zcela prokazatelně taky žila jedna Veverka.

Surikata je odolná vůči jedu hadů a štírů. A Maru se taky nedá hned tak něčím otrávit.

Surikaty mají ve zvyku hlídat zbytek skupiny a blíží-li se nebezpečí, hlasitě na něj upozorní. No a počkejte, co se bude dít, až se Daník se Štěpánem pustí do nějaké nebezpečné činnosti (no, on to vlastně ani nemusí být Daník, či Štěpán, že…)

A vůbec, surikaty jsou obdivuhodné. Stejně jako Maru.

Kontakt

Marie.Rehakova(zavináč)junak.cz