Gemini 2016/Výměna/Paleček

Vyplnil(a): Paleček
SpoluCastor: Vašek

Základní údaje - Kam to vlastně jedu a kdo tam na mě čeká?

Jak dlouho tábor trval?

Jak velký/é tam byl/y oddíl/y?

Kdo na něj jel?

Kolik měli vedoucích na táboře?

Jel jsem na tábor oddílu Dobromysl. Byl pro dvě věkové kategorie - skautky a světlušky. Prvých tam bylo sedm a druhých odhadem asi 14 + 5 Pand (starších světluček(nikdy jsem se pořádně neviděl pohromadě). Kromě nich tam bylo asi deset vedoucích (prostě opravdu hodně - o mnoho víc, než jsem zvyklý) a tři RS. Přijel jsem tam ve středu 13. a tábor měl končit tu neděli 17. Trval dohromady 15 dní. Pozorování - Vžij se znovu do situace, kdy si přišel/přišla do cizího tábora

Jak tě na táboře přijali?

Jaká byla atmosféra na táboře?

Jaký byl vztah mezi vedoucími a dětmi?

Co se na táboře dělo mimo tvůj program?

Jakou formou trestají a oceňují děti na táboře?

Jak spolu vychází ostatní vedoucí?

Funguje na táboře družinový systém? Jak se to projevilo při tvé návštěvě?

Jaká je na táboře role tvého spoluCastora? Jaká je ve srovnání s tvojí rolí na tvém táboře?

Na tábořiště jsem dorazil trochu před devátou večer, takže většina členstva byla zalezlá ve stanech a týpkách či v kuchyni. Skautky si zrovna individuálně dodělávaly poslední body do stezek. Počítal jsem s tím, že jich bude deset, ale nakonec jich bylo pouze pět. Byly rozdělené do dvou družin (Surikaty a Harpie), každá měla jedno týpko. Skautky měly na starosti zejména Vašek a Cukřík. Chvíli jsem pozoroval, jak doplňují stezky. Zejména mě zaujal jeden oddílový doplněk - v něčem se nějak přemoci. Byl to bod nejvíce projednávaný a diskutovaný, protože pro každého to mohlo znamenat něco jiného. Potom jsem se jako zúčastnil táborové večerní porady. Bylo tam celé vedení a RS. Nejprve se tam projednávalo, co se bude dělat další den - práce na táboře, jaká etapa, jak bude vypadat, apod. Potom se přešlo k poměrně nepříjemnému tématu. Z konverzace jsem vytušil, že jedna z roverek se nějak podřekla dětem a ty věděly, jaký je bude čekat program, čímž zkazila překvapení jedné vedoucí. Nejhorší na tom ale bylo tom, že děti jim řekly něco jiného, než co vedení řekla ta roverka a nikomu se moc nechce hledat, kdo lhal. Nakonec to bylo odloženo s tím, že si to obě strany nechají "uležet". V průběhu řešení tohoto incidentu byla v celém týpku tíživá, napjatá a trapná atmosféra. Bylo vidět, že je jim to všem blbý a byly smutní, že se něco takového musí řešit. Poté se začaly řešit diplomy a přezdívky, což všeobecně pozvedlo náladu, protože se mohlo začít mluvit o něčem příjemnějším - vzpomínání na vtipné příhody apod. Spát se šlo až okolo jedenácté večer. Tvůj program – Nadešla chvíle odvést program před neznámým, ale náročným publikem

Pro koho jsi měl(a) program?

Jaký byl cíl tvého programu?

Zapadal tvůj program do rámce a cílů daného tábora?

Jak reagovaly děti na tvůj program?

Byl/a jsi nervózní?

Jak ses cítil/a poté, co bylo po tvém programu?

Jak jsi spokojen/a s realizací?

Zaujal? Všechny stejně?

Program jsem měl pro pět skautek. Od Vaška jsem měl zadání něco na historii skautingu nebo obecně skautské vědomosti, což jsem pojal velmi široce a rozhodl jsem se udělat program duchovnějšího charakteru, při kterém by se zamyslely nad tím, co je pravda, láska a věrnost. Co se týče rámce a cílů tábora, tak žádný rámec jsem neměl, takže do Pocahontas jsem nezasáhl a cíle tábora také neznám, ale několik ze skautek (jestli jsem to správně pochopil) se připravovalo na slib, do čehož to podle mně ceklem zapadá. Největší problém podle mě spočíval v počtu dětí a v následném rozdělení do skupin. Jenom lehce charakterizuji program: 3 skupinky, každá dostane začátek příběhu, má se nad ním zamyslet, domyslet mu konec a nacvičit nějakou prezentaci příběhu (scénka, převyprávění, scénincké čtení, co chtějí...). Kvůli počtu jsem je rozdělil jenom na dvě skupiny. Ta větší si sedla výborně. Přečetla příběh, zamyslela se nad ním, vymyslela pokračování a secvičila divadlo, velmi rychle, takže jsem jim nakonec i dal třetí příběh, takže nakoce zpracovaly dva. Menší s tím ale měla mnoho problémů. Vylosovala si nejspíš ten nejobtížnější příběh z nabídky a nechtělo si jim nad tím moc diskutovat, takže jejich výstup nebyl uspokojivý. Nakonec se ale podle mně program povedl dobře. Myslím si, že si z toho něco odnesly a že je to celkem zaujalo. Po každém příspěvku (prezentaci příběhu) jsem ke té dané hodnotě řekl pár slov, pokusil jsem se interpretovat ten příběh, a zdálo se mi, že všichni dávají pozor a vnímají mně. Což také může být i díky tomu, že se jedná o oddíl s rozšířenou duchovní výchovou a každé ráno mají vyhraněný čas na ztišení se a modlitbu. Co se týče mně, tak jsem byl samozřejmě vynervovaný z toho, jak to přijmou. Dokázal jsem si velmi živě představit, že bych je vůbec nedokázal oslovit a poté by ten program neměl skoro žádný smysl. Další - Byl jsi na táboře jako návštěva, co si měla připravit program a ten realizovat, nicméně mimo to, jsi měl/a možnost koukat kolem

Co tě na táboře překvapilo? (pozitivně/negativně)

Co tě na táboře inspirovalo?

V čem je navštívený tábor podobný tomu tvému?

V čem se navštívený tábor od tvého liší?

Přijdeš na něco zajímavého z tvého tábora, co v tom navštíveném chybí? Nebo na něco, co bys vylepšil? A jak?

Nejvíc negativně mě překvapil nepořádek na tábořišti a v týpkách skautek, kde probíhal program. Jsem zvyklý na udržování pořádku na tábořišti a žije se mi v něm o mnoho lépe, než když země okolo mé postele je pokrytá obaly od sušenek a bonbónů. Na druhou stranu se mi velmi líbila práce se symbolickým rámcem (je vidět, že to dělá někdo, kdo má grafický um). Například rozvrh dne napsaný na listy odpodávající z vlasů Pocahontas byl velmi pěkný. Dále tam byla hezká aktivita se skautským/světluščím zákonem. Ke každému bodu bylo vypsáno několik "výzev" nebo "úkolů", které když někdo splnil, tak mohl na béžovou košili vyvěšenou v kuchyni připnout špendlík s mašličkou. Po těch dvou týdnech tábora byla košile špendlíky přímo posetá. Je to pěkný příklad jak ta vzletná slova zákona snést na naši nízkou úroveň žití a ukázat, jakými způsoby se může naplňovat. A nakonec mě překvapivě překvapil program "Práce". Z mého bývalého skautského oddílu jsem zvyklý, že o potřeby tábora jako voda, dřevo na oheň apod se stará výhradně služba. Systém, ve kterém se část dne prostě pracuje na táborovýh potřebách se mi líbí (a z toho co jsem zatím slyšel bych řekl, že můj oddíl byl (naštěstí) velmi ojedinělý).