Gemini 2016/Výměna/Sam

V rámci výměny jsem v posledním květnovém víkendu navštívil výpravu skautek, které vede Vašek (pro ty jsem realizoval program) a světlušek, které vede Borůvka. Protože jsou obě, stejně jako já, mezi Castory, bylo docela zajímavé sa mít možnost poznat, bavit se o našich zkušenostech z vedení a hlavně na vlastní oči vidět, jak vypadá jejich výprava. Jednalo se o klasickou víkendovou výpravu, v tomto případě do Hradce Králové a na téma Alenka v říši divů. To pro mě bylo jedno z prvních překvapení, my zpravidla víkendovým výpravám symbolický rámec neděláme. Skautek bylo nakonec jen pět, což pro mě vzhledem, k programu, který jsem si připravil, nebyla dobrá zpráva, ale do jisté míry jsem i s takovou možností počítal, takže to nebyla tryagédie. Světlušek bylo nějakých dvanáct.. Vedoucí od oddílu byly na akci tři, ale spolu se mnou a mimooddílovou dvoučlennou mužskou výpomocí bylo vedoucích opravdu dost.

Nebudu lhát, když jsem v sobotu dopoledne přijížděl do Hradce, byl jsem dost nervózní, jak budu těch 24 hodin na výpravě fungovat a hlavně jak se povede můj program. Ovšem hned poté, co jsem na skautskou základu na sídlišti jižně od centra města dorazil, pohoda, která panovala na výpravě a velmi přátelské přijetí od celého dívčího kolektivu, mě zbavily velké části dosavadní hrůzy. Příjemně mě překvapilo, jak bezproblémově probíhala veškerá komunikace mezi vedoucími a dětmi. Vedoucí si sice hodně stěžovaly, že je děti neposlouchají, dělají blbosti a celkově jsou víceméně na zabití, mně ale přišlo, že to není zdaleka tak horké. Rozhodně ve srovnání se stádem našich skautů, nebo nedejbože vlčat, to byla procházka růžovým sadem. Co se trestů a odměn týče, měl jsem pocit, že jejich užití vedoucími jsem snad ani neviděl. Naopak mi přišlo, že se jim daří většinu situací řešit upřímnou a přátelskou komunikací s dětmi. Vycházení vedoucích mezi sebou mi přišlo bezproblémové a založené na vzájemném přirozeném respektu. Bylo však cítit, že kolektivu nevládne úplně velké nadšení a samozřejmý zájem o dobrou výpravu.

Jak jsem psal výše, tématem výpravy byl příběh Alenky v říši divů. A tak velká část aktivit byla tímto rámcem propojená a zatraktivněná. V sobotu odpoledne byla etapová hra, potom scénka do děje apod. Některé aktivity však s rámcem vůbec nesouvisely a celkově jsem měl dojem, že hru nikdo moc "neprožívá". většina aktivit probíhala rozděleně pro skautky světlušky, nemám pocit, že by fungovalo ještě nějaké další dělení an družiny, v takovém počtu dětí by však nejspíš moc nedávalo smysl. Za světlušky zodpovídala Borůvka, za skautky pak Vašek, i když většina průběžného plánování na výpravě probíhala v celém kolektivu vedoucích, bylo zřejmé, že každá z vedoucích cítí zodpovědnost za svůj oddíl, což mi dává smysl. Myslím, že to funguje o něco líp než u nás, kde občas zodpovědnost za jednotlivé oddíly není úplně jasně daná.

Můj vlastní program byl pouze pro skautky, tedy pro šest holek (k pěti skautkám se přidala ještě jedna starší a schopnější světluška). mezi jedenácti a patkácti (?) lety. K cílům, které jsem si vytyčil: od Vaška jsem se dozvěděl, že by stály o to, aby se holky lépe naučily s mapou. Prvním cílem tedy bylo zlepšení schopnosti orientace v mapě a naučení několika méně známých značek z mapy. Dále jsem chtěl holkám předat něco z vlastních znalostí a schopností, a proto jsem se zaměřil na architekturu, kterou budu studovat. Návštěva Hradce je pro takový cíl ideální, protože je to krásné město, kde jsou bohatě zastoupeny mnohé starší i nedávné historické slohy. Mým druhým cílem tedy bylo, aby holky měly stručný přehled o několika obdobích české architektury a poznaly zajímavé hradecké stavby. A nakonec jsem chtěl přidat prvek mého skautského zázemí, a proto jsem zvolil tvorbu zážitkového náročného programu, jaké se nám v Kruhu, myslím si, daří připravovat. Mým posledním cílem tedy bylo, aby si skautky můj program užily a vyvolal v nich silný zážitek.

Konzultací s Vaškem jsem se dozvěděl, že není třeba, aby můj program souvisel se symbolickým rámcem výpravy, jeden z cílů (mapa), byl ovšem iniciován vedením oddílu a výpravy. Program, který jsem k dosažení vytyčených cílů vymyslel, vypadal takto: připravil jsem velkou hru, ve které týmy (dvojice) skautek měly za úkol obejít/objet větší okruh po městě, tvořený několika významnými stavbami ze tří období české architektury. Ke každé další stavbě je vedly instrukce v obálce, kterou vytáhly z větší obálky (celkem bylo obálek v sobě šest, poslední obálka byla úplně malinká). Instrukce byly pokaždé v jiné podobě, někdy vyžadovali komunikaci s kolemjdoucími, někdy bylo kýžené místo popsané tak, aby jeho polohu zjistily podle značek v mapě apod. Souběžně s obcházením celého okruhu měly skautky ještě plnit několik úkolů různé povahy - někdy měly zjišťovat informace o stavbě, ke které zrovna přišly, jindy ji kreslit apod. Na celou hru měly něco přes 2,5 hodiny.

Teď k samotné realizaci: Když jsem holkám vysvětloval pravidla, regovaly spíše chladně, ale celkem rychle všechno pochopily a aktivně se do hry pustily. Dvakrát za celou hru mi zavolaly na mobil, číslo jsem jim dal pro případ problémů. Poprvé, aby mi řekly, že nestíhají všechno a podruhé, aby vysvětlily, že se na základnu vrátí trochu později. Okruhy, po kterých měly jít, jsem sice sestavil naprosto odlišné, abych minimalizoval riziko, že se dvojice sejdou, stejně se tak však stalo, v centru města se spojily dvě dvojice, nakonec se připojila i třetí. Z města se vrátily cca o půl hodiny později, než měly, s tím, že se jim zdaleka nepovedlo splnit všechno, ale že to bylo zajímavé a užily si to. Samozřejmě se mi po hře ulevilo, před ní jsem se cítil, jak kdybych měl šišku zaraženou vy víte kde.

Zpětná vazba: na tu došlo až večer, bezprostředně po programu na ni nebyl čas. Probíhala z části pohybově ("hajlováním", chozením z jedné strany místnosti k druhé apod.), z části otevřenými otázkami, z části uvolněnějším povídáním. Vyplynulo z ní několik zajímavých závěrů: Všechny holky si hru užily, přišla jim zajímavá kombinace aktivit i rychlý spád hry. Na splnění všech úkolů by potřebovaly výrazně víc času. Rady místních, kterých se na cestu ptaly hodněkrát (prý cca patnáckrát), byly jen velmi málo užitečné. I v případě nejznámnějších hradeckých staveb jim kolemjdoucí jen málokdy úspěšně poradili.

Celkově jsem s programem spokojený, jeden cíl se mi povedlo naplnit zcela (zážitek), zbylé dva částečně. Kdybych měl program realizovat znovu, více bych spoléhal na orientaci podle mapy a méně na rady kolemjdoucích. Na celou hru by mohlo být více času a holky by (jak jsem se mimo jiné dozvěděl ze zpětné vazby) jistě ocenily, kdyby okruh obcházely po větších skupinkách nebo dokonce všechny dohromady, já si ovšem myslím, že v takovém případě by nároky kladené na ně a tedy i přínos byly výrazně nižší.

Na celé výpravě mě překvapilo pár věcí: večerní modlitba, kterou jsem na skautské akci zažil poprvé v životě, celková uvolněnost až laxnost vedoucích i dětí. S tím souvisí další poznatek: volného času během celé výpravy bylo opravdu hodně. U nás by takové množství volného času pro děti bylo považováno za velký problém. Inspirovalo mě celkem důsledné dodělávání přípravy během výpravy, klidné a přátelské vztahy mezi vedoucími i dětmi. Podobností s našimi výpravami je mnoho: počet účastníků, délka akce, programová náplň,řešení technického zajištění apod. Přišlo mi, že děti bylo možné o něco více zapojit. Třeba si myslím, že v situaci, kdy je na akci hodně vedoucích a děti často mají volný program, bylo by příhodné, kdyby se podílely na vaření jídla, to ovšem dělali pouze vedoucí.

Celkově jsem se z navštívené výpravy vrátil víc než spokojený. Měl jsem radost z akce samotné, mých hostitelek, zajímavé inspirace pro další snažení i výsledku mého programu.

Návštěva Tesáka u nás: Ačkoliv byl plán, že na náš tábor přijedou dvě návštěvy z řad Castorů, nakonec to bylo jen jedna. Vaška totiž místo cesty ke kruhákům čekala cesta do nemocnice s alergickou reakcí. Takže za námi přijel akorát Tesák.

Bylo tak právě v době, kdy se zkazilo počasí a my se chystali na slibák a putovní čtyřdeňák. Déšť nám také trochu pocuchal plány, protože jsem doufal, že Tesáka vezmu na naše již trochu tradiční rituální předávání šátků nováčkům. Přijel za námi ve středu odpoledne, večerní šátkování jsme museli odpískat a první půlky čtvrtečního odpoledne taky, protože pršelo a byla hrozná kosa, takže jsme nalomené skauty raději poslali do spacáků, aby půlka z nich nebyla před puťákem nemocná. Před polednem se počasí už trošku umoudřilo, a tak jsme usoudili, že by mohla být dobrá chvíle na Tesákův předpřipravený program. K samotnému programu podrobně níže. Odpoledne jsme potřebovali stihnout přípravu na přežití v přírodě (tu totiž skauti později využili při survivalové části čtyřdeňáku) a Tesák se mohl podívat aspoň na tuto část našeho programu, připojil se k jedné ze skupin. Navečer ve čtvrtek jsme opožděně uskutečnili šátkování, to už ale Tesák potřeboval vyrazit do Prahy, takže se ho nezúčastnil.

K samotné Tesákově hře: nestanovil jsem žádné omezení ohledně cílů, symbolického rámce ani formy, pouze jsem vyslovil přání, aby hra nebyla příliš fyzicky náročná ani naopak čistě povídací a odpočinková. Domluvený čas byl cca 2,5 hodiny, pro všechny skauty, tedy 15 klůků.

Šlo o strategickou hru na jednotlivce, kdy cílem každého z kluků bylo postavit ve stanoveném čase přístav a zároveň ušetřit co nejvíc peněz. Aby se jim to povedlo, museli obcházet různé úřady a pobočky firem, vyplňovat formuláře a shánět vše potřebné. V zásadě to tedy byla jednoduchá simulace tržní ekonomiky s omezením v podobě byrokracie. Hra byla zadaná velmi jednoduše, Tesák řekl klukům jejich cíl a dál jim nechal volné ruce na vlastní iniciativu. Ti se docela rychle zorientovali a po krátkém chaosu se pustili do obíhání stanovišť. Ta se brzo začala plnit a nutila kluky čekat, případně si zajistit nějakým způsobem výhodu a urychlení procesu. Většina z nich nedotáhla celý proces do konce, několik však ano. Večer jsme pak skautům vyhlásili výsledky.

Pozitivně vnímám Tesákovu přípravu na hru, měl připravené všechny herní formuláře, pravidla i peníze. Ocenil jsem, že hra dávala každému možnost hrát vlastním způsobem, vymyslet si strategii. Také se mi hodně líbilo, že se Tesák docela držel předlohy – povinnosti, které kluci během celého procesu měli, docela dobře odpovídaly tomu, co by museli udělat v reálu. Seznámili se s tím, co je obchodní rejstřík, katastrální úřad, jednatel nebo sídlo firmy. Mám ale pocit, že každé seznámení s novou reálií bylo příliš rychlé a jednorázové, než aby si toho mohli víc zapamatovat. A ideální nebyla ani dynamika hry, ze začátku kluci nevěděli co dělat, potom museli na stanovištích docela dost čekat, což nejspíš do jisté míry způsobilo, že velké část skautů hru nedohrála. Přijde mi jako velká škoda, že Tesák nechtěl po hře udělat žádnou zpětnou vazbu.

K samotné návštěvě: Tesák přijel v době, kdy nám plány kazilo počasí a zároveň jsem měl spoustu práce s finální přípravou puťáku a slibového táboráku, takže jsem neměl moc náladu ani čas se mu pořádně věnovat. Asi i proto zůstal po většinu návštěvy poněkud stranou a mimo chod tábora. Jenom trochu poznal fungování našeho tábora a my se zase dozvěděli jenom málo od něj. Na druhou stranu se mi líbilo, že nezávisle na mně procházel táborem a tak možná nakonec poznal víc, než bych řekl. Ocenil jsem, že když jsme potřebovali vyřešit něco k jeho hře apod., řekli jsme si to jasně a bez problémů, myslím, že by se nám ve vedení dobře komunikovalo.

Tedy závěrem: jsem moc rád za jeho návštěvu a zajímavou hru pro naše skauty, ale je mi trochu líto, že jsme z obojího nevytěžili víc.