Gemini 2016/Pozorování/Tesák

Rád bych nejprve nadhodil fungování našeho oddílu. Zaprvé, je to roverský kmen, takže jakožto vedoucí přistupujeme tak, že vechávame volný pohyb všem členům, což je všeobecně vnímáno pozitivně. Zadruhé, 90% členú u nás púsobí ve vedení jiných oddílů. Naposled, když někdo něco provede, netrestáme ho, ale necháme to plynout, aby byl postižen následky své akce.

Vybral jsem si dívčí členku kmene, která působí ve vedení vodáckého skautského oddílu. Bude ji osmnáct a má dvě mladší sestry, obě rovněž ve skautu. Říkejme ji Anička.

V září začala kmen navštěvovat Aniččina mladší sestra Ivana. Anička Ivanu nemá ráda a nechce, aby Ivana kmen navštěvovala a bavila se s jejími kamarády. Aktivně neprovádí nic, ale dává velice najevo svůj nesouhlas. Ivana vůbec netuší, proč ji Anička nemá ráda. Když se dlouho s Ivanou bavím a ne s Aničkou, Anička je pak chvíli naštvaná i na mě. Od Ivany vím, že Aniččina nepříjemnost vznikala postupně. Nejintenzivněji se projevuje, když jsou spolu ve skautu, nebo na nějákém kroužku. Aniččina nepříjemnost postihuje i jeji nejmladší sestru, která začala chodit do vodáků.

Byli jsme na střediskové výpravě, kde jsme byli na vycházce na celý den. Ve velkém chumlu lidí se Anička od své sestry Ivany nedistancovala naopak, i když se celou dobu bavila se svým přítelem Petrem, vypadalo to že svou sestru sleduje a dává dobrý pozor na to, co dělá a jak se s námi baví.

Prozatím bych učinil závěr,že Anička nechce, aby ji sestry, přebíraly kamarády. Již od mládí, Vždy začala navštěvovat kroužek a po pár měsících ho začala navštěvovat i jedna z jejich sester a asi ji sebrala pozornost.

Pobavil jsem se s Aniččiným přítelem Petrem, který je můj dobrý kamarád a potvrdil jsem si tak svůj závěr, Dokone se to ještě prohloubilo. Vypadá to tak, že se Anička nejen bojí, že jí sestry vezmou kamarády, ale že ji v daném kroužku(činnosti) překonají.

Letošní tábor, který jsme podle loňské zpětné vazby a přání členů upravili, že nebyl jen putovní, ale měli jsme základnu, ze které se podnikaly vícedenní výlety do okolí, nebyl tak silným zážítkem, jak bychom chtěli. Toto rozhodnutí, přebývat na základně, bylo posléze vyhodnoceno jako chybné jak ze strany vedoucích, tak ze strany členů, protože nás to svádělo k tomu, abychom v deštivém počasí pouze seděli na základně. Zvláště Anička toto vnímala velice špatně. Připisuji to její předešlé skautské výchově.

U nás ve středisku se vedlo donedávna dosti starým způsobem, dalo by se říct "podle starých stezek", ale ještě drsněji a zálesáčtěji. Nevěděli jsme o žádné možnosti vyjet ven.

My všichni ve vedení roverů jsme si však udělali experimentální čekatelky. Já dokonce s rozšířenou duchovní výchovou, což je věc v našem středisku neslýchaná. Anička jediná absolvovala starý typ čekatelek čekatelek a tak pokaždé, když se snažíme zařadit duchovní program, tak nám říká "sektáři". Toto jde kompletně mimo ni a podle mě tak přichází o velice důležitý rozměr skautingu. Je skutečně nesmírná škoda, že na hlavní duchovní program, který byl zároveň příjemným vyvrcholením tábora, nešla, protože odjela o den dříve. Rád bych viděl její reakce během něj, protože i méně duchovnější členové reagovali velice pozitivně.

Odměny a tresty Přihodila se velice zajímavá příhoda. Vyšli jsme si z Petrem. Když jsme se vraceli Petr obdržel telefonát a po jeho zakončení se rychle rozloučil a vydal do tmy. Za hodinu a půl bylo zhruba jedenáct hodin a já dostal od Petra zprávu : Prosím mohl bys autem přijet k xxxxxxxxx teď hned? P. S. Vezmi sebou kýbl.

Pujčil jsem si tedy od rodičů auto, vzal jsem kýbl a vyrazil. Bylo to zhruba jen dva kilometry daleko. Když jsem dorazil na místo a na trojuhelník zaparkoval vedle autobusové zastávky, naskytl se mi zajímavý pohled. Petr zde seděl s Aniččinou hlavou na klíně. Ta se vracela z vodácké oslavy a nepamatovala si přesně, jak se tam dostala a ani kolik vypila. Petr se ji neodvážil vzít hromadnou dopravou, protože vypadala, na zvracní. Naložili jsme ji tedy do auta a odvezli domů. Další den jsme se přes skype nenápadně vyptávali a snažili se nenásilně vzbudit nějáké zpytování, což se nám docela povedlo. I o týden později stačily dobře mířené pohledy a Anička hned věděla. Tímto způsobem jsme z ni dostali, že už nikdy nechce na oslavách pít. To bylo našim cílem a po tomto přiznání jsem cítil uspokojení a zadostiučinění.

Uvědomuji si, že je to dosti na hraně, ale u nás v kmení opravdu žádné odměny, nebo tresty nevedeme. Když je někdo ztrestán, tak prostě jen přirozeným plynutím věcí, max. já ti to říkal.

Doplnění úkolu

K první otázce. Pocit, zda mám, nebo nemám právo trestat u mě stoprocentně vychází z věku člena a situace. U starších dětí to cítím tak, že jsou to již téměř dospělí lidé a chápou již plně důsledky svých akcí, proto se logicky budou chovat opovídajíc situaci. Pokud ne, tak patrně nechápou důsledek a pak je jen dobře, že důsledek proběhne, aby si to pamatovali. Myslím, že to je nejlepší způsob, aby trestaní hned viděli, co se stane. U skautů a vlčat se tenhle způsob samozřejmě dá aplikovat také, nicméně je třeba ho doplnit o další tresty, protože bych řekl, že u mladších dětí tento trest nebude mít takový efekt. Vlčata kupříkladu neberou ještě oddíl a skautské společenství tak vážně a proto důsledek co se netýká přímo jich, nemá takovou váhu.

Situaci vnímám tak, že když je např. setkání různých věkových skupin, tak zejména mladší členové musí vidět, že ve trestech nejsou vyjímky a že se pravidla musí dodržovat stejně. V tomto případě bych se uchýlil i k trestání roverů.

Předmět druhé otázky se stal teprve velice nedávno. V kmenimáme jistý systém schůzek a některé z nich připravují členové. Nedávno se stalo, že schůzka nebyla připravena, neboť pořádající člen nemohl přijít. Nicméně, se domlouval s jiným členem, aby to za něj vzal a vyšlo na jevo, že se spíš jednalo o chybu v komunikac, než, že by byl kdokoli na vině. Žádná větší škoda však nevznikla, neboť v našem systénu posílá garant schůzky mail s pozvánkou předem a když nedorazí, tak víme žžže schůzka neni připravena. Jako vedoucí jsme pak vymysleli náhradní program a dohodlo se, že se schůzka přehodí na jindy. Kdyby se někdo na schůzku jo vykašlal, atk by asi čelil zase němým pohledům a nevinným připomínkám ostatních a to by byl jeho trest.

KOMENTÁŘ - tresty a odměny

Tesáku,

děkuji za vypracování úkolu. Chápu složitost situace, avšak poradil sis s ní dobře. Princip jsi uchopil dobře, škoda jen, že nešlo o něco, co se dělo na vaší skautské akci. Teda, ne že bych vám přál opilé členy na kmenových schůzkách.

Mohl bys prosím rozvést, proč necítíš právo trestat? A jestli si myslíš, že by ten princip byl aplikovatelný i na skauty, vlčata?

Druhá otázka, stalo se vám někdy, že se někdo na něco ve kmeni vykašlal? Nedodržel, co slíbil? Co se pak stalo?

Máš slušně našlápnuto k dokončení úkolu! Nevzdejte :) a za chvíli bude hotovo!

Souhlasíš s navrženým dopsáním a relevantností otázek? --Zet (diskuse) 26. 6. 2016, 18:14 (CEST)

Úkol máš Tesáku splněn! Díky Ti --Zet (diskuse) 13. 7. 2016, 21:42 (CEST)