Gemini 2016/Výměna/Pecka

Vyplnil(a) (přezdívka): Pecka

SpoluCastor: Ywen

Když jsem dostala zadání úkolu, bylo pro mě opravdu těžké vybrat si, koho budu pozorovat. Nakonec jsem si vybrala "Marušku", která je poslední rok v těžké situaci, kterou jsem původně popsala. Myslela jsem si, že bych jí mohla zkusit nějak pomoct a tudíž zajistit, že ve zdraví bude pokračovat v tom, co dělá ve skautu a časem z ní třeba bude skvělá rádkyně, která bude umět pomáhat i ostatním v těžkých situacích. Moc jsem se těšila, že o ní na táboře zjistím více věcí a že ji lépe poznám a ona třeba trochu pozná i mě. Doufala jsem, že pokud nepříjdu na žádné řešení sama, tak třeba najdu někoho z instruktorů nebo ostatních Castorů a Polluxů, který mi nabídne řešení, ale přišel velký háček...

Jakmile jsem to měla takhle namyšlené, dozvěděla jsem se přes jejího bratra, že se natolik zhoršila, že nepojede na tábor. Místo toho ji vzala do opatrovnictví nemocnice a ona musela zůstat tam. Ještě byla naděje, že by na tábor přijela na druhý týden, ale vzhledem k tomu, že se to s ní nelepšilo, tak nepřijela. Zatím je to s ní tak, že chvíli po táboře ji dokonce převezli na léčení do Prahy, tak moc všichni věříme a doufáme v její uzdravení. Ráda bych poznamenala, že nám dokonce na tábor od ní přišel dopis, kde napsala místo jmen: nejlepší vedoucí Rybka a Peckaa. :) Přestože byla v takové situaci, v jaké byla, zachovala si svůj úsměv a naprosto nás dojala svým dopisem.

Bohužel jsem přišla o svůj subjekt, ale našla jsem si po dlouhém rozhodování jiný. Vrátila jsem se ke "Kunhutě", kterou jsem použila v úkolu tresty a odměny. Popsala bych ji jako vysokou, vekmi štíhlou, dlouhovlasou tmavovásku. Na táboře jí bylo, myslím, 16 let. Vybrala jsem si ji, protože se také nachází v těžké situaci, ale narozdíl od "Marušky" už je v ní celý život. Její maminka ji měla velmi brzy a její otec brzy zmizel z jejího života. "Kunhuta" tedy vyrůstala bez otce a s maminkou také neměla nejlepší vztah, vzhledem k jejímu věku. Maminka totiž byla spíše jako jej starší sestra, neustále si domů tahala kamarády a přítele a pořádala párty přímo v jejich domě. O "Kunhutu" tedy v podstatě neměla zájem a moc si jí nevšímala. "Kunhuta" si tedy našla různé přátele v Brně, kteří kouřili a pili, ale alespoň měla dojem, že o ni mají zájem. Nejlepší vztah má se svojí babičkou, která je ovšem stará a unavená a tak ji "Kunhuta" nechce zatěžovat svými problémy. Jinak měla "Kunhuta" také velké problémy ve škole, protože není schopná moc brát na vědomí autority a je drzá.

To způsobilo, že se "Kunhuta" musela odstěhovat několi kilometrů od Brna. Byla z toho velmi smutná, protože to znamenalo, že se jí těžce dojíždí do Brna a ona tu má plno kamarádů a taky skaut. Je součástí u nás nově vytvořeného roverského kmene BOOM a její stěhování znamenalo, že chodila na schůzky velmi málo. Přesto se jí snažíme všichni udržet ve skautu, protože je to její šance začít nový život. Abyste pochopili, jak šílené to s ní je, popíšu, co se s ní předloni dělo na táboře. Během tábora s ní bylo něco v nepořádku, byla smutná a taková podivná... A tak jsem za ní zašla, abych si s ní promluvila. Takhle jsem zjistila, že si ubližuje. Měla s sebou žiletku a řezala se do málo viditelných míst. Snažila jsem se jí od toho pomoct, ale dopadlo to tak, že jsem se málem na táboře zhroutila. Nakonec jsem dosáhla toho, že žiletku hodila do latríny a částečně to s ní pak bylo lepší. Přišla také jednou taková nehoda.

Při jedné hře mimo tábor náhle začala špatně dýchat a bylo jí nevolno. Tehdy jsem tam byla sama vedoucí, tak jsem poslala pro další vedoucí a snažila se něco udělat, ale byla jsem v šoku a ještě jsem neměla zdravotnický kurz. Nakonec se to vyřešilo, tak, že jsme zavolali sanitku. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc ji mám ráda a jak moc nás sblížila táborová situace. Pak jsem se od toho snažila odprostit, protože jsem věděla, že je toho je na jednoho moc.

Samozřejmě jsem to řekla vedoucím, takže to všechny věděly. Některé to věděly už předtím. Zaprvé já, pak naše zdravotnice, které se svěřovala také a ještě taky Pecka a jedna vedoucí. Bohužel jsme netušily, co s tím. Oddílová vedoucí proto zkontaktovala sociálku, ale myslím, že to až tak moc nepomohlo. Přišlo ještě mnoho dalších hrozných situací, ale ty už popisovat nechci, jsou až příliš osobní.

Na letošním táboře mě velmi překvapila. Chovala se jinak, než jsme byly zvyklé. Začalo to při dostavbě tábora, když dostala k sobě pár světlušek a měla za úkol s nimi nějak zhezčit umývárku a cestu k latríně. Tohoto úkolu se zhostila s radostí a myslím, že tak hezkou umývárku jsme dlouho neměly. Jakmile to měla hotové, šla ještě ochotně pomáhat i ostatním, což od ní bylo moc milé.

Další: Ne, že bychom si už předtím nevšimly, jak se chová k světluškám, ale stejně. Pořád za ní pobíhaly a měly ji hrozně rády. Dokonce během oddílového dne, kde jsme vyplňovaly takové dotazníky, jedna světluška napsala jako odpověď k otázce: S kým bychom chěly být na opuštěném ostrově?, napsala, že by chtěla být s "Kunhutou". A taky byla kmotrou jedné světlušce u slibu, která byla moc šťastná, že jí má. Když jsme pak byly společně u slibového ohně a já udělala kolečko: Co pro nás znamená skauting?, řekla to moc hezky a promyšleně.

Letos se mi na ní taky moc líbila její nadšenost a veselost. Ať už její skupinka prohrávala nebo ne, stejně si udržovala ve skupince smích. :)

Myslím, že právě pro takové drobnosti by byla skvělou vedoucí. Moc bych si přála, abychom si ji udržely a ukázaly jí směr. :)