Gemini 2015/Pozorování/Martin

Pro úkol pozorování si vybírám chlapce, člena oddílu skautů. Kluka, který má mnoho splněných vlčků z vlčáckého oddílu, patří mezi ty nejlepší. Po přestupu do oddílu skautů však v kolektivu zase nevyniká. U ostatních chlapců patří mezi ty, kteří jsou nejúspěšnější v plnění zadaných úkolů, ale ptám se sám sebe, má dostatečné kompetence pro vedení družinky?

Chlapci je jedenáct roků, velikost postavy je typická jeho věku (cca 130 cm), hubená, blond vlasy. Půjde do 6. třídy ZŠ. Kluk je od pohledu zdravý, dobře živený a sportovní typ. Občas si stěžuje na problémy s koleny. Jeho rodiče jsou mladí a aktivní ve farnosti, kterou navštěvuje celá rodina. S vedením oddílu tedy komunikují a oddíl podporují. Na schůzky chodí chlapec vhodně oblečený, v tomto ohledu nejsou pozorovány žádné nedostatky a zanedbání. Na různé výpravy či po skončení tábora si rodiče pro dítě chodí, na schůzky jen občas. Kluk o sebe pečuje – nechodí špinavý ani nijak zaneřáděný, spíše naopak. Na hlavě si nechal vymodelovat účes poslední módy, strojkem boky a temeno a zbytek delší. Na táboře s kluky po sprše zkoušeli v zrcadle u auta modelovat různé účesy. Kluk je živý, ale tak nějak pomalu. Jeho motivací jsou spíše vnější podněty. Často vyhrává ceny za měsíční bodování, a také vyhrává za věci, které jsou lehce dosažitelné. Jeho osobnostní rysy jsou typické pro sangvinika, avšak s prvky cholerika. Vše takovým svým způsobem. V hodnotách se neodlišuje. Ke svým rodičům vzhlíží, mají společné hodnoty. Aspiruje spíše na sportovní výkony. Sebereflektovat dokáže ale pouze způsobem, že když mu něco nejde, vadí mu to a chtěl by, aby mu to šlo (např. odpalovat na baseballu). Zkrátka, chtěl by být mezi nejlepšími. V tom mu však brání jeho roztěkanost a nepozornost

I přes jeho stížnosti na kolena se věnuje řadě sportovních kroužků (stolní tenis a florbal), ve svém volném čase také navštěvuje výtvarku a hru na saxofon. je žákem církevní základní školy. Je ve většině věcí průměrný, avšak všiml jsem si jeho kvalitního zápisu do táborové kroniky (kdysi nám povídal, že mu mamka raději nadiktuje slohovou práci).

Navazování vztahů mu jde velmi dobře. Na táboře to byl „utužovač“ vztahů mezi dívčím a chlapeckým oddílem. Líbilo se mu více dívek – byl to záletník. S druhými vychází v pohodě, dokáže se domluvit, popř. ustoupit. Za každou cenu však svůj názor netlačí vpřed. Komunikuje zcela bez problému, samozřejmě se rád baví spíše se staršími, ale nepohrdne i mladšími.

Rodina dítěte je pětičlenná – 3 bráškové a rodiče. Náš pozorovaný kluk je nejstarší. Hodnoty rodiny jsou získávány z víry, navštěvují římskokatolickou farnost, kde se rodiče zapojují do vedení různých kroužků. Rodina je finančně stabilní a zabezpečená. Bydlí v bytě, výbava chlapce je adekvátní, komfortní, nijak poničená. Platby jsou vždy včas zaplacené. Rodiče jsou velkými vzory pro chlapce, je na tom založená celá výchova. Otcova výchova je volnější, matka má pevnou ruku. Tatínek je přes volný čas, mamina přes výuku ve škole. Chlapec také své rodiče jako vzory bere, má před nimi úctu a respekt. Je to snad také díky tomu, že jejich příjmení je ve městě (minimálně pro farníky) velmi známé. Vzájemné interakce jsou se vší slušností a ohleduplností.

Dítě v nově vzniklém oddíle už není ten jeden z nejstarších a s těmi nejlepšími vlčky, které kdo může získat. Ve skautském oddíle se dostává mezi „směsku“ chlapců – skautů/neskautů. Snaží se více držet u starších a zkušenějších rádců i přesto, že je věkově jeden z nejmladších. Mezi chlapci-neskauty jeho vlčci zanikají a je zde pouze sám za sebe, za kluka jako každý jiný. I přes jeho snahu být středem pozornosti se setkáváme v různých situacích s jeho individuální povahou. V mnoha hrách, kde je zapotřebí týmová spolupráce „rve“ spoustu věcí sám, tým poté ztrácí. Také

Závěr Kluk se může zdát jako budoucí rádce, avšak jeho autorita či dovednost udělat v kolektivu pořádek a být spoluodpovědný za dění ve skupině mírně pokulhává. Na takové závěry je ještě brzo vzhledem k věku pozorovaného chlapce. Je dobré si to v tuto chvíli uvědomit a začít na tomto více pracovat. Přesněji na týmové spolupráci, spoluodpovědnosti za dění ve skupině. Také z jeho výpovědí dovozuji, že nemá ve svém jednání a počínání takovou volnost od rodičů. Nedostává prostor dozvědět se, jak vypadá následek jeho vlastního rozhodnutí a konání. A nebo to rodiče mají pevně pod kontrolou?