Gemini 2017/Pozorování/Stolička: Porovnání verzí

Základním kamenem odměn a trestů v našem oddíle je tzv. "Drak", kterého jsme zavedli před 2 lety. Jedná se o namalovaného draka na A4. Papír je rozdělený malými čtvercovými poli a na straně je v každém řádku širší políčko pro jméno každého dětského člena oddílu. Od jména se přidávají červená políčka (na tu stranu má namalovaný drak hlavu a šlehá z ní červené plameny) a z druhé strany řádky zelená. K Draku se váže legenda o sv. Jiřím, který jako patron skautů přemohl draka a proto i my jako skautky a skauti každý sám za sebe, ale i společně jako oddíl, se snažíme také znovu každý rok draka přemoci. To se nám daří v momentě, když drak mizí pod zelenými políčky. A naopak se nám nedaří, když je silnější než my a svými plameny plní políčka červenou barvou. Zelené políčko může každý dostat za příkladné skautské chování. Naopak červené dostává, když se poddává sám sobě a skautsky nejedná. Legendu o draku vysvětluji vždy znovu v září a připomínáme ji i několikrát během roku. Systém funguje tak, že každý mladší člen oddílu může na konci schůzky/výpravy/táborového dne pro kohokoliv navrhnout zeleného draka a svůj návrh zdůvodnit. Vedoucí pak posoudí, zda si návrh zaslouží i přetavení v zelené políčko. Naopak červené draky smí udělovat pouze vedoucí (děje se tak po předchozí vzájemné domluvě mezi nimi = zamezení udělování situačně v afektu). Diskuze nad navrhovanými draky se děje na závěrečném nástupu akce či na táboře v určený vhodný čas během dne a za přítomnosti všech členů oddílu. Za silné stránky našeho draka považuji: 1) skrze společnou diskuzi s dětmi prostor pro kritickou reflexi situací a chování v nich, 2) posilování snahy všímat si dobrého chování u druhých a umět ho veřejně ocenit (= zelené draky kromě vedoucích navrhují i děti pro ostatní), 3) posilování koheze skupiny: hodnocení jednotlivců, které získává na významu, když se daří celé skupině (= drak na papíře zmizí jedině, když se každý chová rytířsky a svými zelenými políčky ho překryje). Funkce 3. bodu (společné přemožení draka) je vždy součástí při vyprávění legendy. Drak je ale živý tvor a proto nevisí jen staticky na nástěnce v klubovně během schůzek. Pronásleduje nás i na výpravách a táboře. Snažíme se mu ale čelit a proto si ho vždy dáme na viditelné místo, abychom nezapomínali se mu postavit. Dětmi je systém Draka pozitivně přijímán a hrozba udělení červeného draka dobře působí jako varovný signál ke zlepšení chování. Získání zeleného draka vnímají v drtivé většině prestižně (druhým rokem ještě více, než tomu bylo loni). Občas nastanou úsměvné, ale milé situace, když si nějaké dítě chce udělit červeného draka samo sobě. Většinou se nahlíží více sebekriticky, než je nutné a společně situaci rozebereme a draka neudělujeme. Za jejich snahu i vidět sebe sama kriticky je vždy oceníme. 

Kromě draka dáváme klasických 10 dřepů za neslušné výrazy či za rušení při programu (toto je potřeba hlídat, aby dřepy měly svoji účinnost a přílišným udělováním nebyl jejich účinek devalvován).  

Významnějším trestem je měsíční dovolená, která může být udělena za 15 červených draků a nebo za dlouhodobé špatné chování. Udělili jsme ji zatím 2x. Při jejím udělení dostal dotyčný nějaký úkol, kterému se má během dovolené věnovat (modrý život, zaznamenávání radostných prožitků, zápis do kroniky, ...). Zároveň loni jsme měli v tom samém měsíci výpravu, a tak jsme mu (vlče 1, 11 let) z ní poslali pohled. Je mu tak naznačeno, že se jedná o dočasný stav a že je stále součástí našeho oddílu, že ho máme rádi a těšíme se až zase mezi nás vrátí. Pohled od nás z výpravy ho velmi potěšil a k našemu překvapení po dovolené byl jak vyměněný.

Situační tresty: uvedu 2 výraznější příklady. První jsem udělil loni na táboře za porušení pravidel při večerní vycházce do lesa v rámci táborové hry. Pravidlo bylo jednoduché: nesvítit baterkou. Důvod byl dostatečně vysvětlen před odchodem z tábora: šlo o speciální slavnostní chvíli v rámci hry a zároveň jsme vysvětlili praktickou rovinu lepšího vidění v nočním lese bez umělého světla. Při odchodu jsem upozornil baterkou svítící vlče 2 (11 let) ať ji zhasne. Během cesty ji ale zas 2x rozsvítilo. Jelikož jsme šli v jedné skupince, tak jeho chování kazilo slavnostní atmosféru i praktickou rovinu, kdy ti co už si zvykli na přirozené večerní světlo, zas byli oslepeni. Přišel jsem k němu a klidně mu sdělil, že se spolu vrátíme do tábora, což jsme také učinili. Ostatní pokračovali dále a já se po té k nim vrátil. Vlče zůstalo v táboře a bylo mu to líto.  

Druhý se stal též na loňském táboře. Každá družinka spí v jednom týpku. Každý den týpka kontrolujeme a vyzýváme jejich obyvatele k úklidu. Avšak jedno vlče 3 (11 let) i přes tři upozornění hrozby leteckého dne si za půl dne v týpku neuklidilo. Situace byla složitější, že se jedná o dítě s poměrně těžkým aspergerem. V oddíle patří ale k nejstarším a občas se snaží chovat jako starý mazák a dávat najevo, že on to nemá zapotřebí. Vždy je ale u něj těžké rozlišit do jaké míry je to snaha před ostatními ukázat, že si může dovolit víc než ostatní (což odmítáme) a do jaké míry záležitost jeho handicapu. Přesto jsme se s druhým vedoucím rozhodli mu odpoledne letecký den udělat. Jeho reakce byla hystericky odmítavá a odešel trucovat. Když se uklidnil snažil jsem se mu sdílet své pocity i zrcadlit ty jeho a pomáhal mu s úklidem jeho věcí. Do konce tábora sice neměl perfektně uklizeno (což vzhledem k jeho hendicapu není ani možné), ale výrazně svůj úklid zlepšil, což ocenili i ostatní členové jeho družinky.