Historie Gemini/Nejlidnatější ročník: Porovnání verzí

Nebyl to ovšem vůbec náš záměr. Je samozřejmě běžné, že se historie následujícího ročníku začíná psát už v době, kdy probíhá ten aktuální. Protože to, jestli vůbec nějaký následující bude, záleží na tom, jak ten právě probíhající dopadne. Jenomže – jak si můžete přečíst v minulém dílu – o tom, že ten „následující“ bude, nebylo celkem žádných pochybností. Problém ale byl v tom, že v době, kdy jsme si – obrazně řečeno – střídavě poklepávali na ramena, jak jsme ten první ročník zvládli, a začínali se zotavovat ze všech možných tělesných i duševních šrámů utržených při tom „zvládání“, připsala k historii Gemini své zásadní slůvko i ruka, která nejspíš o důsledcích pro nás vůbec netušila. Zkrátka, když jsme v září zažádali o rezervaci letního termínu pro Gemini 1999 na Orlovech, zjistili jsme, že „náš“ termín si zajistil už někdo jiný (tohle se nám stalo pak ještě jednou, ale tehdy – na rozdíl od situace v roce 1998 – nám ILŠ Collegium velkoryse ustoupila). Po různých sice originálních, ale naprosto nereálných nápadech, jak se s tím vypořádat, jsme s povděkem využili nabídku nymburského Pedra (v té době čerstvého absolventa Polluxe 98 a klíčového člena týmu), který měl dobrý kontakt na základnu v Pášově u Kouřimi. Nádavkem jsme k tomu sice vyfasovali partu sezónních dělníků, kteří s námi objekt sdíleli, ale (k našemu velkému překvapení) chovali se skoro jako neviditelní duchové. Fakt, že jsme pak v následujících ročnících Pášov ještě několikrát využili pro jarní akce Gemini , svědčí o tom, že nám tam nijak zle nebylo – byť v závěrečném hodnocení se do zápisu z porady týmu dostala i tahle větička: ''Prostředí hrálo velkou roli. Orlovy jsou semknuté, Pášov byl roztříštěný. Mluvili jsme o místu negativně – přenášeli jsme to na frekventanty.''