Gemini 2015/Výměna/Ivča: Porovnání verzí

Tábor trval 14 dní.

Na táboře byla polovina střediska z Brna - Lužánek, konkrétně oddíl skautek, oddíl světlušek a družina Popůvky (Waunova malá družina vlčat a světlušek).

Na táboře měli do deseti vedoucích, jejich počty se ale měnily.

Na tábor jsem přijela s Waunem autem v pátek večer. Přijetí bylo vlídné a příjemné, od světlušek také dost zvědavé ("kdo je ta paní co přijela?")

Atmosféra byla celkem podobná jako u nás - pohodová, občas mi přišlo, že protože je tábor celkem velký, všechno trvá déle a každý na každého věčně čeká (což je ale věc, které se dá těžko zabránit).

Vedoucí s dětmi mají dobrý přátelský vztah, děti mohou kdykoli přijít za vedoucími a nebojí se. Specifické byly děti z Popůvek, které Wauna doslova zbožňují :)

Kromě běžné jídelní a hygienické rutiny byl v pátek večer večerní program v tee-pee, noční etapa, v sobotu odpoledne zdravotnická hra (maskovačka). V sobotu večer byl v plánu slibový a přezdívkový oheň, ale kvůli velkému dešti to bylo celé přesunuto o den později.  

Toho jsem si  bohužel úplně nestačila všimnout..

Z toho, co jsem byla schopna vypozorovat, je mezi vedoucími dobrá parta.

Na táboře byly dvě družiny skautek, dvě družiny světlušek (snad počítám správně) a jedna družina Popůvky. Na táboře zůstávají družiny stejně jako přes rok, protože je není nutné kvůli etapovce nijak měnit. Program se většinou řeší po oddílech, po družinách jsou hlídky a služby v kuchyni.

Waun je vedoucí družiny (budoucího oddílu?) Popůvky, kterou vede od jejího vzniku. Na táboře byl jen na víkendy a jeho role byla jednoduše jeden z vedení (snad se nepletu). Pokud bych měla porovnávat s mojí rolí, řekla bych, že to bylo dost podobné, akorát já jsem na táboře trávila o dost víc času. Naopak ale poslední rok nevedu žádnou družinu, a moje úloha byla asi více zaměřená na celek. U nás je to ale pochopitelné, protože jsme malý tábor a veškerý program máme společný.

Můj program byl pro všech 11 skautek, věkově okolo 12 - 13 let.

Cílů jsem měla víc:  

Aby to skautky bavilo, aby si vyzkoušely a dozvěděly se něco nového a aby si zkusily to, co umí, aplikovat.  

Cíle tábora přesně neznám, ale byla jsem ujištěna, že můj program (šifry) pro skautky nebude nic moc nového a neobvyklého a že je to vždycky dost baví. Takže si myslím, že to minimálně cílům neodporuje.

Skautky byly ochotné, dobře se s nimi spolupracovalo a myslím, že je to celkově docela bavilo. Ke konci byl trochu problém s tím, že některé byly trochu nervozní, že by měly jít spíš do kuchyně (byl to dopolední blok programu), a tak už nebyly tak koncentrované jako na začátku.

Byla. Dělal mi trochu problém konflikt rolí - nejdřív jsem přijela jako návštěva, která je cizí a na všechno se ptá ostatních, pak jsem najednou měla přepnout na člověka, který vede nějakou část programu a je to ten, který by měl vědět. Proto jsem si nebyla jistá, jak se k dětem chovat a tím, že jsem je neznala, ale záleželo mi na tom, aby se to povedlo, jsem se trošku bála.

Byla jsem ráda, že už na to nemusím myslet a mám to za sebou, a potěšilo mě, když mi některé z holek program pochválily i mimo moji zpětnou vazbu - mezi řečí.

S realizací jsem celkem spokojená, jediné, co mi do toho zasáhlo, byl krátký déšť. Cíle snad taky splnil: Většinu skautek to bavilo, vyzkoušely si i šifry, které ještě nikdy neviděly, dozvěděly se něco o historii kryptografie (dokonce se mě se zájmem vyptávaly na principy Enigmy) a potom si zkusily samy šifry vytvářet tak, aby je přečetla jen určená osoba, nikdo jiný, a ta aktivita se docela dařila.  

Zaujal, ale rozhodně ne všechny stejně. Bylo vidět, že co je pro někoho hračka, pro druhého velká luštící záhada.

Překvapilo mě spousta věcí, mimo jiné třeba zvyky u jídla, to, že na sebe celá družina čeká atd..

   

Inspirovalo mě třeba to, jak je řešená etapovka. Družiny mezi sebou nesoutěží, spíš postupně společně procházejí příběhem, tudíž není nutné družiny na tábor měnit. Což je věc, kterou děláme my a tady jsem zjistila, že to není nutné. Dál třeba přezdívkové ohně, které my nemáme.

Řekla bych, že celkem v málo věcech, protože i každodenní zvyky se liší.

Jednak je o dost početnější, jednak se liší v každé maličkosti, nástupy, jídlo, ... Potom určitě v etapovce, na kterou je asi kladen větší důraz.

Asi by mi chyběl náš večerní rituál - příležitost, kdy se hodnotí den a začínají se jednodenní výzvy. Je to prostor, ve kterém může kdokoli říct cokoli celému táboru - ale nevím, jestli by to ve větším počtu fungovalo.

Pokud cílem bylo seznámit děti s tím, jak se ošetřují základní zranění, myslím, že byl Waun úspěšný.

Asi tím, že si byl Waun jistý, co dělá, a vzhledem k tomu, že náš tábor je holčičí, jistě je zaujala pánská návštěva (což bylo jasné v tu chvíli, kdy přijel a několik dětí se hned seběhlo).

Silné bylo hlavně téma, které bylo u nás rozhodně nevyčerpané, protože mezi naším vedením není nikdo, kdo by si  troufal často dělat zdravotnické programy.

?