19
editací
m
bez shrnutí editace
(Založena nová stránka: '''Fyzický vzhled''' Honzovi je téměř 14 let, což je v oddíle lehce nadprůměrný věk, ale je součástí poměrně silné generace. Oproti pomyslnému průměrném...) |
mBez shrnutí editace |
||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
Honzova rodina je spíše chudá, ale je schopna Honzovi zajistit potřebné vybavení pro oddílovou činnosti. Svědčí o tom i drobné problémy s platbami kolem oddílu, nikdy jsem však nezpozoroval nic závažného. | Honzova rodina je spíše chudá, ale je schopna Honzovi zajistit potřebné vybavení pro oddílovou činnosti. Svědčí o tom i drobné problémy s platbami kolem oddílu, nikdy jsem však nezpozoroval nic závažného. | ||
''' | '''Zápletka''' | ||
Minulý tábor se stalo, že pro Honzu přijel druhý den návštěvního dne (po třech týdnech tábora a týden před jeho koncem) otec a neohlášeně Honzu odvezl z tábora pryč. Dodnes nevíme, do jaké míry toto rozhodnutí mohl Honza ovlivnit, ale výsledkem bylo, že ho oddílový sněm vyloučil z oddílu a Honza si musel v září dělat znovu nováčkovskou zkoušku. Přes rok jsme se s ním pak snažili pracovat s ním tak, aby našel v oddíle své místo a měl chuť v něm fungovat i nadále, což se do jisté míry podařilo, Honza během roku fungoval a na tábor odjel spolu s ostatními. Na začátku tábora se ale začalo proslýchat (patrně tak, že se o tom s někým soukromě bavil a informace se pak šířila, až ji zaslechl i nějaký z vedoucích), že opět plánuje na návštěvní den znovu odjet a tím odejít z oddílu. Vedoucí to pak řešili na několika radách. V první části tábora jsme nepodnikali žádné výrazné kroky, snažili jsme se zjistit, jak se Honza v oddíle cítí a co s ním dále. Zdálo se, že mu nějaké věci v oddíle dělají radost, často byl oceňován ostatními členy (večer se na táboře udělovaly tzv. látky, tj. ocenění těm, kteří někomu za ten den pomohli) a nezdálo se, že by chtěl odejít. Asi v půli tábora pak sám Honza zašel za jedním z vedoucích a oznámil mu, že je možné, že na návštěvním dni odejde. Reakce vedení následující den pak byla taková, že jsme mu nabídli, že by se od září s jedním z vedoucích mohl stát tzv. správcem klubovny, tj. člověkem, který se stará o materiální zabezpečení v klubovně. Tento návrh Honzu očividně nadchl a po některých rozhovorech prohlásil, že v oddíle a na táboře zůstane. Nebyli jsme si ale v tu chvíli jisti, do jaké míry byl plán odjet z tábora plánem rodičů a do jaké míry Honzův a proto jsme tedy ještě z tábora jeho rodičům volali a vysvětlovali, že si myslíme, že Honza má v oddíle své místo a mí pro něj smysl do něj chodit – což se nakonec podařilo a Honza skutečně na táboře zůstal do konce a vyhrál již zmíněnou olympiádu. | Minulý tábor se stalo, že pro Honzu přijel druhý den návštěvního dne (po třech týdnech tábora a týden před jeho koncem) otec a neohlášeně Honzu odvezl z tábora pryč. Dodnes nevíme, do jaké míry toto rozhodnutí mohl Honza ovlivnit, ale výsledkem bylo, že ho oddílový sněm vyloučil z oddílu a Honza si musel v září dělat znovu nováčkovskou zkoušku. Přes rok jsme se s ním pak snažili pracovat s ním tak, aby našel v oddíle své místo a měl chuť v něm fungovat i nadále, což se do jisté míry podařilo, Honza během roku fungoval a na tábor odjel spolu s ostatními. Na začátku tábora se ale začalo proslýchat (patrně tak, že se o tom s někým soukromě bavil a informace se pak šířila, až ji zaslechl i nějaký z vedoucích), že opět plánuje na návštěvní den znovu odjet a tím odejít z oddílu. Vedoucí to pak řešili na několika radách. V první části tábora jsme nepodnikali žádné výrazné kroky, snažili jsme se zjistit, jak se Honza v oddíle cítí a co s ním dále. Zdálo se, že mu nějaké věci v oddíle dělají radost, často byl oceňován ostatními členy (večer se na táboře udělovaly tzv. látky, tj. ocenění těm, kteří někomu za ten den pomohli) a nezdálo se, že by chtěl odejít. Asi v půli tábora pak sám Honza zašel za jedním z vedoucích a oznámil mu, že je možné, že na návštěvním dni odejde. Reakce vedení následující den pak byla taková, že jsme mu nabídli, že by se od září s jedním z vedoucích mohl stát tzv. správcem klubovny, tj. člověkem, který se stará o materiální zabezpečení v klubovně. Tento návrh Honzu očividně nadchl a po některých rozhovorech prohlásil, že v oddíle a na táboře zůstane. Nebyli jsme si ale v tu chvíli jisti, do jaké míry byl plán odjet z tábora plánem rodičů a do jaké míry Honzův a proto jsme tedy ještě z tábora jeho rodičům volali a vysvětlovali, že si myslíme, že Honza má v oddíle své místo a mí pro něj smysl do něj chodit – což se nakonec podařilo a Honza skutečně na táboře zůstal do konce a vyhrál již zmíněnou olympiádu. | ||