Zobrazení zdroje stránky Uživatel:Spalek/Blog: Proč nebudu přednášet na Elixíru

Proč? Čím jsem starší, tím méně mi vyhovuje superklipovitost řady 
skautských seminářů. Plocha (řádově) 45 minut má svá jasná omezení a je
použitelná jako součást uceleného pásma na sebe vzájemně navazujících
programů nebo jako prostor pro nějaký úzce vymezený, zpravidla značně
odborný vstup. Ale i při maximální snaze si neumím představit
třičtvrtěhodinový blok o plánování v zadaných podmínkách. Sejdou se tam
lidé, kteří budou mít velmi rozdílnou zkušenost s plánováním (skautským i
jiným). Lidé, kteří ještě před čtvrt hodinou seděli každý na jiném
programovém bloku a jsou naladěni každý jinak. A teď obsáhni během 45
minut problematiku tak komplikovanou a rozsáhlou, jakou je plánování.

Nejen, že to neumím, já jsem přesvědčen, že to nejde. Že není v 
takovém čase možné dodat účastníkům program, který by je skutečně 
obohatil a posunul dál, rozšířil jim obzory a změnil přístupy k 
věcem. A o to jde při plánování především. Naopak hrozí, že uvedený 
program bude kontraproduktivní - že si účastníci odnesou v hlavě 
ještě větší guláš, než s jakým přišli, nebo naopak nebezpečnou 
představu, že teď už to chápou. Protože nijak nezpochybňuji, že je 
možné ve 45 minutách dodat program, který bude účastníky bavit a 
poskytne jim potěšující pocit, že se o plánování něco naučili. Sice 
falešný, ale přesto hřejivý. To bych uměl, ale nechci to dělat.

Abys mi dobře rozuměl - já se nevyhýbám tomu, abych někoho učil 
plánovat. Ale plocha potřebná pro motivační a teoretickou část 
představuje zhruba 3 hodiny a pokud to má být i s praxí, tak jsme asi tak
na 10 hodinách. A ještě je to rychlokurz. A taková věc nemá smysl na
semináři/setkání, kam přijedou lidé naladění na to, že chtějí oběhnout co
nejvíce témat, potkat se s co nejvíce účastníky, přivonět si támhle a
čuchnout si semhle. 

Zpětnou vazbu si umím představit ve 45 minutách ryze technicky. Tedy
program o tom, jak zpětnou vazbu dělat. Jenže takové povídání musí být
součástí mnohem hlubšího kontextu o tom, k čemu je to dobré, proč to
dělat, jaká to má úsilí, jak to učinit součástí všedního dne atd. A jsme
zase někde jinde než u 45 minut. Na metodiku (cíle a prostředky) pro
čekatele to platí v bledě modrém stejně.

Možná že jsme tento trend v současném skautském vzdělávání pomohli 
odstartovat my na Gemini. Našemu kaleidoskopu třičtvrtěhodinových 
bloků vytýkají kritici (i z vlastních řad) klipovitost již dlouho. 
Nicméně tam je to alespoň částečně vyváženo tím, že se jedná o 
skupinu účastníků, která spolu "žije a pracuje" (v celkovém úhrnu) 
skoro tři týdny a minimálně někdy ke konci školy by jim ta 
roztříštěná změť dojmů, informací a naučených postupů měla secvaknout
dohromady a vytvořit jim plastický a mnohovrstevnatý obrázek. A ten by jim
měl pomoct při jejich dalším činovnickém působení. Mimo jiné proto, že
snažíme co nejlépe vzájemně vyladit obsahy jednotlivých programů a pořád
mít na paměti ten výsledný cílový obrázek. Přesněji řečeno by ho měl mít
na paměti každý, kdo jakýkoliv program připravuje.

Nechci, abys to chápal jako kritiku vašeho snažení. KAŽDÉ setkání je
přínosné a NĚCO si nepochybně účastníci odvezou. Ale ne to, co bych jim
uměl dát já.

Měj se a hodně zdaru.

Špalek

----------