Edy: Porovnání verzí

'''Jaká je moje „civilní profese“ – a jak jsem se na ní připravoval.'''  

Já už mám poměrně bohatou historii. Vystudoval jsem matematiku na MFF UK, pracoval 15 let jako matematik analytik na programech počítačové podpory výuky, pak jsem dvanáct let dělal redaktora v Českém rozhlase v Redakci náboženského života, kterou jsem tam založil. Čtyři roky jsem byl ředitelem Kanceláře ČRDM a teď dva roky spolupracuji s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání – vypracovávám analýzy pořadů, které mohou ohrožovat děti a mladistvé nebo jsou v rozporu s objektivitou.  Moje hlavní příprava sestávala z vlastního studia (společenské a filosofické disciplíny), vedení skupin lidí (odbor turistiky TJ Sokol Krč měl v roce 1990 asi 350 členů), činností v různých skupinách „skryté církve“ před rokem 1990 a konkrétní výchovné činnosti s dětmi a učení se od nich.

Knihy – díky nim vím, co je to závislost ;-) Po roce 1990 jsem se vůči knihám dostal do pozice, v jaké se ocitne mladý muž po mnohaletém pobytu na pustém ostrově, když je náhle obklopen nádhernými ženami, z nichž ho každá navíc zve ;-) Všechno, co se týká poznání o člověku a jeho světě – a samozřejmě i Tvůrce toho všeho. Četl bych od rána do večera – a občas si poslouchal hudbu… Konkrétně uvedu aspoň Džibránova Proroka, Buberovo Já a Ty, Mezi člověkem a Bohem od Michela Quoista, Thákurovu Gítaňdžálí, Čapkovy Hovory s TGM, Chuť žít od Pierra Teilharda de Chardin, Pascalovy Myšlenky, Dopisy Olze od Václava Havla a cokoliv od Jiřího Mrkvičky, Romana Guardiniho a Erazima Koháka.