1 146
editací
Jak připravit přednášku: Porovnání verzí
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
''Poznámka na úvod: Zabýváme se zde především programy, jejichž hlavním cílem je někoho něčemu naučit. | |||
'' | |||
==Proč / Co / Jak== | |||
Předem je nutno odpovědět na tři základní otázky: Proč / Co / Jak | |||
* '''Proč:''' Jaký je smysl a účel programu, čeho chci dosáhnout, co si mají posluchači odnést, neboli jde o stanovení cíle (či cílů) programu. Cíle mohou a nemusí být posluchačům sděleny. | |||
* '''Co:''' Vymezení tématu, obsah sdělení, výběr poznatků - tj. o čem budu mluvit, tj. obsah programu. | |||
Závisí na cíli, který si kladu, i na okolnostech (čas, prostředí, prostředky, co o tom řekli jiní, dostupná literatura, posluchač - věk, znalosti, úroveň, znám/neznám posluchače). Obsah je nutno důkladně promyslet, vyžaduje to jistý čas (který většinou nemáme). | |||
Při přípravě je možné zaznamenat zpracovávaný obsah pomocí myšlenkové mapy nebo tabulky, to nám pomůže vytvořit strukturu výkladu a na nic podstatného nezapomenout. | |||
Téma - úzké-široké, seznámení, výklad, naučení, ukázka... | |||
'''Jak:''' Způsob provedení programu. Jde o to, podat téma takovou formou, aby posluchačům přineslo co nejvíce (tj. aby program co nejlépe splnil cíl, který jsme si dali). | |||
Příklady různých forem (nelze jednoznačně žádnou upřednostnit či zavrhnout - každá má své výhody a nevýhody): | |||
– Výklad, přednáška - Je vhodné doplnit výklad ukázkami, ilustracemi, schématy apod. | |||
– Diskuze, rozhovor - rozmyslet předem návodné (provokativní) otázky, připravit se na situaci, že nikdo nechce diskutovat nebo diskuzi odvede od tématu. | |||
– Hra, činnost - dobré na zapamatování a pro povzbuzení zájmu, někdy se může ztrácet celek. Náročnější pro přípravu předem. | |||
– Práce s literaturou - vhodné pro úsporu času: posluchači si předem téma prostudují, pak o něm diskutují. Jiná možnost je využít literaturu po programu k prohloubení a zopakování tématu. | |||
– Film, video, poslechový pořad - sám o sobě vede posluchače k přílišné pasivitě, je nutné je průběžně aktivizovat (otázky, komentáře, hra). Lepší zařadit několik krátkých ukázek (po 7 -10 minutách) než hodinový film vcelku. | |||
– Řešení problému, miniprojekt - náročné na čas, lepší zapamatování a osvojení dovedností. | |||
– Dramatická výchova - různé možnosti využití (např. problematika drog, sekt, apod.) | |||
Jednotlivé uvedené způsoby se překrývají, výše uvedené členění je jen pro lepší orientaci. Způsoby je možno kombinovat. | |||
Před programem je nutno seznámit se s prostředím, eventuelně ho upravit, připravit si všechny pomůcky včetně technických detailů (fungující přístroje, fixy, papíry...). | |||
Není pravda, že složité a drahé technické prostředky zajistí nejefektivněji kvalitu výkladu. | |||
2. Postup při přípravě (rekapitulace). | |||
1. Určení cíle. | |||
2. Rozpracování obsahu (tj. co všechno dané téma zahrnuje), jeho struktura (co je nejdůležitější, co méně důležité, jak na sebe jednotlivé části navazují, vnitřní logika tématu). | |||
3. Rozbor konkrétních podmínek (místo, čas, úroveň a znalost posluchačů,...). Na základě tohoto rozboru upravím obsah (vynechám, co už znají, přizpůsobím rozsah času). | |||
4. Volba forem, metod a pomůcek (v návaznosti na cíl, obsah a podmínky). | |||
5. Příprava všech materiálů (osnova či text výkladu, doprovodné texty pro posluchače, technické zabezpečení, pomůcky,...). | |||
6. Vyzkoušení nanečisto, diskuze v týmu apod. | |||
3. Vlastní projev | |||
Závisí na zvolené formě. | |||
Další text se zabývá obecnými pravidly, které se uplatní zejména při „klasické“ přednášce: | |||
Ústní: (viz rétorika, zde jen několik poznámek): | |||
· Je vhodné si dobře připravit začátek - oslovení, první větu. | |||
· Obsah - klasické členění: úvod - stať - závěr. | |||
· Úvod: navodit pozornost, uvést téma, zaujmout posluchače | |||
· Stať: cca 80 - 85 % času, vlastní proslov, jasná struktura, přehledné členění, nejpodstatnější myšlenky a informace je možné nenápadně zopakovat. Proslov by měl být uspořádán podle nějaké logiky, řečník by od tématu neměl skákat ke vzdáleným věcem a pak se vracet k blízkým. | |||
· Závěr: Shrnutí (např. každou klíčovou myšlenku či informaci shrnout jednou jasnou větou), konec by měl být něčím zajímavým, nejhorší je konec do ztracena. | |||
· Během proslovu je nutno sledovat čas. | |||
· Vždy je lepší mít několik myšlenek nebo informací „v zásobě“ a při projevu je nevyužít, než uprostřed času zjistit, že nevím, co dál říci. | |||
· Forma | |||
– Jazyk: hovořit spisovně, ale jednoduše, přirozeně (ne knižně, nepoužívat zbytečně složité termíny a cizí slova). | |||
– Hlas: mluvit přiměřeně nahlas (ale nekřičet - úměrně velikosti a vzdálenosti auditoria), zřetelně, občas změnit rytmus a hlasitost (oddělení jednotlivých částí, zvýraznění důležitých myšlenek), těmito změnami ale šetřit. Největší chyby - monotónní projev, drmolení, „kuňkání“ | |||
– Gestikulace, pohyb: přiměřeně, být přirozený, nepřehánět, pozor na rozpor slova a gesta. | |||
– Postoj, oči: vždy směrem k auditoriu, být v kontaktu s posluchači - občas oční kontakt, průběžně je sledovat (přikývnutí, výraz nejistoty, nuda - řečník reaguje např.: otázkou, zvýšením hlasu, překvapivou situací). Nejčastější chyby - koukám do zdi, do stropu, do papírů, nevšímám si publika. | |||
– Při zahájení je možné použít vtip, citát, krátký příběh - vyžaduje určitou zkušenost. | |||
– Humor, ironie: nesmí být agresivní, používat jako koření (málo, ve vhodný okamžik). | |||
Písemný a obrazový doprovod: | |||
Tabule - velikost, výraznost, čitelnost, uměřené použití barev. Měli bychom zajistit, aby všichni posluchači dobře viděli (lesk, krátkozrací v poslední lavici, vypsané fixy, překážející přednášející). | |||
Kolující předměty, obrázky, papíry - mohou rušit, posluchač musí sledovat dvě věci najednou. | |||
Papír - rozmnožený pro každého. Podle potřeby ho dostanou posluchači před nebo po výkladu. | |||
Možnosti použití: | |||
– Zkrácený heslovitý výklad - viz tento papír - nejběžnější způsob, ústní výklad rozvíjí a komentuje napsané teze. | |||
– Ilustrace, grafy, schemata - jednodušší i složitější obrázky, stejný může být i na tabuli, přednášející vysvětluje a komentuje obrázek, posluchač si může dělat poznámky přímo do textu. | |||
– Grafické znázornění osnovy tématu - myšlenková mapa, tabulka - umožní lepší pochopení tématu jako celku a souvislostí, může ušetřit spoustu času a nejasností posluchači. | |||
– Podrobný text přednášky - používá se hlavně pro ušetření času - přednášející vysvětlí podstatné body a souvislosti, zbytek si posluchač přečte. | |||
– Ucelený text, který tematicky souvisí s přednáškou - při širokém tematu a nedostatku času - částečně nahradí další přednášku. | |||
– Seznam literatury - může být doplněn krátkými anotacemi, vhodný vždy. | |||
Poslední tři materiály mohou být rozdávány až po přednášce. Rozdají -li se předem, mohou odvést pozornost od přednášky samotné. | |||