5 418
editací
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Život mě strčil nos do celé řady různých sportů. Žádný mě moc neoslovil. Běhat jen tak z bodu A do bodu B jenom proto, abych pak mohl běžet z bodu B do bodu A – to mě nijak nezaujalo. Na to, abych svůj metrák rozpohyboval, musím mít podstatně větší motivaci. Tu zpravidla nabízejí kolektivní sporty. Pocit „společného tahu na bránu“ pohne i velkým lenochem. Jenomže… | Život mě strčil nos do celé řady různých sportů. Žádný mě moc neoslovil. Běhat jen tak z bodu A do bodu B jenom proto, abych pak mohl běžet z bodu B do bodu A – to mě nijak nezaujalo. Na to, abych svůj metrák rozpohyboval, musím mít podstatně větší motivaci. Tu zpravidla nabízejí kolektivní sporty. Pocit „společného tahu na bránu“ pohne i velkým lenochem. Jenomže… | ||
Vezměme si třeba fotbal. Jasně – hrál jsem ho s klukama už od malička. Jenže záhy jsem pochopil, že se ode mě neočekává nic jiného, než že budu protihráčům překážet o něco málo víc, než spoluhráčům. A řekněme si upřímně, že takto nastavené očekávání bylo přiměřené. Prostě úspěch týmu závisel plně na těch, kteří | Vezměme si třeba fotbal. Jasně – hrál jsem ho s klukama už od malička. Jenže záhy jsem pochopil, že se ode mě neočekává nic jiného, než že budu protihráčům překážet o něco málo víc, než spoluhráčům. A řekněme si upřímně, že takto nastavené očekávání bylo přiměřené. Prostě úspěch týmu závisel plně na těch, kteří to opravdu uměli a ti ostatní tam byli spíš do počtu. | ||
Softbal funguje trochu jinak. Nabízí každému – bez ohledu na to, jak moc je šikovný, rychlý a zdatný – příležitost prožít si pocit „teď je to na mě!“ Hráli jsme ho celá léta v oddíle smíšeném nejen klukovsko-holkovsky, ale i věkově. Byli tam rychlí a pomalí, obratní a neobratní, malí a velcí. Každý, kdo hrál soft déle, tak si našel něco, čím byl týmu užitečný. Někdo uměl rychle běhat a byl nedostižný v „kradení met“. Někdo uměl dobře chytat a házet – to se v softu hodí vždycky. Někdo měl velkou sílu a jeho odpaly směřovaly daleko za soupeřovy hráče. Ti kteří mě znají, tak vědí, že neoplývám ani jednou z uvedených předností. Tak těm prozradím, že já jsem se naučil dobře pravidla. To se taky hodí. Kdysi jsem četl, že softbal má něco společného se šachy. Opravdu – rozhodnutí, na kterou metu hrát, je často stejně důležité jako dobrý odpal. A kdo pozorně sleduje situaci na hřišti a rozumí jí, může svému mužstvu hodně pomoct. | Softbal funguje trochu jinak. Nabízí každému – bez ohledu na to, jak moc je šikovný, rychlý a zdatný – příležitost prožít si pocit „teď je to na mě!“ Hráli jsme ho celá léta v oddíle smíšeném nejen klukovsko-holkovsky, ale i věkově. Byli tam rychlí a pomalí, obratní a neobratní, malí a velcí. Každý, kdo hrál soft déle, tak si našel něco, čím byl týmu užitečný. Někdo uměl rychle běhat a byl nedostižný v „kradení met“. Někdo uměl dobře chytat a házet – to se v softu hodí vždycky. Někdo měl velkou sílu a jeho odpaly směřovaly daleko za soupeřovy hráče. Ti kteří mě znají, tak vědí, že neoplývám ani jednou z uvedených předností. Tak těm prozradím, že já jsem se naučil dobře pravidla. To se taky hodí. Kdysi jsem četl, že softbal má něco společného se šachy. Opravdu – rozhodnutí, na kterou metu hrát, je často stejně důležité jako dobrý odpal. A kdo pozorně sleduje situaci na hřišti a rozumí jí, může svému mužstvu hodně pomoct. |