Vývoj sebereflexe dítěte

• Když se dítě narodí, nemá schopnost si uvědomovat samo sebe jako Já.

Kolem 3. roku – období Já, prvního vzdoru, první puberty

Dítě si začíná uvědomovat svoji individualitu. Děti se najednou projevují tak, že všechno chtějí „Já sám“. Předtím o sobě mluví ve 3. osobě, v tomto věku přechází do první osoby.

Děti na sebe v tomto období často dívají do zrcadlo, protože mají potřebu se hodnotit. V zrcadle dostávají zpětnou vazbu.

Kolem 4. roku

Dítě začíná objevovat svoji příslušnost k pohlaví, učí se hrát roli svého pohlaví. Holčičky chtějí dělat to, co maminka, chlapci, co tatínek (i podobat se vzhledem).

V tomto věku dítě velmi silně potřebuje oba rodiče, aby se umělo identifikovat s tím, kdo nese stejnou roli. Když nemá dítě 1 rodiče, je nutné ten model nahradit něčím jiným (prarodiče).

Kolem 6. – 7. roku – období sugesce

Dítě už sice reflektuje samo sebe, ale neumí se hodnotit. Přejímá hodnocení z okolí, to hodnocení je vsugerováno. Dítě si o sobě myslí to, co o něm říkají rodiče nebo autority.

V tomto období často vznikají komplexy, podceňování nebo naopak nadceňování. To co děti slyší v tomto období je něco, co si s sebou berou do života, a často to musí to překonávat.

Kolem 8. – 10. roku – období akční

Dítě začíná s hodnocením sebe sama, ale na úrovni činností (co dokáže). Je to jak u děvčat, tak u chlapců, hlavně ve společnosti (ve třídě, v družině, oddílu) – je důležité kdo koho přepere, kdo je nejrychlejší apod., zkrátka to, co je měřitelné, děti se začínají poměřovat s těmi druhými.

Kolem 10. – 11. roku přestávají některé děti spontánně kreslit, protože se začínají porovnávat a když vidí, že nejsou úspěšné a někdo je lepší, tak to nechtějí dělat.

V tomto období mají kamarády a kamarádky na několik málo dní či týdnů, ale i to je velmi důležité, protože se učí navázat přátelský vztah a zároveň poznávají zklamání, získávají zkušenosti. Naším úkolem je přes to převést a naučit je, že takový problém není neřešitelný.

Kolem 12. roku – období situační

Děti se začínají učit sociálním vztahům na vědomé rovině (dříve se ho učily podvědomě). Teď si začínají uvědomovat své postavení v sociální skupině (třídě, družině, oddílu) – všechno je trapas, dívky chodí všude po dvou apod.

Kolem 14. roku

Vývoj sebereflexe se uzavírá, dítě začíná hodnotit samo sebe, svoje vlastnosti. Opět to děti neumí a učí se to, přeceňují se, podceňují se. Děti si začínají uvědomovat, kdo co umí (rozdíl mezi šprtem a tím, kdo to má v hlavě srovnané).

Nejvíce si váží spravedlnosti, spravedlivý je ten, který měří všem stejně. Je důležité s nimi mluvit o jednotlivých vlastnostech, že je spravedlnost relativní (absolutní by byla, kdyby výchozí meta byla pro všechny stejná X zázemí se liší).