Gemini 2016/Pozorování/Pecka

Komplexní pozorování - "Sára"

Sára je třináctiletá sportovně založená dívka. Důkazem toho je, že několik let závodně plave a daří se jí. Bohužel ale závody dosti ztěžují chození na družinové schůzky, protože jsou v pátek a to ona většinou někam odjíždí. Dříve se s tím snažila co nejvíce poprat, ale poslední dobou se na schůzkách neukáže. Bojím se, že by mohla dopadnout stejně jako její starší bratr, který před pár lety po přechodu na střední školu přestal chodit úplně. Byla by to škoda, protože v naší družině patří k těm aktivním a motivovaným členům, které potřebujeme.

Kromě jednoho devatenáctiletého bratra, který studuje uměleckou školu, má tatínka, velmi ochotného a sympatického. Oba dva se zapojují do skautských věcí, bratr pomáhá na zahradě a teď byl na předtáborové schůzce rodičů. Tatínek ji ale vyzvedává z akcí, dováží ji a obecně se s ním velmi dobře komunikuje. Ovšem jak je to s jejich maminkou nevím, nikdy jsem nenašla odvahu zeptat se. Dříve jsem si myslela, že maminku mají, jen se neangažuje ve skautských věcech svých dětí, ale teď už si to nemyslím. A mám dojem, že je to tak odjakživa. Jsem z toho trochu zmatená, přece jenom, je to zvláštní. Snažila jsem se jí na to obklikou zeptat, bohužel jsem zatím nebyla úspěšná. Pokud se v budoucnu naskytne situace, kdy to bude vhodné, zeptám se jí.

Díky tomu, že to doma s bratrem nemá úplně jednoduché, je Sára živel - velmi temperamentní, hlasitá a celkem upovídaná. Je potřeba napřed někde vybít její energii a pak se s ní dá pracovat, protože jinak většinou akorát dělá nepořádek a neposlouchá to, co říkám. Myslím, že ji nikdy moc nebavily typicky holčičí věci jako malování se a móda, ona patří mezi "klučičí" holky. To ale neznamená, že by neřešila kluky. To řeší. Vlastně je to, mezi našimi holkami, docela často řešené téma, společně s instagramem, snapchatem a natáčením na youtube. Dříve to s ní bylo hrozně náročné, protože byla opravdu číslo. Když to, co je psáno výše (bez sociálních sítí), vynásobíte dvakrát a přičtete velké množství neposlušnosti a nedostatek respektu, máte menší Sáru.

Kvůli tomu o ní velká část vedení uvažovala jako nad "problémovou", ale já ji vždy bránila, protože od doby, co ji vedu, jsem na ni změnila názor. Pokud ji poznáte blíže, zjistíte, že je schopná a moc šikovná, jen trochu třeštidlo. Dokáže se nadchnout pro obrovské množství aktivit, pomůže, když je potřeba, je fyzicky zdatná a chytrá. Mám ji ráda a ona mě, a i když jsme docela rozdílné, našly jsme si k sobě cestu. Není to jen tím, že znám velké množství youtuberů (pro zajímavost: má ráda např. Menta a Hoggyho), ale asi i tím, že by potřebovala nějakou starší sestru, holčičí vzor. Tím bych jí ráda byla, i když z toho mám obavu. Já nejsem ideální člověk.

Ale abych nad tím mohla vůbec uvažovat, potřebuji, aby nám ze skautu neodešla. A to je asi to, na co bych se chtěla zaměřit a i důvod, proč jsem si ji vybrala.

Doplnění po táboře: Mám dojem, že mé starosti o Sáru byly trochu přehnané. Proč nechodila na schůzky je docela zřejmé - plavání, byla i na celorepublikovém závodě, kde se umístila -, omlouvat ji měl údajně táta, což ale nedělal. Nadšení ji neopustilo, opak je pravdou, protože během tábora stihly spolu s další členkou naší družiny splnit skoro polovinu prvního stupně stezky a od září pokračují na druhý stupeň. Dokonce, kvůli stezce, tříkrát hlídala (pozorování noční oblohy). Problémem jsou opravdu jen páteční schůzky.

Ale je tu ještě jedna věc, která stojí za to zjistit, vypozorovat. Jakto, že jsou ty dvě tak nadšené? Je pravdou, že i dříve tomu tak bylo, ale stejně mě to svádí k tomu přemýšlet, zda v zapálení pro plnění nemá prsty "Klára", což je dívka, co s ní byla ve stanu. Bohužel to nemám teď šanci zjistit, avšak je to dobrý směr, kterým se vydat a navíc si tím pomohu v realizaci svého projektu, protože vhodná motivace je to, co potřebuji.

Odměny a tresty Na úvod musím říci, že tuto úlohu vedoucího nemám ráda. Tím, že jsem zvyklá s holkami jednat spíše jako s kamarádkami, není to příjemné, ale myslím si, že to tak má více z nás. Samozřejmě tím myslím část "tresty", nikoliv odměny. Naštěstí není Sára většinou potřeba trestat, tedy pokud bych nepočítala okřiknutí, nebo vážné napomenutí, většinou ve chvílích, kdy jsem s ní a dělá si ze mě prolézačku (s trochou nadnesení). Ve chvíli, kdy zvážním, nechá toho, protože jí dojde, že už to není sranda. Jinak stačí pár pohledů a uvědomí si, že nejedná správně. Avšak jeden příklad bych tu měla, i když ne takový, jaký by byl potřeba. V tomto případě se musíme zaměřit spíše na Sáru, než na mě, protože jsme s ní tehdy mluvily dvě a větší část odvedla Rybička (spolurádkyně). V rámci oddílového dne na táboře jsme každá z oddílu dostala obálku se svým jménem. Měly jsme za úkol každá napsat jedné z nás, již jsme si vylosovaly, něco hezkého, a pak ostatním, kterým jsme napsat chtěly. Problémem bylo, že se k nám doneslo (bohužel si už nepamatuji, jestli nám to řekl někdo třetí, nebo to byla sama dívka, co jej dostala), že Sára napsala jedné z nás něco ošklivého, a protože to nebylo poprvé, co jsme o chování k ní slyšely, šly jsme si s ní promluvit. Zjistily jsme, že ten dopis pravděpodobně nepsala ona, ale stejně jsme si to s ní vyjasnily a řekly jí, že by si jí mohla teď pár dní všímat a pokud si všimne, že ji něco trápí, tak ji povzbudit, protože to potřebovala. Sára pak za mnou přišla, že jí ještě ten den napsala hezký dopis do obálky.

Mám tu ale jednu situaci, která docela vystihuje moje chování. Jednalo se o "skoročlenku" mladšího roverského kmene, která v něm ale ještě nebyla a nebylo jí patnáct, a večerku. Minulý rok jsme dívkám, co byly ve stejné situaci, řekly, že mají večerku stejně jako skautky, nikoliv jako BOOM (mladší RK). S ní to ale bylo horší, protože si myslím, že ona automaticky počítala s tím, že ji bude mít prodlouženou - jednak proto, že se už dva roky podílí na vedení, a druhak, protože jsme to nikdo asi moc neřešili. Tehdy jsem to dost nezvládla, protože jsem si asi úplně nepřipravila to, co jsem chtěla říci, a neměla úplně vhodně formulované argumenty. Docela jsem se do toho zamotala a i když to svůj účel splnilo, bylo to hloupé a připadala jsem si jako idiot. Nedokáži moc komunikovat s lidmi, se kterými jednám jako s vrstevníky, nejspíš na to nejsem stavěná. Mám dojem, že kdyby tam tehdy stála Rybička, dokázala by to podat mnohem lépe.

Moje trestání se ve chvílích, kdy nejde přemýšlet, ale musí se jednat, moc nezaměřuje na budoucnost, ale vím, že dát jim za úkol například úklid, je hloupost. Také se mi mnohem lépe komunikuje s mladšími členy, než s vrstevníky, před kterými nemám takový respekt a cítím se před nimi dost nejistá. Měla bych asi ještě trochu změnit své chování, být přítelkyně, ale zároveň více vedoucí. Pro ty starší, ne pro mladší, protože u nich mi přijde, že jsem taková, jaká bych být chtěla.

U odměn je to jiné. Na schůzkách jsme u některých her praktikovaly sladkou odměnu, ale pokud je to něco jiného, většinou odměňuji slovně. Chválila jsem ji za plnění stezky, protože to je obdivuhodné, ale mám dojem, že pro ni byla nejlepší odměna svítání, což je výzva ve stezce, kterou plnily s Klárou. I když nebylo žádné slunce vidět, atmosféru to mělo a holky si to užily. Mám ale pocit, že na chválení občas zapomínám, možná bych mohla holky častěji odměňovat, ale nemyslím si, že bych v tomto ohledu dělala něco špatně.

P.S. A ano, jsem si vědoma toho, že se v některých situacích srovnávám s Rybičkou, ale to není nic překvapivého, když s takovým člověkem spoluvedete oddíl, družinu a je to váš dobrý přítel. Navíc mě to stále více utvrzuje v tom, že si bývalá vedoucí oddílu zvolila správně.