37
editací
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
Po nějaké době se ke mně dostaly informace, které mě velmi překvapily. Řehoř je prý ve škole vystrčen na okraj, baví se jen s ostatními outsidery a je považován za "toho divného". Dnes už vím, proč tomu tak je, ale tenkrát jsem nechápal. Vždyť Řehoř je ten šikovný kluk, který na sebe dokáže strhnout pozornost ostatních a i kdyby ho ostatní nějak nemilovali, tak určitě je přijímaný jako normální součást kolektivu. Ne, Řehoř je opravdu vystrčen na kraj a stále se propadá, jelikož nedokáže pochopit, proč ho ostatní nechtějí přijímat jako svého kamaráda. Stále se je snaží zaujmout tím stejným pokleslým humorem, který dokážou děti, které jsou vychovány normálně, už v tomto věku odsoudit. Pak jsem se dozvěděl, že Řehoř má (nevím jak moc, je těžké se na toto ptát) psychické problémy. Že se mu stává, že propuká v určité deprese, kdy musí od všech odejít, jít na nějaké své místo a tam v klidu brečet, dokud to z něj neodejde. Tohle jsem se dozvěděl na táboře, kde to tak i fungovalo, že když potřeboval, sebral se a odešel na místo, předem dohodnuté, kde mohl být sám a nikdo ho tam nerušil. Ani já. On totiž nenávidí, když ho ostatní vidí v nějaké nepříjemné situaci. Pláč by se dal pochopit, ale Řehoř je v tomhle ohledu tak zdeformovaný, že dokonce, když jsem byl na táboře jako zdravotník a dával jsem mu jeho lék (už si přesně nepamatuji, myslím, že to bylo na astma), on musel odejít někam, kde ho ostatní "pacienti" neviděli a tam si dýchl svojí dávku. Toto vše jsem respektoval, přesto jsem mu několikrát říkal, že kdyby cokoliv potřeboval, může za mnou dojít a popovídáme si o tom. Hodně své problémy v sobě dusí. Proto se snažím rozvíjet neustále kruh důvěry - bohužel neúspěšně. Momentálně trpí také tím, že se mu rozvedli rodiče. Vychovává ho maminka, ještě spolu s jeho sestrou, která je také členkou našeho oddílu. Jeho otec momentálně žije v 30 km vzdáleném městě a do Neratovic dojíždí za prací, kdy po skončení chodí za dětmi. Řehoř se vzdaluje svému tátovi a nechce s ním chodit ani na tyto jejich společné, krátké schůzky. | Po nějaké době se ke mně dostaly informace, které mě velmi překvapily. Řehoř je prý ve škole vystrčen na okraj, baví se jen s ostatními outsidery a je považován za "toho divného". Dnes už vím, proč tomu tak je, ale tenkrát jsem nechápal. Vždyť Řehoř je ten šikovný kluk, který na sebe dokáže strhnout pozornost ostatních a i kdyby ho ostatní nějak nemilovali, tak určitě je přijímaný jako normální součást kolektivu. Ne, Řehoř je opravdu vystrčen na kraj a stále se propadá, jelikož nedokáže pochopit, proč ho ostatní nechtějí přijímat jako svého kamaráda. Stále se je snaží zaujmout tím stejným pokleslým humorem, který dokážou děti, které jsou vychovány normálně, už v tomto věku odsoudit. Pak jsem se dozvěděl, že Řehoř má (nevím jak moc, je těžké se na toto ptát) psychické problémy. Že se mu stává, že propuká v určité deprese, kdy musí od všech odejít, jít na nějaké své místo a tam v klidu brečet, dokud to z něj neodejde. Tohle jsem se dozvěděl na táboře, kde to tak i fungovalo, že když potřeboval, sebral se a odešel na místo, předem dohodnuté, kde mohl být sám a nikdo ho tam nerušil. Ani já. On totiž nenávidí, když ho ostatní vidí v nějaké nepříjemné situaci. Pláč by se dal pochopit, ale Řehoř je v tomhle ohledu tak zdeformovaný, že dokonce, když jsem byl na táboře jako zdravotník a dával jsem mu jeho lék (už si přesně nepamatuji, myslím, že to bylo na astma), on musel odejít někam, kde ho ostatní "pacienti" neviděli a tam si dýchl svojí dávku. Toto vše jsem respektoval, přesto jsem mu několikrát říkal, že kdyby cokoliv potřeboval, může za mnou dojít a popovídáme si o tom. Hodně své problémy v sobě dusí. Proto se snažím rozvíjet neustále kruh důvěry - bohužel neúspěšně. Momentálně trpí také tím, že se mu rozvedli rodiče. Vychovává ho maminka, ještě spolu s jeho sestrou, která je také členkou našeho oddílu. Jeho otec momentálně žije v 30 km vzdáleném městě a do Neratovic dojíždí za prací, kdy po skončení chodí za dětmi. Řehoř se vzdaluje svému tátovi a nechce s ním chodit ani na tyto jejich společné, krátké schůzky. | ||
'''Konkrétní situace:''' | |||
Je zde zbytečné vypisovat situaci, kdy řekne sprosté slovo a já mu za to dám udělat 30 dřepů. Vždycky mě mrzí, že ho vůbec trestat musím. Ale kromě dřepování řeším problémy i domluvou a k tomu mě napadá teď jedna vhodná situace, kterou ti zde popíši. Při odjezdu z tábora za mnou přiběhla Řehořova mamka, že jí prý šlehnul klackem (ve skutečnosti to byl náš družinový symbol - TOJEHŮLTEBABKYJAKBUDEBEZNÍCHODIT, dále jako Babka). Máme v družině takovou tradici, že kdo se chová k naší Babce neuctivě, tzn. i ji nepojmenovává jejím plným názvem, dostane lehce šlehnuto, aby si to uvědomil - ale spíš jen tak ze srandy. No a Řehoř to udělal i mámě, když mu řekla "ať ten klacek hodí taky do dodávky". Běžel jsem za Řehořem a ptám se ho, co že to udělal. On mi se slzami v očích říkal, že "pravidla se mají dodržovat". V tu chvíli jsem se cítil hrozně. Ale "trestal" jsem ho domluvou, protože dřepování by bylo v tomto případě naprosto neadekvátní. Při tom jsem se cítil hrozně zvláštně, jako kdybych něco pokazil, jako kdybych ho donutil žít jako otroka pravidel. Hodně jsem si to vztáhl na sebe. Domluvil jsem mu tak, aby posuzoval situace vždy objektivně, ne jenom tupě dle pravidel. V tu chvíli jsem ale cítil, že si z mých slov opravdu něco bere, něco co může použít i v mnoha jiných situacích. Byli jsme si v tu chvíli hodně blízko. Mojí domluvu pochopil a já jsem mu řekl ať se nad tím zamyslí, že si na tohle téma můžeme ještě někdy popovídat. Zakýval hlavou a pak už odběhl k autobusu. | |||
{{YesCheck}} | {{YesCheck}} | ||