Gemini 2015/Výměna/Anna: Porovnání verzí

Verča mě pozvala na svůj letní tábor poblíž Kladrub u Plzně. Jejich táborovým tématem byl Divoký západ, proto jsem si vzala košili a klobouk a vydala se mezi kovboje a rančery. Čekala jsem, že to bude dost odlišné od našeho tábora, protože u Verči mají úplně oddělený program pro vlčata + světlušky a skauty + skautky. Navíc jde o křesťansky založený oddíl. Hned opodál ale tábořili skauti a skautky, takže se vlastně celé středisko během tábora částečně potkávalo.

Verčin oddíl na tábor vyrazil na zhruba dva týdny. Já jsem se přijela podívat na jeden den zhruba v půlce tábora, tedy když už bylo vše postaveno a program v plném proudu.

Na táboře bylo dohromady několik družinek holek a kluků. Dohromady 4 šestky, tj. asi 25 dětí.

Vedoucích se mi zdálo tak akorát, na 25 dětí jich bylo zhruba 10. U oddílů byli různě dlouho a byli různě zkušení. Zdálo se, že se dobře znají a doplňují se.

Když jsem dorazila do tábora, děti po mně zvědavě pokukovali a vedoucí se se mnou dávali do řeči. Na nástupu jsem byla představená i dětem a ti mě celkem rychle přijali jako jednu z nových vedoucích.

Atmosféra tábora mi přišla fajn. Líbilo se mi, že vedoucí mají o poledňáku na děti čas, rádi si s nimi jen tak sednou a zpívají. Děti podle nálady buď posedávaly s vedoucími, ale také se dokázaly zabavit sami různými hrami.

Přestože byl mezi vedoucími větší věkový rozdíl než jsem zvyklá, zdálo se mi, že mají velmi otevřený a přátelské vztahy. Zároveň mají k vedoucím respekt a ví, že za nimi mohou kdykoli přijít.

Mimo můj program probíhala celotáborová kovbojská hra. Odpoledne se děti věnovaly rýžování zlata v potoce, což je jejich tradiční a oblíbená hra. Večer se pak otevřel saloon a děti se mohly věnovat pití a hazardu. :) Celotáborovka byla opravdu vizuálně skvělá a zdálo se, že jak děti tak vedoucí si to dost užívají.

Nezaznamenala jsem žádný problém. Někteří se zdáli být větší kamarádi, někteří menší, ale zdálo se, že spolu všichni vychází.

Na táboře byly všechny družinky promíchané, a tak jsem žádné náznaky družinového systému nezaznamenala.

Naše role se mi zdála celkem podobná, přestože přes rok Verča vede jednu dětskou družinku a já ne. Na táboře se obě spolupodílíme na přípravě programu, který ale více šefuje někdo jiný.

Na detailech ohledně programu jsme se předem moc nedomluvily, takže jsem neměla předem jasnou představu pro koho a kolik dětí to bude. Nakonec se ukázalo, že má připravit program pro všechny děti (tj. 25 světlušek a vlčat) na polovinu odpoledne. Protože jsem s dětmi chtěla dělat improvizační divadlo, rozhodla jsem se je rozdělit na půlky - to už byl rozumnější počet. Na mém programu se skupiny prostřídaly, druhá polovina se vždy věnovala výrobě indiánské masky.

Pro děti jsem si připravila trochu základů improvizačního divadla, což se pro ně ukázalo jako něco úplně nového. Cílem bylo, aby se děti naučily vnímat prostor i ostatní děti kolem sebe. Dokázaly se vyjádřit i naslouchat ostatním. Ve výsledku se samozřejmě podařilo je naplnit jenom částečně, i tak to ale vypadalo, že to dětem přišlo hlavně jako zábava.

Rámcově jsem se pokusila program pojmout tak, aby do tábora zapadl. Vydali jsme se na exkurzi k indiánům, protože na Divokém západě je člověk může snadno potkat. Učili jsme se tedy chovat jako indiáni. Dané cíle snad také zapadly, i když jsme o tom s vedoucími přímo nemluvili.

Program jsem měla se dvěma skupinami dětí. Každá byla jiná, ale zdálo se, že všechny děti program více méně zaujal a bavil. Mezi jednotlivými hrami, na které bylo třeba se soustředit, jsem se děti snažila zabavit barvitým líčením života indiánů a zvířat. U první skupiny bylo několik dost neklidných dětí, takže to tolik nefungovalo a musela jsem klidné hry občas prostřídat s něčím akčnějším. Druhá skupina spolupracovala lépe a zdálo se, že je i vyprávění zaujalo.

Před programem jsem byla dost nervózní, protože jsem už dlouho s menšími dětmi nepracovala. Dlouhou dobu jsem vedla skautky a poslední rok dokonce rovery a se světluškami a vlčaty jsem se potkávala jenom na táboře a několika střediskových výpravách. Nebyla jsem si jistá, jestli je můj program zaujme. Zároveň jsem dost improvizovala a dopředu jsem neměla jasno v tom, pro koho, kolik a na jak dlouho program bude. To mě taky trochu stresovalo.

Při programu se mi dost ulevilo. Vžila jsem se do vyprávění o indiánech a stepi a soustředila jsem se hlavně na to, jak to děti vnímají. Potěšilo mě, jak snadné je menší děti zaujmout na rozdíl od puberťáků.

Trochu mě mrzí, že jsme se předem víc nedomluvili a nebyla jsem víc připravená. Program mi ale nakonec přišel fajn, užila jsem si ho a jsem s ním spokojená.

Překvapilo mě, jak vedle sebe koexistují dva tábory, aniž by měly společný program. Také bylo zajímavé, jak mají vizuálně všudypřítomnou celotáborovku - někdo se na tom opravdu vyřádil - a vůbec zázemí bylo hodně luxusní. Také přítomnost kněze a mnicha a to, že děti před jídlem odříkávají modlitbu, pro mě bylo něco nového.

Hodně dobrý nápad mi přijde rozdělení role technického a programového vůdce tábora. S vedením tábora máme ve středisku potíže, a tohle by nám mohlo pomoct.

Ve výsledku mi přišlo, že jsou si naše tábory dost podobné. Denní program, zvyky i děti byly skoro stejné, přestože na Verčině táboře byli jenom vlčata a světlušky. Většina našich skautů a skautek je totiž podobně mladá.

Velký rozdíl vidím v počtu vedoucích. U Verči je vedoucích přiměřený počet, skoro všichni pracují přes rok u oddílů a proto jsou na táboře všichni aktivní. My máme vedoucích dvojnásob a je to vidět na naší produktivitě.Také mě zaujalo, že děti nepřechází z družiny světlušek do družiny skautek, ale mají svojí skupinku i vedoucí, která se výchovnými kategoriemi posouvá. Jinak jak už jsem psala - programový vedoucí, křesťanské založení, oddělení mladších a starších, propracovanější celotáborovka.

Za tak krátkou dobu to nedokážu říct.

Verčiným cílem bylo, aby se světlušky lépe poznaly. Programu se jich mohlo účastnit bohužel jenom pět, ale přesto si myslím, že se to povedlo.

Až na vyjímky se to povedlo velmi dobře. Světlušky si Verču moc oblíbily.

Dětem naslouchala a hezky si s nimi povídala. Ví, jak na ně. :)

Během programu mi nebylo dobře, takže to nedokážu posoudit.