Gemini 2016/Pozorování/Kákyna: Porovnání verzí

Hned po prezentaci jsme ji všechny pochválily, ale po schůzce jsem si na ni počkala a chtěla jsem jí pořádně říct, že to byla bomba a že mě tím dost zaujala. Když jsem jí popisovala, jak se mi líbí ta designová stránka, zřejmě viděla to nadšení a údiv a začala se hrozně smát. Řekla, že jí malování hrozně baví a že se s tím plakátem barvila do noci. Trochu se prý bála, že se to nebude líbit. Ujistila jsem ji, že se to všem moc líbilo. A myslím, že ona to věděla taky, protože to na nás šlo prostě poznat. Měly jsme společnou cestu, tak jsme šly a povídaly jsme si o malování, protože já taky ráda maluju. Celou cestu jsem cítila radost, že se jí něco povedlo a byla jsem hrozně ráda, že si máme o čem povídat. Zase nás to trochu sblížilo. Byla jsem z ní hrozně nadšená a dělalo mi dobře, že jí to všechno říkám. Doma jsem to pak vyprávěla, jako bych to snad nakreslila já.

Když jsem ji chválila, neměla jsem žádný výchovný záměr do budoucna, chtěla jsem jí to prostě jen říct, ale myslím, že by si z toho mohla vzít, že je v malování dobrá a věnovat se tomu. Mohlo jí stoupnout sebevědomí a mohla si uvědomit, že když se bude o něco hodně snažit, tak uspěje.

'''KOMENTÁŘ'''

Ještě mám v hlavě jednu myšlenku, a to, že ten strach jestli se to bude "líbit" ostatním jde možná narušit tím, že pro člověka bude důležitější jak se to líbí jemu a ne okolí. Leč euforie z potlesku a nadšení publika je úžasná, závislost na ní je životní komplikací - těžko člověk rozliší co potřebuje a co chce okolí, neb potřebuje "potlesk" okolí.   

--[[Uživatel:Zet|Zet]] ([[Diskuse s uživatelem:Zet|diskuse]]) 26. 6. 2016, 16:48 (CEST)