Špalek: Porovnání verzí

Znáte základní otázku života, vesmíru a tak vůbec? Bezva. Tak si k tomu přičtěte jedničku. A na jaře to budou čtyři třetiny Kristových let.

V osmi. Vstoupil jsem do ilegální pražské osmnácté smečky vlčat. Fungoval jsem tam jen tři roky a pak jsem na dlouho ztratil se skautingem spojení. Ale [http://www.osmnactka.net Osmnáctka] pořád funguje, četl jsem si nedávno historii střediska a dýchla na mě nostalgie z toho, jak Pet popisuje tábory, na kterých jsem byl. Skoro jako kdyby líčil středověk...

Pokud lze počítat i období ilegality, tak osm let. V roce 1982 jsem s několika kamarády založil oddíl [http://stopari.jeja.cz/ Stopaři], který působil poloilegálně v řadě různých organizací - Pionýr, TOM, ČSOP a jiné. Střídali jsme organizace tak často, že jsme skoro ani nevěděli, kde zrovna jsme... V roce 1988 jsme založili ilegální skautské středisko [http://www.skauting.cz/stovka/ Stovka] a v roce 1989 jsme se přihlásili k obnově Junáka. V roce 1990 jsem oddíl předal. Po dvouleté pauze jsem v něm ještě tři roky působil jako zástupce vedoucího, ale to už jsem dělal i „vyšší“ funkce. Dneska mají Stopaři už čtvrtou generaci vedení, do které patří třeba [[Markéta]]. A před ní vedla oddíl [[Veverka]].  

'''Jaké kurzy a lesní školy jsi absolvoval a kdy?'''

Tak jednak již zmíněnou vůdcovskou zkoušku s přípravným kurzem. Bylo to hned po revoluci, z odborného hlediska bych to dnes asi hodnotil velmi kriticky. Některé přednášky byly ... takové ... jak to říct ... Prostě pro nás, kteří jsme vedli oddíly už řadu let, nebyly v podstatě o ničem. Ale třeba [[Edy|Edyho]] přednáška o myšlenkových základech byla "nářez".

 

Klíčový pro mě byl Multipurpose seminar WOSM v roce 1990 v Praze. Ten pro nás uspořádali čelní představitelé WOSMu (lidé z evropské a světové kanceláře) a pro mě to bylo jednak první setkání se světovým skautingem a jednak první setkání s moderní teorií managementu; navíc v prostředí neziskovky. Dneska je to už běžné, ale když nám někdo v roce 1990 vysvětloval základy strategického plánování, řízení lidských zdrojů a personalistiky, tak to byla opravdová bomba!

 

Absolvoval jsem instruktorskou lesní školu na Selešce v roce 1991, první ILŠ po revoluci. Nechce se mi ji zpětně hodnotit. Byla prostě první.

 

Také jsem absolvoval nějaké skautské kurzy v zahraničí: Itálie (komunikace), Kanada (lidská práva a humanitární programy), Kypr (výchova činovníků), Švýcarsko (management).  

 

Nejvíc jsem se toho ale naučil za ty roky na Gemini – každý rok si odvážím spoustu nových věcí.

Zlenický seminář (kde začala vznikat první strategie Junáka), Batolata v džungli (kde vznikla stejnojmenná, dnes beznadějně rozebraná knížka), Pavouk a Hopík, Adults in Scouting Forum na Maltě a ještě něco by se našlo. Na Fonsech a Ponsech (tedy správněji Fontech a Pontech) a i leckde jinde jsem vystupoval jako potulný námezdný instruktor za guláš, nocleh a dobré slovo.  

Zástupce vůdce střediska a vůdce střediska (4 roky), člen náčelnictva (5 let), zpravodaj pro humanitární programy (3 roky), člen ústřední rady (3 roky), zpravodaj pro výchovu činovníků (7 let), místonáčelník (3 roky). Zastupoval jsem Junáka na třech evropských a jedné světové skautské konferenci. Pak jsem ještě dva roky pracoval ve skupině „Adults in Scouting“ Evropského výboru WOSM. K tomu řadu „menších“ funkcí: skautské informační centrum, strategická komise Junáka, Dnes jsem členem RSRJ – to je takový skautský ústavní soud a místopředsedou správní rady [http://www.snjf.cz Skautské nadace Jaroslava Foglara].  

To vypadá celé dost impozantně, co? Většinou to bylo jen schůzování a papírování. Ale dělal jsem to (většinou) rád.

Protože je to úžasné spolupracovat s takovými lidmi, jací se tu sešli. Protože to má smysl. Protože mě to baví. Protože se toho spoustu naučím.  

Žádné starosti mít nebudu. Maximálně nějaké příležitosti a výzvy.

Těším se, až to budeme mít za sebou. Na ten pocit, že se to povedlo, že už se nic nemůže zkazit, že jsme všechno společně překonali. Na tu chviličku na konci závěrečného ohně, kdy se pod hvězdami potkávám s těmi, kteří odešli do skautského nebe přede mnou - s tátou, dědečkem, babičkou. S těmi, kteří mě učili, co je to skauting. Nechtěl bych se dočkat toho, že mi tuhle chvíli zkazí pocit neúspěchu a prohry. Ale moc se toho nebojím - ještě nikdy se to nestalo. Ty opravdu důležité věci se vždycky podaří - i když ne vždycky tak, jak jsme si to představovali.